Mezi Turky přetrvává nervozita s tím, jak v zemi probíhají velké změny, poznamenává zpravodaj ČT Jakub Szántó, který v Turecku natáčel v souvislosti s nezdařeným vojenským pučem. Na nervozitu policie doplatil i jejich štáb, který na zhruba hodinu a půl policie zadržela. Na Blízkém východě se to ale podle něj jednou za čas stává. Aby policisté pochopili, z jaké země jsou, pomohla také zmínka o některých českých fotbalistech, jako jsou Baroš nebo Ujfaluši, kteří někdy hostovali v tureckých klubech.
„Vzhledem k situaci byli policisté maximálně korektní, jakkoli byli velmi nervózní. Bylo vidět, že se snaží maximálně udržet pořádek, my jsme se provinili tím, že jsme natočili jenom jediný záběr jejich projíždějícího auta,“ přiblížil Jakub Szántó v pořadu Interview ČT své zkušenosti s tureckou policí v době po nezdařeném armádním puči.
„Během několika málo sekund jsme se ocitli v interiéru natáčeného auta, skončili jsme na nedaleké policejní stanici, kam přišli lidé s největší pravděpodobností z tajné služby,“ dodal.
Následoval dlouhý a složitý výslech. „Moje turečtina je maximálně mizerná, velmi podobně to bylo s angličtinou policistů, dokonce tam byl jeden člověk, který, myslím, neuměl anglicky vůbec nic. Bohužel to byl právě příslušník tajné služby, takže to bylo velmi napjaté,“ popsal Szántó. Snažili se zjistit, kdo jsou, co tam dělají, a pak je donutili smazat natočený záběr.
„Nebylo to poprvé, co jsem se dostal do podobné situace. Na Blízkém východě se to zkrátka jednou za čas stává,“ uvedl Szántó. Byl to pátý převrat jeho novinářské kariéry a také první neúspěšný. „Snažil jsem se celou dobu spolu s kameramanem usmívat i tvářit se poněkud provinile,“ uvedl Szántó. Kromě toho ale využil i některé účinné triky, například fotbalové téma.
Během cesty do Turecka se připravil a naučil se všechna jména českých fotbalistů, jako jsou Milan Baroš, Tomáš Sivok či Tomáš Ujfaluši, kteří během svých kariér hostovali v jednotlivých fotbalových klubech. „Poměrně rychle poté, co jsem začal skloňovat tato jména, pochopili, z jaké země jsme, a pak také zafungovalo na odlehčení atmosféry, že byli vyzbrojeni služebními zbraněmi ze Zbrojovky Brno,“ přiblížil. Povedlo se tak atmosféru zklidnit, povedlo se je přesvědčit, že nejsou agenty pučistů a pustili je.
Politický islám proti sekularizovaným silám
Turecko se podle Szánta mění obrovským způsobem. „Je zkrátka vidět, že vládní síly prezentované především prezidentem Erdoganem využívají současné situace po otřesu a evidentně podle možná připraveného, možná improvizovaného scénáře nebo klíče opevňují svoji moc,“ podotknul.
„Turecko je země, ve které, podobně jako například v Egyptě, probíhá urputný a dlouhodobý souboj mezi dvěma základními silami. Jednou je síla politického islámu, kterou ze všech nejvíc personifikuje prezident Erdogan, na druhé straně jsou to modernistické síly nebo řekněme sekulární síly, které do jisté míry tradičně reprezentuje armáda,“ doplnil.
Erdoganovi podle Szánta pomáhá v udržení vysoké přízně styl umírněného politického islámu. „Do určité míry se snaží vracet jakési prapůvodní muslimské hodnoty, zároveň to netlačí tak extrémně, například to, že by se měly zákony měnit předně podle práva šaría,“ zmínil.
Podle průzkumu veřejného mínění v Turecku si ale skoro třetina Turků myslí, že za aktuálním neúspěšným pučem stojí právě Erdogan. Není to nicméně největší podíl, skoro polovina obyvatel Turecka označila za strůjce Fethullaha Güllena, kterého Ankara obviňuje ze zosnování převratu a žádá jeho vydání z USA. Naopak příliš velké zastání nemá konspirační teorie, že jde o akci řízenou USA či CIA, tuto možnost vybralo pět procent respondentů.
Nicméně pokud čistky, které turecká vláda po puči spustila a které se už dotkly desítek tisíc lidí od vojáků přes soudce po učitele, budou pokračovat, bude to podle zpravodaje znamenat, že armáda, policie a také tajné služby jako důležitá součást boje proti Kurdům a islamistickým teroristům bude oslabena.
„Turecko si to nemůže dovolit, má devítisetkilometrovou hranici, za kterou probíhá občanská válka v Sýrii, zároveň má dlouhou hranici s Irákem, za kterou jsou jednotlivé základny Strany kurdských pracujících (PKK), na jihovýchodě země neprobíhá v posledních měsících nic menšího než otevřené povstání PKK, dochází tam k pumovým atentátům proti vojákům, ke střelbě. To všechno může být velký problém,“ upozornil.
- Pokus části armády převzít moc začal v pátek 15. července 2016 večer uzavřením dvou důležitých mostů v Istanbulu, přelety stíhaček přes metropoli Ankaru a obsazením důležitých médií včetně státní televize.
- Představitelé povstání uvedli, že přebírají moc „kvůli rostoucí autokratičnosti současného režimu, narušení vlády sekulárního práva a kvůli zvýšené hrozbě terorismu“. V zemi se chystali zavést novou ústavu.
- Do ulic navzdory varování armády vyrazily davy podporovatelů i odpůrců povstání. Ochromen byl provoz hlavního istanbulského letiště, bomby dopadaly například na budovu parlamentu v Ankaře.
- O několik hodin později prezident Erdogan dorazil na Atatürkovo letiště mezi své příznivce a prohlásil pokus o převrat za zmařený. Slíbil rozsáhlé zatýkání, mstu všem povstalcům a také „konec éry, kdy byla armáda státem ve státě“.
- Podle oficiální bilance si pokus o převrat vyžádal život 312 osob, další byli zraněni. Po celé zemi se začalo zatýkat, z velké části členy armády či soudů.
- Erdogan před shromážděným davem vyzval USA k vydání duchovního Fethullaha Gülena, který žije od roku 1999 v Pensylvánii jako exulant. Turecká vláda ho má za hlavního strůjce povstání, Gülen ale spojitost s událostmi v Turecku ostře odmítl.
