Praha - Milíčova modlitebna, tedy evangelický kostelík v pražských Malešicích, vznikla vzhledem ke svému poslání v takřka absurdní době. Začátek 50. let 20. století totiž rozhodně nebyl obdobím, kdy by ve velkém rostly nové kostely. Svatostánek ale přesto přišel na svět, částečně i svépomocí, aby pak v následujících desetiletích silně zchátral. K jeho záchraně teď přispívá i architekt David Vávra, který navrhl jeho dostavbu.
Bílá krychlička architekta Davida Vávry doplní kostel z 50. let
Modlitebna vyrostla ve dvanáctitisícových Malešicích snad zázrakem - v bezbožném městě uprostřed bezbožných Čech a v období pro církevní život vyloženě temném. V této části Prahy přitom jiný svatostánek ani není. Architekt David Vávra, který teď navrhl dostavbu kostela, prý původně myslel, že kostel je z roku 1930 nebo 1940. „On ale překvapivě je z roku 1952, tedy z doby, kdy většina lidí, která měla křesťanské smýšlení, byla v kriminálech,“ uvedl David Vávra. Podle něj architekt stavby Bohumil Bareš minimálními prostředky dosáhl až antického účinku. „V čelní trojúhelníkové fasádě jsou pouze 3 oblouky a nahoře se to sbíhá do špice, a to je vše - a úplně to stačí,“ popsal základní princip stavby David Vávra.
Místní lidé si tehdy, jak se zpívá v jedné budovatelské písni, vyhrnuli rukávy a svépomocí zbudovali modlitebnu vskutku protestantského výrazu - bez kudrlin a okázalosti. Velikou zásluhu na vzniku modlitebny měl tehdejší farář Foltýn. „Pro mě je to výzva. Když jsme se nad tím jako sbor rozmýšleli, říkali jsme si, že přece v 50. letech to tu lidi vydupali ze země, tak to teď nenecháme zbořit,“ popsala Eva Šormová, kazatelka Ochranovského sboru.
GALERIE
zdroj: ČT24
A zboření Milíčově modlitebně opravdu hrozilo. Církev dlouho tápala, co s chátrajícím objektem, uvažovala o demolici a stavbě jiné budovy. „Pak ale zjistili, že je to ekonomicky neúnosné, je to docela vzdálené od centra, takže pro jejich záměr to nebylo adekvátní,“ konstatovala Mária Uhrinová z občanského sdružení Kaple Rektorská.
Českobratrská evangelická církev pak chtěla modlitebnu prodat, později znovu zbourat a prodat samostatný pozemek. Právě do těchto úvah vstoupil malešický občanský spolek Kaple Rektorská a pro záchranu modlitebny získal několik farářů z celé republiky. Mária Uhrinová uvedla, že uspořádali různé kulturní akce, aby aktivizovali místní populaci. Jednou byl například Tříkrálový pochod světel.
GALERIE
Fotogalerie
Nakonec modlitebnu získal Ochranovský sbor Českobratrské církve evangelické, který před dvaceti lety přišel o své vlastní zázemí. A ten se modlitebnu rozhodl oživit. Podle kazatelky tohoto sboru Evy Šormové ale budovu nechtějí využívat jen pro náboženské účely. Bylo by to prý velké hýření - otevírat ji jen jednou týdně. „Chceme v těchto prostorách vytvořit různé kluby – mateřské centrum nebo klub pro seniory,“ uvedla kazatelka Ochranovského sboru Eva Šormová.
David Vávra doplní bílou krychličku
Aby modlitebna mohla sloužit širšímu společenstvu Malešických, potřebuje dostavbu. Té se ujal architekt David Vávra. „Přistavujeme drobnou krychličku, která má být nenápadná, nemá se prát s dominantní stavbou. A proto je bílá, pokorná, utopená v zahradě,“ popsal návrh David Vávra.
GALERIE
Vizualizace dostavby modlitebny zdroj: ČT24
V plánované dostavbě by mělo vzniknout zázemí sboru a byt kazatele. Bude se tam taky vyučovat náboženství. Eva Šormová se těší i na terasu, kam by si věřící v létě po bohoslužbě mohli sednout na kávu a koláč.
Když štáb pořadu Z metropole natáčel u Milíčovy modlitebny poprvé, před čtyřmi lety, sotva se k ní bylo možné dostat. O klíčích od ní tehdy nikdo ani nevěděl. Svůj malý zázrak ale tato unikátní stavba vzniklá v nejtemnějším období počátku 50. let žije dál. Prokázala to třeba při letošní Noci kostelů, kdy už se tam koncertovalo a otevřela se veřejnosti.
Milíčova modlitebna
Architektem budovy z let 1950–1952 byl Bohumil Bareš. Je zvnějšku podobná památkově chráněnému evangelickému kostelu v Rožnově pod Radhoštěm a dalším stavbám od téhož architekta. Otevřena byla 18. května 1952 za účasti synodního seniora Viktora Hájka. Modlitebna byla v provozu do začátku 80. let 20. století, kdy ji kvůli špatnému stavu budovy, malému počtu věřících a dostatečnému množství evangelických sborů v okolí uzavřeli. Až do roku 2005 byla v majetku Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 3 - Jarov, od kterého ji za 2,7 milionu Kč vykoupila centrála církve. V listopadu 2014 pak od ústředí církve budovu koupil pražský sbor Ochranovského seniorátu (původně Jednota bratrská).