V Libereckém kraji přibývají brownfieldy - opuštěné průmyslové areály, pro které se hledá nové využití. I když se je kraj snaží investorům nabízet a propagovat, ročně se jich podaří obnovit jen několik, a to spíš pomocí veřejných než soukromých peněz.
„Majitelé se střídají. Každý tady vždycky něco rozbourá a odejde,“ říká Josef Pohořalý z Rokytnice nad Jizerou a dívá se přitom na bývalou textilní továrnu. Před třemi roky zahraniční investor zboural jednu z hal a plánoval proměnit objekt za půl miliardy v rekreační areál. To se mu ale nepodařilo a textilka byla po několika letech opět na prodej.
Současný majitel má také velké plány. Chtěl by areál revitalizovat a zčásti jej využít i pro turisty. Konkrétní plán ale na stole zatím není, jasno bude až za několik měsíců.
V celém Libereckém kraji je celkem 569 brownfieldů a z toho je v současné době 314 objektů k prodeji.
Když není soukromý investor, nastupují veřejné peníze
Někdy ale soukromý investor prostě zájem nemá a v tom případě pak mohou přijít na řadu veřejné a evropské peníze. Přímo v Liberci takto například přestavěli bývalý dětský domov v hospic.
Příhraniční Hrádek nad Nisou se zase rozhodl odkoupit opuštěnou textilku Benar, která byla určená k demolici. Nyní řeší, jak areál využije. „Kombinace bytového fondu, nebytových prostor, zdravotního střediska - prostě všeho, co dneska v Hrádku není a co v Hrádku chybí,“ dodává starosta Josef Horinka (nez.).
„V dnešní době je bohužel daleko levnější zabrat ornou půdu, zaplatit vynětí z půdního fondu a postavit na zelené louce,“ dodává k nezájmu investorů o brownfieldy ekonomický náměstek hejtmana Libereckého kraje Marek Pieter (SLK). Největším minusem brownfieldů jsou pro investory právě vysoké náklady nebo skryté ekologické zátěže.
- jsou dotčeny předcházejícím užíváním,
- jsou opuštěné nebo nedostatečně využívané,
- mají skutečné nebo pravděpodobné problémy s kontaminací,
- jsou hlavně v zastavěném území
- a vyžadují určitou intervenci, aby mohly být vráceny k prospěšnému využívání.
