Podmínky, v jakých pracují lékaři a zdravotníci v současných válečných konfliktech, se neustále zhoršují. Válčící strany nerespektují jejich ochranu. Jsou mezi nimi přitom i země jako USA, Velká Británie a Rusko, tedy členské státy Rady bezpečnosti OSN. Ta opakovaně deklarovala zdravotníkům ve válkách ochranu. V pořadu Interview ČT24 to uvedl ředitel české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber. Dokládá to probíhajícím masakrem v syrském Aleppu, který přirovnává ke genocidě ve Srebrenici nebo Rwandě.
Aleppo jako Srebrenica. Jednou se budeme ptát, proč jsme to dopustili, říká šéf Lékařů bez hranic
Nebojím se říct, že jsme svědky ohromného zločinu a jednou se budeme nesmírně stydět, že tohle lidstvo dopustilo. Stejně jako si dnes říkáme, jak bylo možné dopustit masakr ve Srebrenici? Jak to, že lidstvo dopustilo genocidu ve Rwandě? Jednou se budeme ptát, jak bylo možné dopustit masakr v Aleppu.
„Hranice toho, jak válčící strany nerespektují ochranu zdravotnických zařízení a lékařské pomoci, jsou dnes překračovány jako nikdy,“ řekl Pavel Gruber. „Je třeba připomenout, že nemocnice, jejich personál a pacienti mají být ve válkách chráněni. Je to něco, na čem se lidstvo shodlo asi před sto padesáti lety a humanitární právo to popisuje celkem detailně. Útočící strana by si skutečně měla být jistá, že cíl, který zasahuje, není zdravotnické zařízení.“
Šéf Lékařů bez hranic v Česku to dokládá současnou situací v syrském Aleppu. Podle něj všechny strany konfliktu vykazují naprostý nedostatek respektu k ochraně zdravotnických zařízení. Ze zkušenosti uvádí, že to je trend posledních dvou let. „Nemáme sice statistiky třeba dvacet třicet let do historie. Je to spíš takový pocit, že počet těch útoků na zdravotnická zařízení stoupá,“ popisuje situaci Pavel Gruber.
Ženevské konvence musí platit
Podle Grubera nejsou útočníky jen dezorganizované skupiny rebelů. „Když se podíváme na léta 2015 a 2016, vidíme, že za velkým množstvím těch útoků buď přímo, nebo nepřímo stojí čtyři z pěti členů Rady bezpečnosti OSN. Je to ta samá rada bezpečnosti, která odhlasovala rezoluci, jež znovu potvrdila, že Ženevské konvence platí a na zdravotnická zařízení se neútočí.“
Lékaři a sestry, kteří v Sýrii zůstali, pracují v nesmírně těžkých podmínkách. Přitom tam zůstávají, nikam neodcházejí a přinášejí neskutečné oběti. V současné době provozují Lékaři bez hranic v Sýrii šest nemocnic a zhruba sto padesát jich podporují. Ovšem od incidentu na přelomu let 2014 a 2015, kdy bylo zadrženo pět pracovníků této organizace, tam pro ni pracují výhradně místní.
Je třeba připomenout, že nemocnice, jejich personál a pacienti mají být ve válkách chráněni. Je to něco, na čem se lidstvo shodlo asi před sto padesáti lety a humanitární právo to popisuje celkem detailně. Útočící strana by si skutečně měla být jistá, že cíl, který zasahuje, není zdravotnické zařízení.
Některá zdravotnická zařízení v Sýrii podporují Lékaři bez hranic kompletně. To znamená, že hradí veškeré náklady a mzdy, dodávají zdravotnický materiál, léky a benzin. U jiných zařízení je podpora jednorázová.
Situace v Aleppu je šílená
„V Aleppu je teď čtvrt milionu civilistů chyceno ve smrtící pasti, ze které nemohou odejít. Jsou bombardováni tak intenzivně, jak tomu za celých pět nebylo. Podle toho, co nám říkali lékaři z Allepa, je tam situace šílená,“ popisuje Pavel Gruber.
V nemocnicích v Aleppu dochází podle jeho informací materiál a léky. Zdravotníci pracují dvacet hodin denně, takže jsou na pokraji vyčerpání. Nemocnice jsou navíc znova a znova zasahovány a personál se je znova a znova snaží za každou cenu udržet v provozu. Na odděleních intenzívní péče je lůžek takový nedostatek, že těžce ranění lidé musí ležet na zemi a čekají, až někdo na lůžku umře, aby mohli na jeho místo.
Pavel Gruber o práci lékařů v současných válkách (zdroj: ČT24)
„Kolegové nám navíc hlásí, že některá zranění jsou tak těžká a neslučitelná se životem, že nemají jak těm lidem pomoci a už jenom čekají, než umřou a pak se věnují urgentním případům. A šanci na nějakou regeneraci a odpočinek nemají lékaři v Aleppu v podstatě žádnou,“ konstatoval Pavel Gruber.
Je přesvědčený, že to, co se ve východním Aleppu děje, je ohromná tragédie. „Nebojím se říct, že jsme svědky ohromného zločinu a jednou se budeme nesmírně stydět, že tohle lidstvo dopustilo,“ míní. „Stejně jako si dnes říkáme, jak bylo možné dopustit masakr ve Srebrenici. Jak to, že lidstvo dopustilo genocidu ve Rwandě, tak se jednou budeme ptát, jak bylo možné dopustit masakr v Aleppu.“