Nedokázal o bezpráví mlčet. V komunistických lágrech proto Bohumil Robeš strávil třináct let

Kamarádi o něm u soudu řekli, že je jemná povaha a ilegální činnosti není schopen. Komunisté proto Bohumila Robeše v padesátých letech odsoudili za spolupráci s odbojovou skupinou SODAN jen na pět let. Ve vězení ale nakonec byl téměř třikrát tak dlouho. Z jemné povahy se totiž vyklubal rebel, který nedokázal o bezpráví mlčet.

Bohumil Robeš
Zdroj: archiv Bohumila Robeše

Bohumil Robeš se od mládí zajímal o literaturu a divadlo, kvůli špatnému kádrovému posudku se ale po maturitě na vysokou uměleckou školu nedostal. Místo toho putoval do vězení. V roce 1953 ho zatkli za napojení na odbojovou skupinu SODAN. „Když nás vyslýchali, zatopili a kouřili Džunky, to byly oblíbené cigarety estébáků a podobných individuí,“ říká Bohumil Robeš.

Lidi s nebezpečnou hlavou je třeba zlikvidovat

Po sérii výslechů ve vazbě v Příční ulici v Brně ho soud poslal na 5 let do vězení. „Oni si předvolali na veřejné líčení moje kamarády, kteří dostali vyšší tresty a ptali se, co ten Robeš? Robeš je jemná povaha, neschopná ilegální činnosti, tak nějak to kluci řekli,“ vzpomíná pamětník.

Maturitní tablo Bohumila Robeše
Zdroj: archiv Bohumila Robeše

I přesto, že dostal z celé skupiny nejnižší trest, domů se vrátil až za třináct let. Z jemné povahy se totiž vyklubal rebel. „Jó pane Robeš, vaše hlava je nebezpečná, řekl chlap v uniformě, takový musíme likvidovat,“ to byl podle Bohumila Robeše důvod, proč putoval z věznice do věznice, lágru a nakonec i do psychiatrické léčebny. „Vy jste blázen, vy věříte ve svobodu,“ říkali prý Robešovi.

Korekce v Leopoldově a ponižování v Ruzyni

Z tábora Vojna u Příbrami kvůli takzvané nudlové vzpouře putoval do temnice v Ruzyni. „Všechno mělo svůj ráz a způsob znevažování lidskosti. V Ruzyni jsem se musel vysvléct do naha, a přišla tam ženská a ta měla tyčinku a tam mě šátrala po otvorech, to bylo ponížení,“ popisuje pamětník.

Nejdéle byl v bývalé pevnosti Leopoldov. V Maďarsku zrovna zuřilo povstání proti komunistické diktatuře a při čekání na raport si neodpustil poznámku, která ho poslala na dalších pět let do vězení. „Já jsem řekl, že aby nedopadli jak soudruzi v Maďarsku. Vrhlo se jich na mě šest, svázali mě do kozelce a strčili do korekce,“ říká Bohumil Robeš.

Na toaletní papír psal v celách básně a své myšlenky. Prý se jednalo o pobuřování proti republice a Bohumila Robeše odsoudili na dalších šest let vězení.

„… Záhadné stěny jasmínu, chodíme tiše po špičkách, šeptají chodcům novinu. Za oknem byl skryt vrah…“

Bohumil Robeš

Za Janem Masarykem

Hrdina? To nejsem… 

Domů se vrátil až v roce 1967. Posílal články do novin, natáčel reportáže pro brněnský rozhlas. V Holubicích byl kronikářem a pomáhal. Třeba i adopcí na dálku. „Hrdina, to já nerad slyším, to nejsem. Když to má někdo v sobě, tak to z něj nikdo nevytluče,“ říká dnes 86letý muž. O věznění v době totality napsal Bohumil Robeš knihy jako Věčný prolog nebo Čas likvidace. Zatím poslední je soubor povídek Tichý Sarkofág. 

Video Týden v regionech (Brno)
video

Paměťová stopa: Tichý rebel

Zdroj: ČT24