Syrový podklad naplňuje svým jasným zpěvem, pod ním duše často až minimalistická repetitivní duše, jakoby škrábala tu nehty na skle, tu zašla do dílny k ponku, tu obdivovala hluk startujícího dvojplošníku, projíždějícího parníku. I s odskoky až k jazzu nebo inspirací Tarkovského Stalkerem. V bookletu se prezentuje v podivném šamanském oděvu v temné pustině se štychy ohně. Možná nejpřesněji označuje tak svou hudbu - živly poprvé v dějinách v konstruktivní spolupráci. Více informací na stránkách Björk.
Marilyn Manson chce být podle názvu své novinky sežrán a vypit (Eat Me, Drink Me). A jakoby se k té příležitosti oblékl do konvenčnějších šatů. S nadále provokujícím exteriérem se náhle přiklání k projevu hodně podobnému dávnému Peteru Hammillovi. (Ovšem v jeho divočejším období, ne v jeho mírnější podobě, již nedávno předvedl v Arše). Syrový hlas Mansonův více méně plave nad baladami. Jistě, i nadále s tvrdým odstínem, ale přece jen blíž třeba ojedinělé kapele Mallard nebo snad Tomu Waitsovi švihlému Velvety, než dřívějšímu valení. Je to pořád velmi dobrá muzika, nutně občas vyžadující obrazový doprovod. A je to možná logický vývoj muže, kterého peripetie postrkují ku stáří. Je to určitě jistý druh zklamání těch, kteří takový a nebo ještě lépe žádný vývoj neočekávali. A možná náhled pro zájemce o dobrý rockový mainstream.
