Jsem vyznavačka tradičních chutí. Na Vánoce se těším na kapra se salátem, na Velikonoce na mazanec, na svatby na svíčkovou a na svatého Martina na husu se zelím, knedlíkem a mladé víno. Spojení oslavy, tradice a gastronomického zážitku mě nesmírně baví.
I mezi vinaři je mladé víno lehce kontroverzním tématem
Přes obrovskou euforii celé naší republiky, která si radostně přiťukává mladým, jiskrným vínem, se samozřejmě objevují také „trollí“, negativní názory.
I mezi vinaři je mladé víno lehce kontroverzním tématem. Jak jsem ale pochopila, tak hlavně technologickým. Ne každý vinař chce vyrábět mladá, nebo svatomartinská vína. Aby bylo možné uvést na trh víno na začátku listopadu, je třeba proces školení vína zásadně urychlit a připravit víno do bezchybné podoby velmi brzo. A to není cesta pro každého. I já mám svá vína ještě v sudech. Vývoj vína je totiž krásné pozorovat a být jeho přímou součástí.
Mám ráda ochutnávání mladých vín ve všech stádiích jejich vývoje. Nejlépe ze zdroje – sudu, tanku nebo z kádě. Baví mě ta lehkost, svěžest a zároveň obrovská síla.
Po úplném prokvašení moštu nastává období, kdy má víno tu nejdivočejší energii. Je ještě kalné, v chuti je spousta neučesanosti, vůně se vyvíjí a potenciál je cítit z každého doušku. A právě v tomto okamžiku je pro mě nejkrásnějším pocitem lehká netrpělivost a očekávání, když je třeba si říct, že to víno „má ještě čas“. I přesto, že se dá o svatomartinském víně říct, že je to jakýsi polotovar, i tak má tento fenomén svůj velký význam.
Hlavně proto, že 11. listopad je vlastně jediným dnem v roce, který mají lidé spojený s vínem. Kdy víno opravdu, bez klišé, teče proudem napříč celou republikou. Lidé nad pitím tolik nepřemýšlejí, chutná jim, a to je nejdůležitější. Mladá vína mají jasnou funkci a předpokládá se, že splní to, co se od nich očekává. Mají rozradostnit, osvěžit, rychle se vypít a naladit na přicházející ročník. Úžasným faktem je také to, že svatomartinským, mladým, se zapíjí husa.
Jako národ jsme zatím celoročně dobří ve snoubení jídla s pivem – málokdo si bez něj dovede představit guláš nebo vepřo knedlo zelo. A jedině v „martinském“ období je to jinak. Sousto husy dohromady s vínem se svěží, křupavou kyselinou je nebe v hubě.
Pro nás moravské vinaře je svatý Martin hlavně příležitost, abychom oslavili konec vinobraní a úrodu pod střechou. Všichni kolem mě, i tací, kteří se do výroby mladých vín nepouští, se chystají na to, až ochutnají první předzvěst ročníku 2016 od svých kolegů.
Vystudovala vinohradnicví a vinařství na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Pokračuje v doktorandském studiu na Ústavu vinohradnictví a vinařství. Čtyři roky spolupracovala s Vinařstvím Volařík v Mikulově, nyní je spolumajitelkou Vinařství Plenér.
