Berlín - Již řadu desetiletí využívá lidstvo ke své škodě i užitku princip štěpné jaderné reakce uranu. Její objev, který právě 6. ledna 1939 zveřejnili němečtí chemici Otto Hahn a Fritz Strassmann, stál u zrodu jaderných elektráren i atomových bomb. Informace, které přinesl časopis Die Naturwissenschaften, byly pro mnohé, a to i odborníky, naprosto nepředstavitelné a neskutečné. Jenže Otto Hahn, vedoucí oddělení chemie Společnosti císaře Viléma a jeho asistent Strassmann měli pro své tvrzení o rozpadu jednoho prvku na dva jiné dokonce i důkazy. Následné potvrzení správnosti jejich objevu znamenalo významný krok pro fyziku a stálo na počátku pozdějšího praktického využití energie skryté v atomech.
Objevení štěpné reakce uranu umožnilo vznik atomové bomby
Objev štěpné reakce bezprostředně navazoval na práci vědců, kteří ve 30. letech experimentovali s ostřelováním jader chemických prvků proudem neutronů. Výsledkem takových pokusů býval vznik izotopu, tedy atomu téhož prvku, který se od originálu odlišoval počtem neutronů v jádře.
Uran se chová jinak než ostatní prvky periodické soustavy
Z toho, co vypadalo jako pravidlo, existovala jedna výjimka, dvaadevadesátý člen periodické soustavy prvků - uran. V jeho případě nevznikal pouze jeden izotop, ale hned několik nových prvků. Jaká je jejich podstata, o tom se mohli tehdejší badatelé pouze dohadovat. Převládlo nicméně přesvědčení, že se jedná o takzvané transurany, tedy prvky s protonovým číslem vyšším, než má uran.
Jasno do celé věci pomohli vnést až Otto Hahn, respektovaný spoluobjevitel radioaktivního prvku protaktinium, a jeho asistent Fritz Strassmann. Ti na konci roku 1938 identifikovali ve vzorku vzniklém po ozařování uranu proudem neutronů stopy mnohem lehčího barya. Tím byla teorie transuranů vyvrácena, ale revoluční objev postrádal teoretické objasnění. To záhy poskytla Hahnova někdejší kolegyně Lise Meitnerová, kterou nacistický režim kvůli jejím židovským kořenům donutil k útěku do Švédska.
Meitnerová a její synovec Otto Frisch dospěli k závěru, že pokud neutron narazí do jádra uranu, které je samo o sobě velmi nestabilní, dojde k rozštěpení jádra, a to zpravidla na dvě menší, nestejně velké části. Přitom se uvolní velké množství energie a zároveň dojde k „vystřelení“ několika neutronů z jádra do okolí, kde mohou narazit do sousedních atomů, a výše popsaná reakce se tak dál lavinovitě šíří.
Hahn získal Nobelovu cenu, ale ničivé následky objevu neunesl
Za svůj objev v roce 1945 získal Hahn Nobelovu cenu za chemii, Strassmann, Frisch i Meitnerová vyšli nakonec naprázdno. Jistým odškodněním pro Meitnerovou může být, že její jméno nese 109. prvek periodické tabulky.
Hahnovi však jeho revoluční poznatek štěstí nepřinesl. Na sklonku války, kterou prožil v rodném Německu, padl do zajetí a Nobelovu cenu si mohl převzít až po skončení konfliktu. V té době už také věděl, jak ničivé důsledky jeho objev může mít. Když první atomová puma srovnala v srpnu 1945 japonskou Hirošimu se zemí, propadl Hahn naprostému zoufalství, a to i přesto, že se na vývoji bomby nepodílel. Po zbytek života se pak věnoval boji proti zneužití svého objevu.