Lidi s nebezpečnou hlavou je třeba zlikvidovat
Po sérii výslechů ve vazbě v Příční ulici v Brně ho soud poslal na 5 let do vězení. „Oni si předvolali na veřejné líčení moje kamarády, kteří dostali vyšší tresty a ptali se, co ten Robeš? Robeš je jemná povaha, neschopná ilegální činnosti, tak nějak to kluci řekli,“ vzpomíná pamětník.
I přesto, že dostal z celé skupiny nejnižší trest, domů se vrátil až za třináct let. Z jemné povahy se totiž vyklubal rebel. „Jó pane Robeš, vaše hlava je nebezpečná, řekl chlap v uniformě, takový musíme likvidovat,“ to byl podle Bohumila Robeše důvod, proč putoval z věznice do věznice, lágru a nakonec i do psychiatrické léčebny. „Vy jste blázen, vy věříte ve svobodu,“ říkali prý Robešovi.
Korekce v Leopoldově a ponižování v Ruzyni
Nejdéle byl v bývalé pevnosti Leopoldov. V Maďarsku zrovna zuřilo povstání proti komunistické diktatuře a při čekání na raport si neodpustil poznámku, která ho poslala na dalších pět let do vězení. „Já jsem řekl, že aby nedopadli jak soudruzi v Maďarsku. Vrhlo se jich na mě šest, svázali mě do kozelce a strčili do korekce,“ říká Bohumil Robeš.
Na toaletní papír psal v celách básně a své myšlenky. Prý se jednalo o pobuřování proti republice a Bohumila Robeše odsoudili na dalších šest let vězení.
„… Záhadné stěny jasmínu, chodíme tiše po špičkách, šeptají chodcům novinu. Za oknem byl skryt vrah…“
Bohumil Robeš
Hrdina? To nejsem…
Domů se vrátil až v roce 1967. Posílal články do novin, natáčel reportáže pro brněnský rozhlas. V Holubicích byl kronikářem a pomáhal. Třeba i adopcí na dálku. „Hrdina, to já nerad slyším, to nejsem. Když to má někdo v sobě, tak to z něj nikdo nevytluče,“ říká dnes 86letý muž. O věznění v době totality napsal Bohumil Robeš knihy jako Věčný prolog nebo Čas likvidace. Zatím poslední je soubor povídek Tichý Sarkofág.
