Průmyslový areál léta slouží ke skladování a okolí ohrožuje fenolem, benzenem a dalšími ropnými látkami.
Šestihektarový areál je v podstatě uprostřed města u ulice Nádražní. V roce 1872 zde vznikl cukrovar.
Po 60 letech skončil a ve 30. letech minulého století v objektu začala výroba střešních lepenek, podlahových krytin a destilace dehtu a do této doby spadá vznik ekologické zátěže.
Šlapanice koupí zamořený areál
Během druhé světové války údajně firma dodávala impregnační materiály německé armádě.
Po válce se v Šlapanicích nadále destiloval dehet a vyráběla dehtová lepenka. Kvůli velmi nepříznivému dopadu na životní prostředí výroba v roce 1962 skončila. Poté sloužil areál pro papírny, které skončily v 90. letech, a od roku 1998 se areál pronajímá pro skladování či drobnou výrobu.
Firma ICEC je ve stoprocentním vlastnictví nizozemské společnosti Abel Tasman Investment a podle informací na zastupitelstvu vydělává na pronájmu areálu dva miliony korun ročně.
Hektary půdy a spodní voda pod areálem bývalé továrny jsou zamořené fenolem, benzenem a dalšími ropnými látkami, které se navíc šíří do okolí a místním lidem už znemožnily používat vlastní studny. Kontaminovanou spodní vodu není doporučeno používat na pití, koupání ani zalévání.
Obyvatelé Šlapanic na vyčištění půdy a podzemních vod čekají už léta. První etapa dekontaminace skončila v roce 2003, ministerstvo na sanaci škod poslalo 85 milionů korun. Od té doby vedli místní boj o etapu druhou. Přestože se stát zavázal město ekologické zátěže zbavit už v roce 1994, svůj slib splnil jen částečně a dokončení sanace uvízlo na mrtvém bodě.
