Plzeň - Lidé mluví o zahradě malířky a řezbářky Jiřiny Andrlíkové z Příchovic na Plzeňsku jako o novodobém poutním místě. Příroda se kolem Jiřiny Andrlíkové během několika let proměnila v nevšední galerii. Ta je zajímavá stejně jako příběh samotné autorky. Její cesta k vyřezávání totiž nebyla zrovna jednoduchá.
Příchovice zdobí díla řezbářky Jiřiny Andrlíkové
V dobách totality pracovala Jiřina Andrlíková jako řidička u okresního kulturního střediska. Při zařizování výstav jí prošly rukama stovky uměleckých děl. A tak si řekla, že to zkusí také. S dláty a špalíky schovanými pod sedačkou využívala každou volnou chvilku. „Když jsem začala s vyřezáváním, tak jsem vyřezávala všude, i v autě. Takže potom byly všude hoblinky,“ vzpomíná Jiřina Andrlíková.
Dva kluci schovaní v rohu zahrady patří k prvním výtvorům. Vyřezávané byly ještě bez profesionálního náčiní, s dlátem vyrobeným z rozklepané pletací jehlice s držátkem z moduritu. „Málokdo ví, že ona dělá všechno, také maluje. První obraz, který vytvořila, byl obraz naší kapličky. Potom vyzdobila celou chodbu radnice místními staveními, jak vypadaly před řadou let,“ říká starostka Příchovic Pavlína Nohavová.
Její díla zdobí příchovickou radnici nebo přeštické muzeum. K vidění byla i na řadě výstav. Není ale nad to, vidět Jiřinu Andrlíkovou přímo při práci, nevšední galerie je otevřená celoročně. „Paní Andrlíková je fenomén našeho regionu. Vytvořila v Příchovcích poutní místo, které navštěvují tisíce lidí,“ uvádí vedoucí přeštického muzea Drahomíra Valentová.
Zahradní galerie má své kouzlo nejen v létě, ale především v době adventu, kdy Jiřina Andrlíková vystavuje ručně vyřezávaný betlém. Každý rok do něj přibudou nové figurky, letos už jich bude více než padesát. Paní Andrlíková bere inspiraci všude kolem sebe. A při řezbařině také vnímá materiál, který se jí dostane do ruky, a podřizuje se mu. Právě tak vznikl i soubor plastik podle Erbenovy Kytice. „Dostal se mi do ruky kus krásného dřeva, který měl nahoře spoustu suků. Říkala jsem si, že by to mohla být vrba. Pak jsem udělala Vodníka. Hned poté jsem udělala Polednici a další plastiky podle Kytice,“ popisuje svou inspiraci Jiřina Andrlíková.
Ale srdeční záležitostí autorky je plastika na motivy veršů Jana Nerudy. Jiřina Andrlíková slíbila už své mamince, že k básni Dědova mísa něco namaluje. Splnila to až po letech. Jen místo barev sáhla po dlátě. Prý se k těmto veršům mnohem víc hodí.
Reportáž Mirky Vildové (zdroj: ČT24)