Pomoc státu vázne, Šlapanice se s fenoly chtějí poprat samy

„Město dostalo od majitelů nabídku k odkupu areálu. My tu nabídku velmi vážně zvažujeme, jsme ve fázi přípravy a propočtů, protože ve své podstatě má areál zápornou hodnotu. Na druhé straně na pracovním jednání zastupitelů jsme se shodli, že je silný zájem města, aby se problém definitivně vyřešil,“ uvedla starostka Šlapanic (nez.) Michaela Trněná. Město by chtělo mít jasno nejpozději do roka.

Neblahé dědictví zůstalo Šlapanicím ze 30. let. Továrna, kde se ještě v 19. století vyráběl neškodný cukr, tehdy přešla na výrobu střešních lepenek, podlahových krytin a destilaci dehtu. Už v roce 1962 byla výroba dehtu kvůli dopadům na životní prostředí ukončena. Od té doby město Šlapanice bojuje s ekologickou zátěží, která se v areálu někdejšího státního podniku za desetiletí nastřádala.

Zem pod bývalou továrnou je zamořená fenolem, benzenem a dalšími ropnými látkami. „Když se vybagrovaly základy pro halu, tak bylo vidět pramínky fenolu, jak tekly do toho základu,“ vzpomíná jeden z místních Jaroslav Léska. Jedy se navíc pomalu šíří do okolí a místním lidem už znemožnily používat vlastní studny. Kontaminovanou spodní vodu není doporučeno používat na pití, ale ani na koupání nebo zalévání. Místní si stěžují, že za hezkého počasí je fenol ze studní cítit. Řada lidí na zahradách raději nepěstuje nic jedlého.

Místní čekají na vyčištění půdy a podzemních vod už léta. Stát se v roce 1994 zavázal, že zátěž odstraní na své náklady. První etapa dekontaminace skončila v roce 2003, ministerstvo na sanaci poslalo 85 milionů korun. Odtěžilo se 200 kubíků dehtu. Později ale ministerstvo obrátilo a požaduje, aby se o zbytek sanace zasadil majitel areálu. Pokud město bývalou továrnu skutečně koupí, zůstala by více než stamilionová investice do finální sanace na jeho bedrech. „Není v možnostech města vyčistit to za vlastní prostředky, určitě bychom usilovali o dotace,“ uzavřela starostka.