Ostravský městský obvod Poruba, se kterým spojil velkou část svého života brigádní generál Zdeněk Škarvada, přichystal akci, která má připomenout jeho život a nedožité sté narozeniny. Návštěvníci si mohou prohlédnout například repliku letadla, v němž Škarvada létal.
Program na Hlavní třídě začal v 9:30 a potrvá do 17:00. „Na prostranství u Floridy se lidé mohou přijít podívat na repliku legendárního letadla Spitfire v poměru 1:1. Připraven je i doprovodný program, jako přednášky historika, vystoupení Porubských trubačů nebo mažoretek,“ uvedl místostarosta Petr Zábojník (ANO). Vzpomínkové akce na generála se zúčastní i bývalí piloti a vojenští veteráni.
Zdeněk Škarvada se narodil 8. listopadu 1917 v Olešnici na Blanensku. V roce 1935 nastoupil na Vojenské letecké učiliště v Prostějově, kde o dva roky později složil přísahu jako pilot. V roce 1939 odešel do Polska a následně přes Sovětský svaz do Británie. Sloužil u 310. perutě RAF. V roce 1942 musel po poruše svého letounu nouzově přistát v moři a dostal se do německého zajetí.
O více než třech letech, během kterých jako válečný zajatec prošel tábory v Německu, Slezsku nebo Litvě, mluvil Škarvada jen nerad. Zažil nejen obavy o vlastní život (jako občanovi protektorátu mu stejně jako dalším zajatým Čechům hrozil nejvyšší trest, před kterým jej zachránily německé obavy z případné britské odplaty), ale i smrt mnoha přátel nebo pochod smrti. Z lágrů se dostal až necelý týden před koncem války, když jej u Hannoveru osvobodily britské jednotky.
„Vyrazili jsme v pětačtyřicátém na cestu šestého února, a tato cesta smrti skončila až druhého května. Ušli jsme přes tisíc kilometrů!“ popsal nejtěžší tři měsíce ve svém životě, kdy mu smrt hrozila nejen od mrazu, hladu nebo kulek německých strážných, ale také od spojeneckých letců, kteří ploužící se zajatce často považovali za kolonu německých vojáků.
Domů se dostal v srpnu 1945, šest let a dva měsíce poté, co u Ostravy překročil česko-polskou hranici.
Armádní kariéra trvala krátce
V osvobozeném Československu ale Škarvadu čekalo jen pár let pokračování vojenské kariéry. Sloužil jako velitel pilotní školy v Hradci Králové, ještě rok po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal velitelem stíhacího pluku v Brně.
Pak ale i na něj dolehly represe režimu vůči příslušníkům západního odboje, byť ve srovnání s mnoha spolubojovníky vyvázl ještě dobře. Neskončil ve vězení, „pouze“ musel podat žádost o přeložení do civilu a dočkal se degradace z kapitána na vojína.
Začátkem 50. let se pro někdejšího západního letce našla jen dělnická zaměstnání, Škarvada skončil jako horník v Jevíčku. Časem si dodělal druhou maturitu na hornické průmyslovce a v půlce 60. let se přestěhoval do Ostravy, kde dostal slušný byt.
Ve stejné době se dočkal také částečné rehabilitace a vrácení důstojnické hodnosti, konečně mohl také cestovat. Vrhl se do jachtingu, usedl do vedení jachtařského klubu a vedl řadu plaveb po Baltském a Jaderském moři. Od roku 1966 žil v Porubě. Komunistickým režimem byl perzekvován až do roku 1989.
Na snímku z roku 2012 jsou váleční veteráni (zleva) brigádní generál ve výslužbě Zdeněk Škarvada, plukovník ve výslužbě Andrej Koba, plukovník ve výslužbě Vasil Coka, plukovník ve výslužbě Václav Petras, major ve výslužbě Milan Trunkát, četař ve výslužbě Václav Soukup a četař ve výslužbě Miloslav Šafrán.
K létání se vrátil až v 60. letech
V době politického uvolnění koncem 60. let se Zdeněk Škarvada po více než dvou dekádách zase dostal k vojenskému létání, když se zúčastnil zdravotních testů na cvičném proudovém letounu L-29 Delfín. Vojenští lékaři na tehdy padesátiletém podplukovníkovi v záloze Škarvadovi zkoumali, jak působí řízení moderního letounu na organismus staršího pilota. Ani to ale nemělo vliv na jeho civilní život, stále totiž pracoval jako horník v podzemí na průzkumu hlubinných slojí.
Do důchodu odešel v roce 1972, k penzi si ale až do konce 80. let přivydělával, nejprve jako pomocník taviče v železárnách, později u Stavoprojektu Ostrava. Plné rehabilitace se dočkal teprve po listopadu 1989. V roce 1997 mu navíc Václav Havel udělil medaili Za hrdinství a o tři roky později ho jmenoval brigádním generálem.
Byl i držitelem řady válečných vyznamenání. V roce 2007 se stal čestným občanem Ostravy. Vitální Škarvada, který se dožil 95 let, patřil k posledním žijícím čs. příslušníkům RAF a o svých zážitcích často vyprávěl, zejména studentům.
Zemřel 11. května 2013 a ještě ten samý rok po něm byla v Porubě pojmenována škola. Škarvadovo životní heslo bylo Keep floating – Nikdy se nevzdávej. Jeho zážitky se staly předlohou filmu Tmavomodrý svět a knihy Josefa Havla Nikdy se nevzdávat.
Kdo další se ve službách Britského královského letectva za války proslavil?
„Generál nebe“ František Peřina se narodil 8. dubna 1911 v Morkůvkách u Břeclavi. Roku 1939 uprchl do Francie, kde se přidal k Cizinecké legii. Během bitvy o Francii si na své konto připsal jedenáct jistých a dva pravděpodobné sestřely.
Na začátku června 1940 byl sestřelen a vážně zraněn, i tak se mu ale podařilo utéct z hroutící se Francie do Alžíru, odkud se přesunul do Británie. Díky svému mimořádnému leteckému umění strávil zbytek války jako letecký instruktor RAF. Po komunistickém převratu odešel do emigrace, do rodné vlasti se vrátil až v roce 1993. Zemřel 6. května 2006 v Praze.
Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně na Lounsku. Absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, poté sloužil jako poručík letectva u 2. leteckého pluku. V červnu 1939 utekl přes Polsko do Francie, po její kapitulaci v roce 1940 odešel do Británie a stal se pilotem RAF. Zúčastnil se slavné bitvy o Británii a jako první Čechoslovák se stal velitelem britských pilotů.
V květnu 1942 byl nad Francií sestřelen, přes Francii, Španělsko a Gibraltar se vrátil zpět na Britské ostrovy. Po návratu působil na letecké základně na Orknejích a v roce 1944 byl převelen do Sovětského svazu. Téhož roku se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po komunistickém převratu byl propuštěn z armády a rok a půl vězněn v pracovním táboře na Mírově. Zemřel 4. října 2006 v Praze.
Jeden z nejúspěšnějších letců v bitvě o Británii se narodil 7. října 1914 v Otaslavicích na Prostějovsku. Ve svých 22 letech se stal členem československého letectva, po vyhlášení protektorátu odešel do Polska, kde bojoval proti Němcům a později i Sovětům. Po pádu Polska se dostal do Francie a odtud do Spojeného království.
V britských barvách dosáhl 17 ověřených sestřelů. Jeho nedisciplinovanost se mu ale stala osudnou, když při běžném hlídkovém letu 8. října 1940, den po svých šestadvacátých narozeninách, havaroval a na místě zemřel. Příčiny neštěstí se nikdy nepodařilo objasnit.
Alois Vašátko se narodil 25. srpna 1908 v Čelákovicích. Původně působil jako učitel v Litoměřicích, po absolvování vojenské služby se ale rozhodl pro dráhu vojáka z povolání a stal se pilotem. Nehodlal se smířit s obsazením Československa a uprchl do Francie, kde se přidal k francouzskému letectvu.
S bilancí 12 jistých a dvou pravděpodobných sestřelů se stal nejúspěšnějším československým stíhačem ve Francii. Porážka Francie ho zavedla do Walesu, kde společně s Františkem Peřinou sloužil u 312. čs. stíhací perutě a v květnu 1942 se stal jejím velitelem. Zemřel 23. června 1942 při srážce s německým letounem nad Lamanšským průlivem.
