Čeština před kamerou (57): O příjmeních některých politiků: Čunek a Parkanová

Jak se která příjmení vyvíjela, se dá zjistit jen tehdy, máte-li k dispozici historické zápisy dokladující proměny jména - a taky víc místa k tomu, abyste svá zjištění mohli publikovat. Nemajíce ani jedno, jen krátce se podíváme, jakže to je s příjmeními lidí, kteří nám denně vstupují - ať už přímo nebo nepřímo - do života.

Z jmenného rejstříku, z něhož budu vybírat, to vezmeme nahodile, ne tedy podle abecedy nebo politické příslušnosti.

Jiří Čunek - ve svém Slovníku valašského nářečí uvádí jeho autor Silvestr Kazmíř slovo čunek ve významu člunek, ať už soukenický nebo tkalcovský. Zřejmě proto, že se hláska „l” ve valašských nářečích vyslovuje tvrdě (dnes už hlavně jen starší generace), lze uvažovat i o možné výslovnosti jako tzv. obalovaného “l„ a čistě z praktických výslovnostních důvodů došlo pak ve výslovnosti ke splynutí s následujícím “u„. Celá výslovnost se tak zjednodušila do dnešní podoby Čunek. Vzhledem k tomu, že vedle příjmení Čunek je doložena i podoba Člunek a že v současnosti nejznámější nositel příjmení pochází ze Vsetína, kde se mluví “valašsky", je možné spojitost mezi člunkem a Čunkem považovat za velmi, velmi pravděpodobnou. Podle dat Českého statistického úřadu žije v Česku 77 Čunků, z toho 63 ve Vsetíně. Samo slovo člunek má svůj původ zastřen tajemstvím, je tak trochu původu nejasného. Zřejmě pochází ze slova člun a pro svou podobu se začalo užívat člunek právě ve významu tkalcovském. A substantivum člun existovalo už v praslovanštině v podobě č6ln6|. (Ty šestky označují tvrdý a měkký jer.) Jak přesně se vyslovovalo, těžko zjistíme, protože jaksi chybí nahrávka praslovanské výslovnosti.

Slovník spisovné češtiny na straně 51 říká, že člunek označuje pouzdro ve tvaru člunu s cívkou nití u šicího nebo tkalcovského stroje. Jeho vlastností je kmitavý rychlý pohyb z jedné strany na druhou, jakási oscilace. Že by seděl i tenhle význam na současného Čunka Jiřího?

Další příjmení bude opět od lidovců. Půjde o naši radarovou zpěvačku a ministryni obrany Vlastu Parkanovou. Etymologické slovníky uvádějí zhusta variantu delší - parkán. Ten označoval plot z prken nebo místo mezi domy a městskou zdí, kde prostor mezi vnější a vnitřní stranou středověkého opevnění vytvořil hradební příkop. Podle Slovníku cizích slov se pak adjektivum parkánový užívá ve významu nižšího předsunutého opevnění před vlastní hradební zdí. Objevují se různé podoby tohoto slova: pargán ve staré češtině, nářečně pak parkan, ba dokonce i parchan. Parkan se říká i na Slovensku nebo v Polsku. Původ slova odkazuje ke středohornoněmeckému parchan.

Nabízená souvislost se slovem parchant je zřejmě hlavně jen optická a zdánlivá. Významové návaznosti mezi parkánem a parchantem doloženy asi nejsou. Nadávka parchant se užívá pro ničemu, lumpa a zhruběle pak i pro nemanželské dítě (a to už od středověku). Ve slangu polygrafů pak parchant vyjadřuje chybnou sazbu začínající stránky krátkým řádkem (Akademický slovník cizích slov, str. 569).

Takže nevím nevím, jak to všechno souvisí s naší ministryní a zpěvačkou. Vy v tom souvislosti vidíte? Snad jen, že americký prapor je z hvězd a pruhů, parkán plot ze dřeva.