Od okamžiku, kdy jí arcibiskup z Canterbury při korunovaci v červnu 1953 pomazal čelo svěceným olejem, považovala Alžběta II. svou panovnickou roli za svátost. Celý život se řídila slibem, který dala už o svých 21. narozeninách – sloužit britskému lidu a impériu. Společnost, kultura i politika se za tu dobu nesčetněkrát změnily, impérium se rozpadlo, ale Alžběta svému slibu dostála. Zemřela ve věku 96 let, ve službě svému lidu.
Elizabeth Regina. Život ve jménu služby lidu
Královna Alžběta II. strávila na britském trůně rekordních sedmdesát let, byla nejstarším monarchou světa, nejčastěji portrétovanou osobností v dějinách i ikonou pop-kultury.
Její život se stal kronikou 20. století. Z Buckinghamského paláce přihlížela oslavám konce druhé světové války, beatlemánii, dekolonizaci, přistání člověka na Měsíci, vstupu Velké Británie do Evropského hospodářského společenství, atentátu na prezidenta Kennedyho, pádu železné opony, konci apartheidu v Jihoafrické republice, válkám v Zálivu, útokům z 11. září, brexitu i vzniku úplně nového, virtuálního světa.
Za všech okolností vynikala svým klidem a vytrvalostí pro své poddané symbolizovala neměnnou jistotu. Podle sociologů je právě její zásluhou, že Velká Británie stále zůstává monarchií.
Deset let bez povinností
Čtyřletá princezna Alžběta
Narození budoucí panovnice přitom nebylo nijak sledovanou událostí. Prvorozená dcera vévody a vévodkyně z Yorku, prince Alberta a Alžběty Bowes-Lyonové, se po svém příchodu na svět 26. dubna 1926 stala až třetí v pořadí následnictví na trůn. V budoucnu ji měli odsunout nejen potomci jejího strýce, prince z Walesu, ale i její mladší bratři. Jediným přínosem Alžběty pro královskou rodinu tedy měl být co nejvýhodnější sňatek.
Dětství malé princezny, které se po čtyřech letech narodila ještě sestra Margaret, bylo naprosto idylické. Rodiče, chůvy a služebnictvo kolem nich vytvořili bublinu bez dosahu tisku a veřejnosti, plnou her a domácích mazlíčků. Už ve třech letech seděla Alžběta poprvé na koni a v sedmi dostala od otce prvního psa plemene corgi jménem Dookie. Láska k psům a koním jí nakonec vydržela po celý život.
U malé Alžběty se velmi brzy projevil smysl pro povinnost a pořádek – nikdy nešla spát, dokud neodsedlala, nevyčistila a nenakrmila svého houpacího koně. Dokonce už když byly princezně dva roky, Winston Churchill si u ní povšiml „přirozené autority a přemýšlivosti, u děcka nevídané“.
Bezstarostné roky Alžbětě skončily velmi rychle. V roce 1936 se její strýc, král Edward VIII., rozhodl abdikovat kvůli vztahu s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou, ženou pro dvůr i ostatní země impéria zcela nepřijatelnou. Novým panovníkem se těsně před začátkem druhé světové války stal Alžbětin otec. Zprávu, že je korunní princeznou, přišel desetileté dívence oznámit komorník.
obrázek
Pečlivá studentka
Král Jiří VI. požadoval, aby jeho dcera jednou usedla na trůn připravená mnohem lépe než on. Alžběta se zase chtěla v píli a studiu vyrovnat svému otci. Ve 13 letech proto začala pravidelně dojíždět k proděkanovi elitní školy Eton na hodiny dějin a britské ústavy.
Procedury fungování parlamentu ovládla tak dobře, že svými otázkami později zahanbila nejednoho svého premiéra. Kromě Children Newspapers, které pečlivě pročítala už v raném dětství, zahrnula do svého „studia“ i četbu The Times a poslouchání BBC, takže v 17 letech znala dokonale britské i světové dění.
Naučila se také perfektně francouzsky, čímž v roce 1948 během návštěvy Paříže své hostitele zcela zaskočila.
Královna Alžběta jako čtrnáctiletá
Společně se sestrou Margaret se musela účastnit večeří pořádaných svými rodiči a aktivně se zapojovat do konverzace. Obě princezny byly vychovány podle motta „pokud tě někdo nudí, můžeš si za to sama“, což Alžběta po celý život obratně využívala při nenuceném navazování kontaktu s lidmi, se kterými si fakticky neměla co říct.
„Mám pocit, že má výchova nakonec vysvětluje hodně věcí. Když máte správné vzdělání, dokážete hodně. Já doufám, že mně se ho dostalo,“ poznamenala královna v roce 1992.
Pro vlast a národ
Válečná léta trávily obě princezny v utajení na hradě Windsor asi 50 kilometrů od Londýna. Alžběta a Margaret zde pořádaly pikniky pro raněné vojáky a ženy nasazených na frontě.
V říjnu 1940 Alžběta prostřednictvím rozhlasových vln promluvila k dětem v Severní Americe, aby je ujistila, že ona i její sestra „samy poznaly, jak bolí, když jste daleko od těch, které milujete“. Hovořila hlavně o svých rodičích, kteří se rozhodli přečkat válku v bombardovaném Londýně.
V roce 1945 se navzdory počátečnímu nesouhlasu krále zapojila do válečného úsilí i osmnáctiletá Alžběta. V dopravním středisku domobrany absolvovala třítýdenní výcvik, během nějž se naučila rozebrat motory, měnit svíčky a jezdit náklaďákem po Londýně. Fotografie korunní princezny, která v uniformě seřizuje motory, se staly trumfem spojenecké propagandy.
V Den vítězství se Alžběta po boku svých rodičů a premiéra Winstona Churchilla objevila na balkoně Buckinghamského paláce, pod který dorazily davy jásajících Britů. Alžběta se později v uniformě domobrany vykradla z paláce a slavila mezi lidmi až do rána.
Válka skončila. Královská rodina společně s premiérem Churchillem zdraví lid z balkonu Buckinghamského paláce
Poválečná léta trávila po boku svého otce diskusemi o královských povinnostech. Své 21. narozeniny oslavila během pobytu v Jižní Africe a při této příležitosti přednesla projev, jímž se obrátila k národům Britského společenství a impéria, zejména mladým lidem, kteří „zažili strašná a slavná léta druhé světové války“.
Své souputníky vyzvala, aby převzali břímě starší generace a chopili se úkolů poválečné doby. „Budeme-li všichni postupovat s pevnou vírou, nezdolnou odvahou a ztišeným srdcem, dokážeme z tohoto starého Společenství udělat něco ještě skvělejšího – svobodnější, bohatší, šťastnější a mocnější spojenectví za dobro světa.“
Na konci projevu, u jehož příležitosti vyhlásila jihoafrická vláda státní svátek, princezna slíbila: „Prohlašuji před vámi přede všemi, že celý svůj život, ať bude dlouhý, nebo krátký, zasvětím službě vám a veliké rodině našeho impéria, k níž všichni patříme.“
Princezna Alžběta se svým otcem Jiřím VI. v dubnu 1947 během pobytu v Africe
Setkání s Philipem
Koncem 30. let se princezna dvakrát setkala s řeckým princem Philipem, který sloužil v britském námořnictvu. Alžběta a Philip byli jako pra-pravnoučata královny Viktorie a prince Alberta vzdálenými příbuznými. Během války si spolu dopisovali a Philip Alžbětu čas od času navštěvoval na Windsoru.
Poprvé se spolu objevili na veřejnosti v roce 1946 a začalo se šuškat o romanci. O rok později Philip získal britské občanství a vzdal se titulu Jeho královská výsost princ Filip Řecký. Za své příjmení zvolil jméno Mountbatten, anglickou verzi příjmení své matky, německé princezny Alice z Battenbergu. Zásnubní prsten pro Alžbětu nechal osadit diamanty z matčiny tiáry.
obrázek
Krátce před svatbou udělil král Jiří VI. svému nastávajícímu zeti několik titulů, včetně vévody z Edinburghu. Pasoval jej také rytířem Podvazkového řádu. Ovšem aby byla jasná Philipova podřízenost budoucí královně, Alžběta byla pasována ještě o týden dříve.
Královská svatba
Svatba korunní princezny se stala pro Velkou Británii, stále se vzmáhající z válečných útrap, kýženým návratem ke šťastnějším dnům. Winston Churchill obřad popsal jako „barevný záblesk na těžké cestě“.
Navzdory mrazu se ráno 20. listopadu 1947 sešly před Westminsterským opatstvím desítky tisíc lidí, v chrámu čekalo dva tisíce pozvaných hostů. Velkolepé svatební šaty Alžbětě ušil Norman Hartnell z hedvábného saténu pošitého perlami a křišťály. Zájem o každou drobnost týkající se svatby byl tak velký, že Hartnell musel poslední dny před obřadem přespávat ve své dílně, aby unikl novinářům.
Obřad zaznamenávala BBC a mohlo ho tak vidět na dvě stě milionů lidí. Arcibiskup z Canterbury snoubencům doporučil „trpělivost, soucit a sebeovládání.“ Když Alžběta a Philip jako manželé opouštěli opatství, v průvodu za nimi kráčelo pět králů a královen a osm princů a princezen z Norska, Dánska, Rumunska, Řecka a Holandska. Z Philipovy strany se svatby účastnila pouze jeho matka. Pozvat jeho tři sestry, provdané za německé důstojníky, se dva roky po válce neslušelo.
obrázek
Cestu novomanželů Skleněným kočárem do Buckinghamského paláce provázel ohlušující řev davů. Lidé dokonce prolomili policejní zátarasy a pod palácem se dožadovali novomanželů. „Chceme Alžbětu, chceme Philipa,“ skandovali, dokud se mladí manželé neobjevili na balkoně.
Alžběta se vdávala z lásky a jejím hlavním úmyslem bylo žít v manželství tak šťastně, jako její rodiče. Princ Philip zase během svatební hostiny prohlásil, že je „pyšný na svou novou zemi i manželku“.
Manželka námořníka
První roky manželství strávili Alžběta s Philipem na Maltě, kde vévoda sloužil jako námořní důstojník. Princezna zde vedla běžný život stejně jako ostatní manželky námořníků.
Jejich prvorozený syn, princ Charles, se narodil 14. listopadu 1948 v Buckinghamském paláci. Koncem roku se ale Alžběta znovu vydala na Maltu a syna, o kterého se staraly chůvy a prarodiče, jezdila jenom navštěvovat. Philip kvůli povinnostem v námořnictvu neviděl malého Charlese rok. V srpnu 1950 porodila princezna v Londýně dceru Anne.
Poklidný život na Maltě ale Alžbětě stále častěji přerušovaly návraty do Londýna, kde musela zastupovat svého nemocného otce.
Alžběta a Philip také vyrazili místo Jiřího VI. na podzim 1951 na státní návštěvu Kanady, během níž stihli za 35 dní urazit 16 tisíc kilometrů. Pár zde zavedl zvyk, kterého se držel během všech nadcházejících vystoupení – s davy se nejdříve zdravila poněkud plachá a odtažitá Alžběta a až teprve za ní kráčel Philip, který trousil vtípky, často nemístné. Na adresu Kanady například poznamenal, že to byla „dobrá investice“ – a vzbudil první z celé řady skandálů.
Návrat páru do Londýna se odehrál před zraky filmových kamer. Když se Alžběta přivítala s matkou, pohladila svého malého synka po hlavě a okamžitě přešla k dalším čekajícím. „Předpokládaná dědička britského trůnu klade povinnosti na první místo. Mateřská láska musí počkat na soukromí,“ komentovaly věc filmové týdeníky.
Alžběta a Philip se místo churavějícího krále vydali i na půlroční cestu po Austrálii a Novém Zélandu, na několik dní se ale zastavili v britské kolonii Keni, která jim jako svatební dar věnovala sídlo pod horou Mount Kenya.
Právě zde, během pozorování a filmování divoké zvěře, zastihla Alžbětu 6. února 1952 zpráva o skonu jejího otce. To, že se stala královnou, jí přišel oznámil manžel. Okamžitě začala vyřizovat korespondenci a další úkoly související s funkcí panovníka – a vytrvala v tom následujících sedm desítek let.
Na vrcholu popularity i světa
I když Winston Churchill nevěřil, že tak mladá královna obstojí, šestadvacetiletá Alžběta si jej během několika týdnů získala svým svědomitým přístupem a znalostmi.
Alžběta II. odjíždí po korunovaci do Buckinghamského paláce
Každý den začínala četbou dostihových novin, od kterých přešla k běžnému tisku a červeným kufříkům plným zpráv od vlády, ministerstva zahraničí a úřadů ostatních zemí impéria. S těžkostmi se svěřovala své ovdovělé matce, která povinnost panovníka dobře znala.
Celý první rok na trůnu strávila Alžběta přípravou na korunovaci, která měla být na nátlak veřejnosti a televize BBC přenášena 2. června 1953 živě. Do Londýna se sjel milion lidí, mezi nimi desítky tisíc Američanů, kteří navzdory chladu a vytrvalému dešti nocovali na chodnících, aby si zajistili dobrý výhled na průvod s královnou. Jako zahraniční korespondentka listu Washington Times-Herald z Londýna reportovala i Jacqueline Bouvierová, pozdější manželka prezidenta Kennedyho.
Nejdůležitějším okamžikem tříhodinového obřadu, který ale nesměly kamery zabírat, bylo pomazání královny svěcenými oleji na obou dlaních, čele a hrudi. Po korunovaci Svatoeduardovskou korunou shromáždění provolalo „Bůh ochraňuj královnu“ a v Toweru a Hyde Parku zaduněla děla. Na oslavu, že vše proběhlo bez zádrhelu, si královna dala v ústraní s arcibiskupem z Canterbury brandy z jeho placatky.
Společně s Philipem se vydala na triumfální dvouhodinovou jízdu Londýnem v osmimetrovém Zlatém kočáře. V tu dobu dorazila do Británie zpráva o dobytí Mount Everestu – Edmund Hillary umístil na nejvyšším vrcholu světa královninu zástavu. Začala nová alžbětinská éra.
Královna na cestách
Hned v listopadu 1953 se královský pár vydal na pětiměsíční cestu po zemích Společenství. Alžběta II. se tak stala prvním britským panovníkem, který vyrazil na cestu kolem světa. Pronesla během ní více než stovku projevů, do Sydney ji přišly uvítat tři čtvrtiny všech Australanů. V únoru 1955 zase během cesty do Nigérie navštívila leprosárium a tiskla si zde ruce s vyléčenými, aby přesvědčila místní, kteří nevěřili léčbě.
Koncem 50. let začala médiím vadit královnina přílišná škrobenost, komentátoři ji považovali za loutku dvora příliš odtrženou od normálních lidí. Zasáhl princ Philip. Přizval lidi zběhlé ve veřejném vystupování, kteří měli Alžbětu naučit „lidštějšímu“ přístupu. Ve skupině královniných mentorů byl i průvodce naučnými pořady o přírodě David Attenborough.
Winston Churchill osobně otevírá své panovnici dveře auta po společné večeři v Downing Street 10 ( duben 1955)
Ztráta prvního z poddaných
Navzdory padesátiletému věkovému rozdílu navázala Alžběta se svým prvním premiérem Winstonem Churchillem mimořádný vztah – pojily je podobné názory na život a rychle mezi nimi vzniklo hluboké přátelství. Alžběta dokonce svou láskou k dostihovým koním nakazila i stárnoucího Churchilla, který ji začal doprovázet na dostihy a často o koních hovořili při svých pravidelných audiencích.
Když Churchill v dubnu 1955 ze svého úřadu kvůli horšícímu se zdraví odstoupil, Alžběta jej ujistila, že žádný z jeho nástupců nikdy nezaujme místo jejího prvního ministerského předsedy. Když o deset let později Churchil zemřel, královna mu vypravila státní pohřeb, největší od smrti vévody z Wellingotnu v roce 1852.
Podle rozhodnutí královny byla premiérova rakev vystavena ve Westminsterském sále a pohřeb se konal v katedrále svatého Pavla. Námořníci táhli rakev ulicemi Londýna na stejné lafetě, která byla použita při pohřbech Alžbětina otce i dědečka. Děla vystřelila devadesát salv za devadesát let Churchillova života.
Do katedrály přijela královna navzdory zvyklostem dřív než pohřební průvod, čímž složila svému premiérovi poslední hold. „Proti pravidlům čekala, až první z jejích poddaných přijde k ní,“ poznamenala Churchillova dcera Mary Soamsová.
Léta plná změn
Šedesátá léta se nesla v duchu změn – nejen těch, které prováděli vládní labouristé, ale hlavně kulturních a společenských. Královna na radu vlády vyznamenala členy Beatles, na což řada válečných veteránů reagovala tím, že svá vyznamenání na protest vrátili. V Severním Irsku začala operovat IRA a násilí mělo trvat dalších dvacet let.
Krátce před svými 34. narozeninami Alžběta porodila svého třetího potomka, prvního coby královna. Princ Andrew se narodil 19. února 1960 a po Charlesovi zaujal druhé místo v následnictví trůnu. Protože měla mnohem více povinností než v době, kdy byla pouze korunní princeznou, už pár hodin po porodu se vrátila ke svým červeným kufříkům s vládními dokumenty. Čtvrtý královnin potomek, princ Edward, se narodil o čtyři roky později, 10. března 1964.
Na znamení usmíření odjeli 20 let po válce Alžběta s Philipem na návštěvu Německa. Frenetické skandování davů v Západním Berlíně ale královnu naprosto vyvedlo z míry. „Připomínalo jí to nacistické pokřikování,“ vzpomínal později podle Alžbětiny životopiskyně Sally Bedell Smithové tehdejší ministr zahraničí Michael Stewart.
Další nedorozumění Alžběta zažila v říjnu 1966, když obec Aberfan ve Walesu zavalil sesuv bahna a zabil osm desítek lidí včetně 16 dětí. Alžběta navzdory naléhání rádců i manžela odmítla do Aberfanu odjet. Obávala se, že by její přítomnost ochromila pátrání po zavalených. Nakonec do Walesu dorazila až po nalezení poslední oběti, hodiny promlouvala s pozůstalými a navštívila hroby. „Je mi líto, že vám nemohu dát víc než soucit,“ řekla přeživším se slzami v očích.
Rodina ve filmu
Kvůli kritice, že se královna příliš vzdálila svým poddaným, přišel princ Philip s nápadem natočit o soukromém životě své rodiny dokument. Sám už měl s televizí zkušenosti – natočil snímek o své cestě po Společenství, moderoval pořad o Galapágách a velmi dobře chápal potenciál televize v komunikaci s lidmi.
Královně se do natáčení příliš nechtělo, měla obavy z všudypřítomných kamer, nakonec ale svolila. Snímek s názvem Královská rodina vznikal ve spolupráci s veřejnoprávní BBC a soukromou ITV. Filmaři provázeli Alžbětinu rodinu celý rok na 170 místech, při práci i chvílích odpočinku.
Premiéru filmu vidělo v Británii 45 milionů lidí. Vedle nadšených reakcí ale snímek vzbudil i kritiku a posměšky, nešťastný střih záběrů navíc zesměšnil amerického velvyslance. I tehdejší ředitel stanice BBC 2 a jeden z producentů dokumentu David Attenborough vyjádřil obavu, že film může královskou rodinu zničit, protože odhalil až příliš z jejích tajemství.
Bože, ochraňuj královnu
V květnu 1972 se královna spolu s Philipem a Charlesem vydala do Francie, aby zde lobbovala za souhlas s přijetím Británie do Evropského hospodářského společenství.
S francouzským prezidentem Georgem Pompidouem strávila čtyři dny, účastnili se spolu dostihů v Longchamp a státního banketu ve Versailles. „Možná jezdíme každý po jiné straně silnice, ale jedeme stejným směrem,“ ujišťovala Alžběta Francouze.
Mise skončila úspěšně – Alžběta se v Rouen nalodila na jachtu Britannia a lidé jí z břehů Seiny hodiny mávali na rozloučenou. „Královna sváděla a dobývala svým šarmem,“ hodnotil návštěvu deník Le Figaro. „Královnina návštěva Británii zpečetila přijetí do EHS,“ měl jasno časopis Time.
Vrcholem 70. let byly oslavy 25 let na trůně v roce 1977. Alžběta II. se vydala na plavbu po Oceánii, cestu po Spojeném Království a Kanadě. V projevu před oběma komorami britského parlamentu ocenila vstup země do EHS jako „jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v době mého panování“.
U příležitosti oslav se konaly desítky tisíc pouličních oslav po celé zemi, královnu na všech místech nadšeně vítaly davy. Náladu v paláci nezkazil ani úspěch písně God Save The Queen od punkové skupiny Sex Pistols, v níž je královna nazývána vůdkyní fašistické země bez budoucnosti.
Oslavy stříbrného jubilea Alžběty II. (1977)
Královnina železná premiérka
V roce 1978 potkalo královnu velké novum – poprvé za ní na premiérskou audienci přišla žena. I když byla Margareth Thatcherová stejně stará jako královna a v mnoha ohledech si byly podobné, nikdy spolu obě ženy nenavázaly hlubší vztah. Bavily se výhradně o státnických záležitostech, všechno ostatní považovala „Železná lady“ za ztrátu času.
Svou premiérku Alžběta nicméně bezvýhradně podpořila během války na Falklandách. Akci Argentiny považovala za útok nejen proti své zemi, ale celému Společenství. Do války se nakonec zapojil i Alžbětin druhorozený syn Andrew, coby pilot vrtulníku převážel vojáky a vyzvedával raněné.
Později Andrew prohlásil, že souhlas královny s jeho účastí v konfliktu „jasně ukázal zodpovědnost matky a zároveň panovnice“.
Margareth Thatcherová a královna Alžběta II. během setkání představitelů Commonwealthu v roce 1979
Začátkem 80. let se ale hlavní pozornost tisku ubírala na třicetiletého následníka trůnu, od kterého se netrpělivě očekával výběr nevěsty. Charles měl za sebou několik vztahů, když v červenci 1980 začal chodit s o dvanáct let mladší Dianou Spencerovou, dcerou někdejšího královnina štolby.
Diana byla pro následníka trůnu dobrou volbou v mnoha ohledech – měla šlechtický původ, její rodina žila vedle té královské celé generace a byla panna. Mediální šílenství kolem pohledné dívky brzo nabralo takových obrátek, že princ Philip Charlese dopisem vyval, aby učinil rozhodnutí – buď si ji vezme, nebo se s ní rozejde. Královna se držela své zásady a k volbě nevěsty se nevyjádřila.
Jen dva týdny před svatbou Charlese a Diany na Alžbětu během přehlídky Trooping the Colour vystřelil muž z davu šesti slepými náboji. Královna – jedoucí jako obvykle v dámském sedle a uniformě Velšské gardy na své klisně Burmese – dokázala splašeného koně uklidnit a pokračovat v přehlídce. Její klid a odvaha spolu s blížící se svatbou následníka trůnu vynesly královskou rodinu v průzkumech veřejného mínění znovu do výšin.
Svatba prince Charlese s lady Dianou Spencerovou v červenci 1981 byla pro monarchii velkou událostí. Manželství ale po 15 letech skončilo rozvodem
Rodinné těžkosti
Navzdory pohádkovému začátku manželství následníka trůnu se naděje vkládané do mladého páru začaly brzy drolit. Královna snachu podporovala, aby se se svou rolí dokázala sžít. Navzdory psychickým těžkostem Diana dostála své povinnosti a v roce 1982 přivedla na svět následníka trůnu, prince Williama. O dva roky později porodila prince Harryho. V tu dobu ale bylo manželství s Charlesem v troskách.
Během osmdesátých let získalo trhliny i manželství královniny dcery Anny a později i prince Andrewa. Bulvární listy měly při propírání královských nevěr žně. Nemalé ponížení rodině zařídil i Alžbětin nejmladší syn Edward, když společně se svou sestrou Annou vystoupil v přihlouplé televizní soutěži.
Rok 1992 proběhl ve znamení rozpadu manželství tří Alžbětiných dětí. Palác také souhlasil s tím, že královna i princ Charles začnou platit daně ze svých soukromých příjmů, což Alžběta dlouho odmítala z obavy, aby to „neodhalilo příliš ze života rodiny“. Další ranou pro Alžbětu byl rozsáhlý požár hradu Windsor, který vždy považovala za svůj domov. Rozhodla se zpřístupnit veřejnosti většinu královských paláců a nečekaně vysoký výtěžek nakonec z velké části pokryl opravy Windsoru.
„1992 není rokem, na který budu vzpomínat jen s nezkalenou radostí. Stal se z něj annus horribilis,“ pronesla královna v listopadu 1992. Ve svém vánočním poselstvím už ale ujišťovala, že k novému roku hledí „s obnovenou nadějí v srdci“.
Matka, babička, královna lidí
Alžběta vždy ctila své úkoly a povinnosti, což ji nevyhnutelně odvádělo od jejích dětí. O Charlese a Annu se více než ona staraly chůvy a prarodiče. Postupem času dokázala královna svůj čas lépe uzpůsobit potřebám rodiny a dbala na to, aby aspoň své dva mladší syny mohla každý večer osobně ukládat ke spánku.
Svou mateřskou stránku mnohem víc projevila svým vnoučatům. Když ale poprvé v životě upřednostnila rodinu před povinností panovnice, čelila drtivé kritice veřejnosti, která srazila monarchii na dno popularity.
V srpnu 1997 zastihla královskou rodinu během dovolené ve skotském Balmoralu zpráva o smrti princezny Diany. Palác sice vydal vyjádření „o hlubokém zarmoucení“ královny a prince z Walesu, truchlící veřejnost ale očekávala, že se královna i s rodinou okamžitě vrátí do Londýna a připojí se k tryzně. Královna to odmítla – své vnuky chtěla uchránit zájmu tisku, což bylo v bulváru vykládáno jako pohrdání národem.
„Kde je naše královna?“ ptal se The Sun. „Ukažte nám, že Vám to není jedno,“ požadoval zase The Daily Express.
Dianina smrt přinesla královně Alžbětě II. nejtěžší chvíle na trůnu
Královská rodina nakonec vypravila Dianě honosný pohřeb a v jeho předvečer Alžběta nezvykle otevřeně promluvila k národu: „To, co vám teď řeknu, jako vaše královna a jako babička, říkám od srdce. Především chci sama složit Dianě poctu. Byla výjimečnou a nadanou lidskou bytostí.“
Královna na prahu osmdesátky pochopila, že se musí přizpůsobit očekávání veřejnosti, které se od roku 1953, kdy usedla na trůn, radikálně změnilo. Začala vystupovat otevřeněji a srdečněji.
Podle její sestřenice Margaret Rhodesové jí k tomu paradoxně pomohlo i úmrtí její sestry a matky, které odešly krátce po sobě na přelomu let 2001 a 2002. Královna přišla o dvě osoby, které ji provázely celý život a stala se hlavou „firmy“, což jí dalo novou svobodu.
Snímek Alžběty II. pořízený u příležitosti jejích devadesátin
Nebála se veřejně odkrýt svůj smyls pro humor, který byl dosud znám jen jejím nejbližším. U příležitosti olympijských her v Londýně si zahrála ve videoklipu s Jamesem Bondem, se svým vnukem Harrym zase kvůli podpoře her válečných veteránů „setřela“ amerického prezidenta Baracka Obamu.
Popularitu královny potvrzovaly nadšené oslavy jejího zlatého, diamantového a platinového výročí (v letech 2002, 2012 a 2022). Věku navzdory zůstala aktivní i po překročení devadesátky, i když své povinnosti postupně předávala princi Charlesovi.
V roce 2015 překonala rekord své praprababičky, královny Viktorie, a stala se nejdéle vládnoucím monarchou na britském trůnu. U svých povinností vytrvala i poté, co 9. dubna 2021 ovdověla. O prince Philipa přišla po dlouhých 73 letech manželství, krátce před oslavou jeho stých narozenin.
I po ztrátě své celoživotní opory ale dokázala až do posledních dnů plnit slib, který dala už v roce 1946: sloužit národu.