Na náměstí Míru v Praze 2 vyrostla polní nemocnice, kterou postavila česká pobočka humanitární organizace Lékaři bez hranic. Zájemcům má ukázat práci lékařů, sester i dalších pracovníků, kteří zasahují v krizových oblastech po celém světě. Na výstavě je k vidění nafukovací chirurgický sál, ambulance, polní lékárna i latríny. Vystaveny jsou i stany nebo sandály z pneumatik, které odkazují k uprchlické krizi. Česko je mezi novými členskými státy EU jedinou zemí, kde pobočka Lékařů bez hranic funguje.
Nafukovací chirurgie i latríny: Polní nemocnice v centru Prahy ukazuje práci Lékařů bez hranic
„Skoro polovina lidí jsou nelékaři – specialisté na vodu, logistiku, zásobování. Čtvrtina jsou lékaři a zbytek zdravotní sestry, laboranti a další zdravotnické profese,“ popisuje složení týmu ředitel české kanceláře Lékařů bez hranic Pavel Gruber.
Organizace působí v šesti desítkách zemí světa. Pomáhá lidem po přírodních katastrofách i ve válečných střetech. „Naší filozofií je vyjednávaný přístup. Před otevřením zařízení mluvíme se všemi bojujícími stranami. Ve chvíli, kdy od všech máme ujištění, že chápou, že jsme neutrální, nestranní a ošetřujeme všechny bez rozdílu, že na nás nebudou útočit, až v tu chvíli nemocnici otevřeme,“ popsal Gruber. Podle něj neutralita a nestrannost začínají u financí. Organizace má většinu peněz na svou činnost z darů.
GALERIE
Interaktivní výstava Polní nemocnice Lékařů bez hranic na náměstí Míru
Lékaři bez hranic působí i v uprchlických táborech. Zájemci mohou na výstavě vidět stany uprchlíků i věci, které používají.
Do Evropy dorazil loni milion běženců. „Když se kouknete na Turecko, Libanon, Pákistán, Írán nebo Čad, tak každá z těchto zemí hostí několikanásobně víc uprchlíků než všech 28 členů EU dohromady. Jsem smutný z toho, že se debata polarizovala do dvou extrémů,“ uvedl Gruber. Podle něj se buď prosazuje nehumánní přístup proti evropským hodnotám, nebo naprostá otevřenost.
Polní nemocnice bude na náměstí Míru až do 13. května (zdroj: ČT24)
„Ruce jsem si myla 30x za den“, popisuje lékařka boj s ebolou
Lékaři bez hranic ve svých zařízeních zajišťují očkování, výživu dětí, čistou vodu i chirurgické zákroky. Součástí práce je boj s různými epidemiemi: třeba cholerou, malárií i s ebolou. „Voda s chlorem byl můj nejlepší kamarád. Ruce jsem si myla tak 30krát za den. Roztokem chloru jsme si sprejovali i boty,“ popsala Reena Sattarová, která byla v řadách českých Lékařů bez hranic dva měsíce v Sieře Leoně.
Při práci s pacienty s ebolou musela nosit ochranný oblek, pokrývku hlavy se svým jménem, brýle i dvoje rukavice. Ve vedru se v této výstroji dalo vydržet maximálně hodinu. Podle Sattarové bylo zlé nejen fyzické, ale i psychické utrpení izolovaných pacientů – ti totiž skoro po celou dobu byli sami.