Zemřel expremiér Čič: Muž, který se vždy přidal k těm, kdo vládli

Bratislava – V Bratislavě zemřel první slovenský polistopadový premiér a pozdější šéf ústavního soudu Slovenska Milan Čič. Informovala o tom kancelář prezidenta SR, kterou osmdesátiletý politik naposledy vedl. Zhruba před dvěma týdny se na neurochirurgii podrobil náročné operaci hlavy.

Čič vstoupil do politiky už za socialismu. Byl ministrem spravedlnosti ve slovenské vládě v letech 1988 až 1989, kdy skončili ve vězení známí slovenští disidenti Ján Čarnogurský a Miroslav Kusý. Po politických změnách v Československu se Čič v prosinci 1989 stal slovenským premiérem a tuto funkci vykonával do 27. června 1990. Krátce byl i slovenským ministrem vnitra, v letech 1990 až 1992 poslancem Federálního shromáždění, v roce 1992 místopředsedou poslední federální vlády Jana Stráského a zároveň předsedou Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž.

V letech 1993 až 2000 předsedal slovenskému ústavnímu soudu, v roce 2000 se neúspěšně pokusil o návrat do politiky ve Straně demokratického středu. V roce 2001 se neúspěšně ucházel o funkci župana Bratislavského kraje (hejtman) a v roce 2006 o funkci soudce Ústavního soudu SR. Od roku 2004 vedl prezidentskou kancelář.

Sám Čarnogurský považuje vztahy s Čičem za korektní, i když se Čič později přidal k Vladimíru Mečiarovi. „Tím se Milan Čič vyznačoval po celý život - vždy patřil k vládnoucímu seskupení, ale nikdy se osobně neangažoval při potlačování oponentů, lidských práv a podobně. Tím možná napomáhal hladkému přechodu od jedné moci ke druhé,“ prohlásil Čarnogurský podle deníku Sme.

Prezident Václav Klaus Čiče v kondolenčním dopise svému slovenskému partnerovi Ivanu Gašparovičovi označil za „velkou osobnost slovenské politiky a právní vědy“, která přispěla k dobrým vztahům mezi Českou republikou a Slovenskem i po rozdělení federace. „Obdivoval jsem jej, že i poté, co skončil ve funkci prvního předsedy Vašeho Ústavního soudu, nezamířil na odpočinek, ale stál Vám po boku po celých posledních osm let jako vedoucí Vaší kanceláře,“ napsal Klaus.

Vydáno pod