Ostrava - Osm horníků už letos přišlo o život v dolech na Karvinsku. Jen při listopadovém závalu v Dole ČSA zemřeli tři muži a zůstalo po nich pět sirotků. Kromě odškodného od OKD ve výši čtvrt milionu na každého člena domácnosti bude osiřelým dětem pomáhat Spolek svatá Barbora. Za deset let spolek rozdělil z darů, které dostává z šachet, od majitelů a dalších firem, ale také od jednotlivých horníků a dalších dárců 22 milionů. Podporuje celkem osmdesát dětí včetně potomků polských zemřelých havířů, kteří pracovali v OKD.
Svatá Barbora pomáhá hornickým sirotkům. Letos jí přibylo dalších 10
Spolek svatá Barbora přispívá především na vzdělání hornických sirotků a kroužky. Platí školné, přispívá na pomůcky, ubytování vysokoškoláků, kteří studují mimo domov, na menší děti platí poplatky v mateřských školách, poplatky za kroužky, školy v přírodě nebo lyžařské kurzy. Přispívá na ozdravné pobyty, bere děti na společné dovolené a výlety.
Pátým rokem do spolku patří například studentka Marlena Mikołajczak i její mladší bratr Błażej z Bytomi ve Slezském vojvodství. „Táta přišel o život v Dole ČSM v únoru 2010. Barborka se o nás hned začala zajímat a nabídla nám pomoc,“ vzpomínala dívka, které spolek přispívá na vysokoškolské studium. „Nejde však jen o materiální pomoc. Trávíme společně prázdniny, jsme taková velká rodina,“ říká dívka a dodala, že by si přála, aby se už pokud možno nerozrůstala.
Otec Adriany Furendové zemřel tři dny po Vánocích 2006 při důlním neštěstí v dole Doubrava. „V době tátovy smrti jsem studovala a zároveň pracovala. Měla jsem půl roku před státnicemi. Díky Barborce jsem mohla školu dokončit, protože bez otce bychom na to asi neměli,“ řekla. Další členkou spolku je Vendula Ožanová, které bylo pět let, když jí táta zahynul v dole. „Ve vteřině se nám změnil celý život. Barborka nám pomohla i v tom, že jsme si uvědomili, že na světě je spousta dalších lidí, kteří mají stejný osud,“ řekla její matka Petra Ožanová.
2 minuty
Události: Pomoc rodinám po mrtvých hornících
Rodiny zemřelých horníků dostávaly odškodné i v minulosti, systematickou pomoc jednotlivým sirotkům rozvinul až Spolek svatá Barbora. „Cílem založení spolku bylo zabránit finanční diskriminaci dětí, kterým zahynul v dole táta. Situace v rodině, které zemřel živitel, není jednoduchá. Chceme, aby nedostatek peněz nebránil osiřelým dětem studovat, rozvíjet talent a zájmy,“ uvedla předsedkyně spolku Monika Němcová.
Tisíce dětí, jejichž otcové zahynuli v dolech v minulosti, se zdaleka takové pomoci nedočkaly, i když solidarita s pozůstalými patřila k hornickým tradicím ve všech dobách. Pomáhali majitelé dolů, lidé pořádali sbírky. Šachty Ostravsko-karvinské uhelné pánve pamatují hromadná neštěstí, kdy nevyfáralo sto i více horníků. Například v roce 1885 zemřelo při výbuchu plynů v dole Jan a Karel 108 ze 150 horníků, po kterých zůstalo 43 vdov a 79 sirotků. Některé rodiny přišly až o tři příbuzné. Pozůstalým tehdy přispěl nejen majitel dolu Heinrich Larisch–Mönnich, ale i císař František Josef I. V roce 1894 zahynulo při výbuchu v podzemím propojených dolech Jan a Františka 234 havířů. Zůstalo po nich 130 vdov více než 200 sirotků. Dostali renty z hornické bratrské poklady a další finanční podporu od hraběcího majitele.
