Mocná a obávaná turecká armáda, druhá největší po USA v rámci zemí NATO, byla dlouho rozhodující silou v zemi a označovala se za garanta sekulární podoby Turecka, jehož režim je zcela světský, ale kde žije 99 procent muslimů. Od nástupu k moci proislámského premiéra Recepa Tayyipa Erdogana v roce 2003 se vliv armády postupně snižuje. Přesto se skupina uvnitř armády pokusila o převrat.
Turecká armáda (TAF) pokládá samu sebe za strážce ideologie zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatürka, což je oficiální státní ideologie, zvláště v zachování laického charakteru republiky.
Po vyhlášení Turecké republiky v roce 1923 zakázal první prezident Atatürk politické aktivity vojenských důstojníků v aktivní službě zákonem z roku 1930.
Po vojenském převratu v roce 1960 však Výbor národní jednoty vydal nový zákon o tureckých ozbrojených silách, který legitimizoval jejich zásahy do politiky. V pozdějších převratech a pokusech o převrat byly části tohoto zákona používány k ospravedlnění politických aktivit armády.
Armáda si stále uchovává významný vliv na rozhodování v otázkách souvisejících s tureckou národní bezpečností prostřednictvím Národní bezpečnostní rady, jejímž členem je prezident, náčelník generálního štábu ozbrojených sil a rada ministrů, byť se tento vliv v posledních desetiletích snižuje.
Počty úspěšných převratů v letech 1946 až 2013:
Armáda provedla převrat třikrát
Armáda v minulosti několikrát výrazně zasáhla do politiky a převzala moc. Provedla tři převraty - 27. května 1960, 12. března 1971 a 12. září 1980. Po převratu v roce 1960 armáda popravila prvního demokraticky zvoleného prezidenta Adnana Menderese.
V roce 1997 armáda přispěla svým tlakem k odstoupení premiéra Necmettina Erbakana kvůli jeho údajné snaze posílit roli islámu v Turecku. V roce 2012 armáda iniciovala vyšetřování Erbakanova svržení a nechala zatknout a obvinit ze spiknutí šest tehdejších generálů.
Na jaře roku 2007 armáda podpořila masové demonstrace a bojkot ze strany opozice proti zvolení Abdullaha Güla prezidentem kvůli jeho islamistické minulosti. Při opakované volbě v srpnu Gül uspěl v parlamentu až ve třetím kole, v němž už nemusel získat dvoutřetinovou, ale jen nadpoloviční podporu zákonodárců.
V říjnu 2008 v Turecku začal soud s údajnou ultranacionalistickou sítí nazývanou Ergenekon, když v červnu 2007 policie v Istanbulu objevila sklad zbraní a výbušnin. V únoru 2010 bylo 40 důstojníků zatčeno a formálně obviněno z pokusu o svržení Erdoganovy vlády. Letos v dubnu turecký nejvyšší odvolací soud zrušil tři roky starý verdikt soudu nižší instance, který poslal na doživotí za mříže bývalého náčelníka generálního štábu armády Ilkera Basbuga a mnoho dalších lidí.
Erdoganova vláda, která má kořeny v politickém islámu, se střetává s laickými kruhy, především s armádou a soudci, v otázce, jakou roli má hrát islám v Turecku.
V září 2012 bylo v Turecku odsouzeno více než 300 armádních důstojníků za spiknutí, jehož cílem podle obžaloby bylo v roce 2003 svrhnout proislámskou vládu v Turecku. Podobné procesy tu stále probíhají.
