Naše zemědělství zajišťovalo naprostou potravinovou soběstačnost, tedy strategickou podmínku existence státu. Přesto nijak zvlášť nezatěžovalo životní prostředí, pokud chceme tyto dvě otázky spolu spojovat. Dnes je většina potravin dovážena, a přesto životní prostředí trpí neuvěřitelným způsobem. Dovoz většiny potravin, likvidace pěstování cukrové řepy a obilnin nás činí naprosto zranitelnými, lépe řečeno vydanými na milost a nemilost zahraničním společnostem, jejich majitelům, případně jejich vládám. Pokud se rozhodnou přesunou vývoz do Asie, která si může dovolit platit lepší ceny, nastane hladomor. Zatímco třeba nedostatek železa a ropy, které vysává Čína a Indie jako tornádo pociťujeme jenom nepřímo, nedostatek potravin se projeví okamžitě, krásnou ukázkou je aféra „máslo“. Oligarchové, kteří spolu s nadnárodními společnostmi ovládají zásobování potravinami mají v rukou smrtící zbraň, kterou bez váhání použijí. Zároveň svojí honbou za ziskem likvidují životní prostředí.
SPR-RSČ k tématu Zemědělství a životní prostředí
Od počátku prosazujeme zachování a podporu zemědělství v původním rozsahu, tak zajistit potravinovou soběstačnost jako strategický princip
