Praha – Dopravní podnik uspořádal v rámci dne otevřených dveří oficiální rozloučení s tramvajemi T3. Ačkoli budou v ulicích nadále k vidění vylepšené typy T3M, T3SU a T3SUCS – z pohledu cestujícího takřka neodlišitelné od základní verze – s původním provedením „tétrojek“ už se cestující za běžných okolností nesetkají. Tramaje T3 opustí ulice takřka po půl století. Kromě oficiálního rozloučení a výstavy v ústředních dílnách bude dnes také na lince 7 jezdit dvojice vozů základní verze typu T3.
Praha se loučí se svým symbolem T3
Vozy T3, které budou v Praze jezdit v den oficiálního rozloučení se svým typem, vznikly v rámci posledních sérií v 70. letech minulého století. V té době však už tramvaje T3 jezdily déle než deset let a postupně se staly dominantním typem. Prototyp vyrobila továrna Tatra (později ČKD-Tatra) Smíchov už v roce 1960. Sériová výroba začala o dva roky později, s prvními stroji ale bylo mnoho problémů. Největší představovala jejich energetická náročnost – stárnoucí trolejová síť nedokázala tramvaje T3 napájet, stávalo se tak proto, že vozidlo zůstalo stát na trati. Navíc se ani „tétrojkám“ nevyhnuly dětské nemoci, problémy byly například s větráním nebo s převinovacími navigacemi oznamujícími číslo linky a konečnou stanici, které z tramvají nakonec zmizely a byly nahrazeny pevnými cedulemi.
Pro cestující znamenaly tramvaje T3 zásadní přelom. Oproti dvounápravovým vozům, ale i oproti větším tramvajím Tatra TI byly větší a mnohem kapacitnější. Novinkou bylo také rozmístění sedaček tak, že cestující seděli čelem dopředu. Avšak zprvu nebyly v tramvajích T3 známé červené a šedé laminátové židličky, nýbrž polstrované sedáky potažené koženkou. Postupně byly nahrazeny novějším typem méně náročným na údržbu. Naopak příjemněji postupně začalo vypadat vnitřní obložení.
Tramvaje T3 (první prototyp jezdil ještě se starým označením TIII) pro Prahu se sériově vyráběly v letech 1962 až 1976, vzniklo 890 vozů, v provozu jezdily také dva prototypy. Stovky dalších „tétrojek“ základního typu byly v provozu v řadě dalších měst Československa. Jednalo se o jednosměrné čtyřnápravové vozy s celokovovou karosérií, čela ovšem byla tvarována ze sklolaminátu. Tatře se tak podařilo zbavit hlavního problému předchozího typu TII, který byl příliš těžký. Typ T3 byl také vybaven úspornější elektrickou výzbrojí TR37. Přesto právě její modernizace vedla k ukončení produkce první verze T3 a vzniku modernizované varianty T3M, která bude od neděle nejstarším typem vozidla v pražské tramvajové síti.
Typ T3M lze na první pohled odlišit podle výrazné skříně s elektrickou výzbrojí umístěné na střeše, verzi T3SU, resp. SUCS potom od prvních „tétrojek“ charakterizuje složitější konstrukce čelní orientace nebo plně uzavřená kabina řidiče s posuvnými dveřmi (kterou však během provozu dostaly i některé vozy starších verzí). Tramvaje těchto subtypů budou ještě několik let připomínat slávu strojů T3. V provozu zůstanou také zrekonstruované tramvaje T3P, z nichž některé mají původ v originální verzi „tétrojky“. I ony by ale postupně měly ustoupit novým tramvajím 15T od Škody, jejichž konstrukce je skoro o 50 let novější.