Radikálním zástupcům demokracie ustupovat nebudu, řekl nový ombudsman Stanislav Křeček

Jak vnímáte vaše uvítání před úřadem?

Jsem tím překvapen a trošku zmaten, z jakého důvodu se to všechno děje. Veřejný ochránce práv přece nevydává žádné rozhodnutí, byl zvolen parlamentem, který vyšel ze svobodných voleb. Dneska blokujeme ombudsmana, zítra blokujeme sněmovnu, pozítří třeba Pražský hrad a prezidenta. Do úřadu jsem se mohl dostat jiným způsobem, třeba přes garáže, ale nemyslím si, že se má takovému jednání ustupovat. Neustupovat lidem, kteří se tímto způsobem chovají.

Není právě právo na protest jedním z těch, které je třeba bránit?

Bezpochyby. Je samozřejmě zcela v pořádku protestovat. Něco jiného je ale protestovat, vyjadřovat názor, něco jiného zasahovat do života. Můžu protestovat proti zákonu, ale nemůžu zakázat soudům, aby ho vynesly. Pokud mi někdo brání v přístupu, tak už to není protest, ale už je to zásah do politiky. To může být vyjádřeno ve volbách, ale ne tím, že já sám se budu takto chovat. Byli tu i lidé, kteří si naopak přáli, abych nastoupil, takže komu bude vyhověno?

Ano, síly byly před úřadem ombudsmana zhruba vyrovnány. Doprovázela vás policie, promluvil jste se svými odpůrci?

Oslovil jsem je s tím, že se nedomnívám, že je to demokratické, nazval jsem je radikálními zástupci demokracie. Jsem připraven s kýmkoliv kdykoliv o těchto věcech mluvit a těchto rozhovorů byla v poslední době celá řada. Na druhé straně to přilákalo pozornost k úřadu ombudsmana, která nebyla velká. Dnes už každý ví, kdo je ombudsman a co má dělat. Budeme doufat, že se to obrátí v pozitivní smysl.

Diskriminaci na úřadu řeší příliš mnoho právníků

Pořád platí váš postoj, který jsem zaznamenal například 12. února v ČTK, že veřejný ochránce práv by se neměl zabývat diskriminací, kterou by měly řešit soudy?

Tak to rozhodně řečeno nebylo, zabývat se diskriminací máme uloženo zákonem. Děláme průzkumy, to nám všechno ukládá zákon. Jde o to, jakou část a v jakém rozsahu. Pokud se na nás lidé obrátí, a je to malé procento lidí, tak to samozřejmě řešíme. Rozhodně se diskriminací zabýváme, jde o to, zda to není hlavní činnost úřadu převažující rámec, který občané potřebují.

Doteď to tak bylo? Statistiky o tom nevypovídají. Největší počet podnětů se týká sociálních věcí a stavebních záležitostí, diskriminace je až na devátém místě. Úřad se tomu ani tak věnovat nemůže, když takový nápor není.

Kdyby to tak bylo, bylo by to bezvadné. Ale na tom odboru je zaměstnáno nejvíc právníků, to mě zaráží.

Lze to vyjádřit počtem právníků? Nejsou tyto záležitosti komplikovanější než jiné?

Ne, rozhodně nejsou. Většina právníků nevyřizovala podněty, ale zabývala se průzkumy a tak dále. To musím samozřejmě reálně zvážit. Tuto oblast jsem neměl na starosti, měl jsem ji za minulého ochránce, za paní Šabatové nikoliv, musím se s ní seznámit. Ale aby tam bylo 17 právníků, a tam, kde je detence, kde se zajímáme o život lidí, kteří jsou omezení na svobodě, jich bylo třeba jen 14, se mi nezdá vyrovnané.

Velké změny nechystám

Jak tedy úřad hodláte změnit?

Žádné velké změny nebudou, půjde o drobnosti, třeba v sekretariátu, půjde o mé nejbližší spolupracovníky, ale to jsou detaily, které přicházejí s každým vedoucím pracovníkem. Úřad byl veden profesionálně, jsou tu vynikající právníci, v tomto smyslu tedy nedojde k žádným radikálním změnám.

Když tedy říkáte, že úřad pracoval profesionálně a kvalitně, že do této doby byl veden dobře, je potřeba ho kritizovat?

Kritizovat musíme rozsah výstupů. Co sdělujete společnosti, jakou mají lidé představu o činnosti a samozřejmě jak si lidé všímají, čemu je na úřadu dána větší pozornost. Já bych chtěl pozornost obrátit spíš na část, se kterou se na nás občané obracejí, než na tu činnost, která nás zajímá, kterou děláme navenek. To je určitý posun, ale nemyslím, že bude nějak významný. Budeme vyřizovat podněty tak jako dosud, stejně profesionálně, jako jsme to činili.

Neočekává se od ombudsmana, že v oblastech, které jsou mu zákonem dané, má být aktivní? Že by se nemělo čekat, až někdo přijde s konkrétním problémem, který se mu stal?

Úřad byl založen přesně na to, co zmiňujete, aby napravoval činnost vybraných státních úřadů. Ombudsman není místem, které by řešilo problémy celé společnosti. Je to věc volených zástupců, výkonné moci. My jen upozorňujeme na problémy, které nám lidé sdělí. K tomu byl úřad zřízen.

Součástí moci jsem nebyl

Další část kritiky, která na vás míří, spočívá v tom, že jste v pozici, kdy máte občany bránit před státem, před mocí. Vy jste ale léta součástí této moci byl. Je to třeba výhrada někdejší předsedkyně Nejvyššího soudu paní Brožové.

Nebyl jsem součástí moci, já jsem byl zvolen. Byl jsem advokát, hájil jsem lidi, založil jsem neziskovku. Byl jsem poslancem, ale poslanec není část výkonné moci, poslanec je zákonodárce, který upravuje zákony. Součást výkonné moci jsem rozhodně nikdy nebyl a řešení právnických problémů je něco zcela jiného.

Zákonodárná moc je jedna z mocí ve státu. V tomto smyslu jste součástí moci byl.

Ano, ale i parlament vystupuje proti veřejné moci, upravuje její činnost. Pokud jsem upravoval veřejnou činnost z moci zákonodárné, tak to jistě bylo ku prospěchu občanů. Alespoň jsem o tom přesvědčen.