Valerian Spusta, odborník na laviny, se věnuje studiu a mapování krkonošských lavin už bezmála šedesát let. Za tu dobu jich zaznamenal více než dva tisíce. „Největší laviny byly v roce 1956, v Labském dole, údolí Bílého Labe,“ podotkl Spusta.
V prostředí národního parku ale nemusejí laviny znamenat jen pohromu. „Místa, kde spadají laviny, jsou místa růstu nejvzácnějších rostlin,“ řekl geobotanik a ekolog Jan Jeník.
Reportáž Václava Svobody
Dosud nejtragičtější lavina spadla v roce 1968 na polské straně Krkonoš a zabila dvě desítky lidí. Šanci přežít pád laviny má i dnes při využití moderních záchranářských prostředků jen malé procento zavalených. „Největší šanci mají přeživší asi do osmnácté minuty. Za hodinu už je úmrtnost tak vysoká, že přežije zhruba 25 procent lidí,“ konstatoval Viktor Kořízek z Horské služby Krkonoše.
