Lednici i Valtice. Lichtenštejnové chtějí kromě pozemků také čtyři zámky a jeden hrad

Lednicko-valtický areál je jedním z nejoblíbenějších cílů turistů v Česku. S rozlohou 161 kilometrů čtverečních je přesně tak velký jako Lichtenštejnsko. Právě pánové tohoto knížectví budovali areál plný zámků, parků a vodních ploch.

„Jsou to nejenom památky a nádherná krajina, díky nim tu vznikl i veškerý průmysl, založili železnici, továrny,“ řekla kastelánka zámku Lednice Ivana Holásková. Na Moravě knížecí rod sídlil už od 13. století. Jeho obraz se ale výrazně měnil.

„V 17. století byl velmi ponurý, Karel I. se podílel na konfiskacích. V 19. století Lichtenštejnové měli naopak na svých panstvích síť sociální služeb a byli velmi štědrými mecenáši,“ vysvětlil historik Michal Konečný. Přestože dnes více turistů míří právě do lednického zámku, jednou z hlavních rezidencí knížat byl až do roku 1938 zámek Valtice.

Knížecí rod připravily o majetky zejména Benešovy dekrety

Jenže první pozemková reforma a později Benešovy dekrety Lichtenštejny o rozsáhlý majetek na Moravě připravily. Podle jejich právních zástupců se na ně jako na občany neutrálního státu Lichtenštejnsko nemohly Benešovy dekrety vztahovat.

Nároky knížecí rodiny se netýkají majetku, který patří krajům, obcím, univerzitám nebo neziskovým organizacím, ani pozemků, na kterých stojí dálnice. Týkají se pouze majetku, který patří státu, tedy hradů a zámků pod správou Národního památkového ústavu.

„V případě, že by jejich majetky byly vráceny, tak si myslím, že by se k tomu Lichtenštejni postavili jako ke všem svým majetkům. Takže by se starali vzorně,“ svěřila se Holásková. Podobně spor vnímá i valtický kastelán Richard Svoboda. „Není žádný důvod k obavám, protože kdo zná stav lichtenštejnských sbírek ve Vaduzu a ve Vídni a kdo zná stav objektů, jak se o ně starají, tak obavy nemůže mít,“ řekl Svoboda.

Podle kastelánů ale budou soudy řešit žaloby až desítky let a od těch okresních se možná dostanou až k Evropskému soudu ve Štrasburku. „Myslím, že se to dostane k Ústavnímu soudu i k Evropskému soudu pro lidská práva. Celkově bych odhadl deset let, pokud to skutečně soudy budou řešit a nenastanou nějaká mezistátní bilaterální jednání,“ popsal právní historik Ondřej Horák.

Právě na mezinárodní půdě je podle něj pozice Lichtenštejnů silnější než v českém právním prostředí. „Domnívám se, že před českými soudy příliš velkou šanci nemají. Snad u Ústavního soudu, ale změna by mohla přijít na mezinárodní úrovni,“ uvedl Horák.

Kromě Lednicko-valtického areálu chce knížecí rod vrátit zámek Bučovice na Vyškovsku a dvě nemovitosti v Olomouckém kraji, a to zámek Velké Losiny v podhůří Jeseníků a hrad Šternberk. Domáhají se také zhruba 60 tisíc hektarů lesa. Přesný souhrnný soupis požadovaného majetku ale neexistuje.

S českým státem se soudily i další šlechtické rody

O svůj majetek v Česku nebojovali jen Lichtenštejnové. Mikulovský zámek, Kozí hrádek, ale i rozsáhlé pozemky chtěla získat zpátky do svého vlastnictví Mercedes Dietrichsteinová. Na rozdíl od jiných obdobných sporů vznesla požadavek až v roce 2005, tedy dávno po pádu komunismu. Následovalo několik žalob. K břeclavskému soudu přijela vyslechnout zamítavý verdikt až z Argentiny.

Podle soudu bylo zabavení majetku v souladu s Benešovými dekrety, a tedy podle práva. „Majetek byl konfiskován, protože otec paní žalobkyně byl německé národnosti,“ vysvětlil v minulosti právní zástupce Jihomoravského kraje Aleš Pejchal. V současné době se ještě soudí s radnicí Mikulova o vrácení zhruba 200 pozemků včetně známé Dietrichsteinské hrobky. Spor má řešit Nejvyšší soud v Brně.

Dědičky šlechtického rodu Salmů zase bojovaly o navrácení majetků svých předků od roku 1992. Zejména na Blanensku vlastnily lesy a zámky v celkové hodnotě několika miliard korun. Ani ony u soudu neuspěly. Důvod byl stejný, Benešovy dekrety.

Naopak některé majetky stát původním majitelům navrátil. Například zámky v brněnské Líšni, Brodku u Prostějova a v Jimramově u Nového Města na Moravě patří menšímu šlechtickému rodu Belcredi. Zámek v Boskovicích zas vlastní Mensdorffové. Turisté je stále můžou navštívit.

Soudních sporů kvůli skutečným nebo domnělým křivdám se v České republice odehrála řada. Podle Horáka je ale ten lichtenštejnský nejzajímavější. „Vlastně obě strany mají svým způsobem pravdu,“ řekl Horák.