Nejde o estébácké protokoly, ale o historickou pravdu

Ve středu v sedm hodin večer přeplnili neúměrně malé prostory pražské výstavní síně Langhans zájemci zlákaní novinovým inzerátem, který je velkými písmeny zval na veřejnou debatu "Paměť národa“ s podtitulkem "Jak zkoumat a učit komunistickou minulost“. Z takto formulované pozvánky bylo jasné, že debata se povede především kolem senátního návrhu o zřízení Ústavu paměti národa s přihlédnutím zejména k naší komunistické minulosti.

Než se však účastníci debaty sešli, bylo všechno trochu jinak, neboť pár minut před tím Poslanecká sněmovna přijala zákon s jiným jménem ústavu a s poněkud pozměněnou náplní jeho činnosti. Řeč už není o paměti národa, ale o studiu totalitních režimů a nejde jen o minulost komunistickou, ale i nacistickou, což by se nemělo plést s fašistickou, jak to často činí hlavně levičáci.

Přítomní zapřísáhlí antikomunisté přijali schválení i takto pozměněného zákona s nadšeným potleskem, zatímco Oldřich Tůma pověřený vedením Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, který se v minulých dnech dost jednoznačně stavěl proti zřízení tohoto potenciálně konkurenčního ústavu, zde – jakožto jeden z panelistů – snad pod vlivem atmosféry v sále zachovával jen chladnou rezervovanost, ale přímo proti novému ústavu nevystupoval. To mnohem razantněji učinil jeho podřízený mladý historik Vít Smetana, který varoval před roztříštěností bádání o naší minulosti, které by na straně nového ústavu mohlo být ovlivněno i politickými názory jeho řídících a kontrolních orgánů. Ty mají být složeny převážně z osobností, které – jak se v zákonu výslovně praví – musí být spolehlivé. Přitom za spolehlivého není – jak se dočteme v dalším výkladu – považován člen nebo kandidát KSČ z doby totalitního režimu, absolvent politických, bezpečnostních a vojenských škol a školení ve státech Varšavské smlouvy a příslušník nebo zaměstnanec či spolupracovník komunistických bezpečnostních složek a snad i člen dnešní KSČM. Také tato odvážná ustanovení vyvolávala na oné středeční diskusi nadšení, i když je nutné brát v úvahu námitky, že vzhledem k parlamentní účasti svobodně zvolené KSČM a lítému odporu druhé největší strany plné bývalých komunistů to lze sotva považovat za trvale obhajitelné v demokratickém státě.

Ale tady se ptám: Bylo objektivní bádání a prezentování našich soudobých dějin zaručeno, kdy nejen mezi historiky, ale také třeba ve Svazu bojovníků za svobodu měli značný podíl – možná dokonce většinu – bývalí komunisté? Jejich postoje i v akademických institucích se projevovaly a dosud projevují značnou shovívavostí v pohledu na různé jejich bývalé soudruhy, ale třeba i na činnost dr. Edvarda Beneše. O něm tři levičáci v bývalé Poslanecké sněmovně navrhli a prosadili zákon, že se zasloužili o stát, zatímco dogmatickým myšlením povahově nedeformovaný disident, diplomat a šéf světového Pen-klubu Jiří Gruša v posledním čísle Respektu výslovně říká pravý opak – totiž že Edvard Beneš se hned dvakrát o stát nezasloužil.

Levičáci, kteří dost výrazně ovládli naše dosavadní akademická historiografická pracoviště také nikdy plně nedocení zhoubné následky znárodnění či kolektivizace, protože se dodnes těchto myšlenek tak docela nevzdali. Proto také nejsou ochotni přiznat významnou úlohu, kterou při tom po válce sehrál sociální demokrat Bohumil Laušman, v němž tito lidé spíš vidí chvilkového vítěze nad sociálně demokratickým sovětským agentem Zdeňkem Fierlingerem a pak i oběť StB. Ovšem obětmi komunismu byli nakonec i někteří vykonavatelé nejhorších komunistických zločinů. Naproti tomu falešný sociální demokrat Fierlinger, který svou stranu přivedl do smrtelného objetí KSČ a tím ji u nás na 40 let zlikvidoval, šťastně dožil ve vysokých komunistických funkcích 85 let a čirou náhodou zemřel 2. května 1976, tedy na den přesně 31 let před tím, než byl u nás odhlasován zákon o zřízení ústavu ke studiu právě těch věcí, na nichž se on tak výrazně podílel. Zatím se však nezdá, že by ideoví otcové tohoto ústavu přemýšleli o zkoumání a předávání veřejnosti právě takovýchto poznatků o podílu našich předních politiků na nedávné historii této země, ale mnohem spíš to vypadá tak, že se jeho pracovníci budou znova a znova pídit po obsahu estébáckých protokolů. Těch se pak dá užívat velmi účelově k jednostranné diskreditaci hlavně dosud žijících lidí, jak na to bylo velmi důrazně upozorněno třeba ve včerejším Radioforu s poukazem na nedávno probíraný případ Jaromíra Nohavici. Přitom historicky mnohem důležitější zloduch Fierlinger zatím stále zůstává stranou našeho bádání, ačkoliv si ho vzala za námět své diplomové práce sama bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, neboť správně pochopila jeho stěžejní negativní postavení v českých moderních dějinách.

Takže sám sobě musím přiznat, že je pro mne velkým pokušením představa, že by ze zkoumání a vykládání naší nedávné historie byli po desítkách let konečně vyřazeni všichni, kdo se někdy ke komunistům přihlásili. Dokonce se zdá, že to tak aspoň v tom novém ústavu bude. Jenže – a v tom jenže je zakopán pes – Edvard Beneš vydal už roku 1912 knížku nazvanou "O stranách a stranictví”, kde s neobyčejnou jasnozřivostí dokazuje, že jakkoliv jsou politické strany nezbytným předpokladem demokratického státního zřízení, samy o sobě jsou paradoxně budovány jako struktury diktátorské čili totalitní, což se tenkrát ještě neříkalo. A ve smyslu této poučky je dost pravděpodobné, že podle nově odhlasovaného zákona, který počítá s politickým způsobem jmenování vedení nového ústavu, by stranická dogmata mohla proniknout i do studia bývalých totalitních systémů a opět tu práci nějak deformovat – tentokrát třeba pro změnu zprava.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6.

  • Edvard Beneš zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/98/9705.jpg
  • Edvard Beneš: Paměti autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/69/6823.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...