Jako velké vítězství Latinské Ameriky přijala veřejnost někdejšího Nového světa oznámení výsledků veřejného hlasování o nových sedmi divech světa. Slavnostní ceremoniál onoho magického dne 07-07-07 sledovalo přímo na lisabonském stadionu Estadio da Luz na 50 tisíc diváků a v přímém přenosu na televizních obrazovkách milióny lidí po celém světě. Latinská Amerika má mezi sedmi vybranými monumenty hned 3 zástupce: peruánské ztracené město Inků Machu Picchu, yucatánské pyramidy Mayů Chichen Itzá a sochu Krista spasitele v brazilském Riu de Janeiro. Naopak Evropa má mezi novými sedmi divy světa jedinou pamětihodnost: římské Koloseum.
Latinské oči Filipa Kandy: O nových sedmi divech světa
Je nás víc – vyhrajeme
Můžeme s novými divy světa souhlasit? Nebo se proti nim bouřit? Já osobně bych žádné plamenné reakce nevyvolával. Sám jsem z nových sedmi divů světa poznal jen 3 a navíc je třeba brát výsledky hlasování v kontextu toho, jak vznikalo. Šlo o aktivitu soukromé nadace švýcarského podnikatele Bernarda Webera. Ten zastává jistě prospěšnou myšlenku, podle které si do budoucnosti můžeme "zachovat skvělé výtvory minulosti tím, že je budeme udržovat, restaurovat, chránit, a před tím je musíme dokumentovat a medializovat”. Přesto, například UNESCO se od hlasování distancovalo. Samo má vlastní seznam 660 kulturních pamětihodností lidstva a dalších 166 míst přírodních. Výsledky hlasování odráží pouze vůli té stovky miliónů lidí, kteří hlasovali. Svůj hlas ale mohl e-mailem poslat každý. I vy.
Na první pohled by se zdálo, že hospodářsky rozvinuté země Evropy a Severní Ameriky toho využijí. Jejich společnosti jsou přece průkopníky nových technologií, jako je i práce s internetem. Ukázalo se ale, že v zemích někdejšího třetího světa nové technologie už zdomácněly a tamní obyvatelé už je umí využívat ve svůj prospěch víc než lidé ve světě "prvním”. Výsledky hlasování totiž ukázaly, že mezi nových sedm divů světa se dostaly právě památky z těch nejlidnatějších zemí světa: Čína, Indie, Brazílie, Mexiko. Jejich obyvatelé si uvědomili, že jejich počet je výhodou, a hlasovali ve větším počtu. Mezi nových sedm divů světa se tak třeba nedostal úžasný chrámový komplex starých Khmérů v Kambodže, Angor Wat. Kambodžanů je jen nějakých 9 miliónů. Indů a Číňanů je mnohem víc. Angor Wat by si ocenění určitě zasloužil, ale málokdo ho zná, a Kambodžanů je málo.
Myslím, že své lidnatosti víc než čemukoli jinému vděčí za své zvolení také socha Krista spasitele v Riu. Sám jsem ji poznal, je skutečně monumentální a díky své náklonnosti k Jižní Americe jsem jí fandil. Navíc podobná socha Krista se tyčí i nad "mým” kolumbijským Cali. Na druhou stranu ale musím upřímně uznat, že socha Krista spasitele žádným divem světa není. Možná je spíš významná díky svému duchovnímu kultu, ale stavebně a architektonicky divem světa prostě není. Proč se tedy mezi sedm nejvybranějších staveb dostala? Podle mého soudu proto, že Brazilců je 160 miliónů a velká část z nich hlasovala. Navíc Brazilci během dlouhých měsíců hlasování uspořádali mohutnou efektivní kampaň i mimo svoji zemi. Jejich delegace jezdila po světě, působila a přesvědčovala. Nejvíc v Portugalsku. Za prvé proto, že Brazílie byla portugalskou kolonií a dodnes s ním má velmi blízké vztahy, a za druhé proto, že výsledky hlasování se vyhlašovaly v Portugalsku. O události proto celé Portugalsko dlouho dopředu vědělo, země jí žila. Dalo se proto očekávat, že Portugalci budou hodně hlasovat. Víc než třeba stejně početní Češi nebo Maďaři.
Divem světa je i Praha – po svém
Mezi širším okruhem kandidátů na 7 nových divů světa byly původně i 2 stavby z Česka: Pražský hrad a Karlův most. Do užšího výběru se ovšem nedostaly. Když jsem se ale den po slavnostním vyhlášení procházel po krásném historickém centru Lisabonu a navštívil i tamní románsko-gotický hrad z 12. století, pomyslel jsem si, že naše pražské pamětihodnosti (které jsou překrásné) v sobě přece jen nějaký div světa skrývají. Jestliže jsou ceny a životní náklady v Portugalsku o něco vyšší než v ČR, proč třeba kafe (mimochodem mnohem horší) stojí na Pražském hradě či v okolí Karlova mostu mezi 50 a 80 korunami (2-3 eura), když na Lisabonském hradě stojí 70 centů? Litr a půl vody na Lisabonském hradě 1 euro, a půl (!) litru vody (velké lahve nevedou) na Pražském hradě stojí 40 korun (1.5 eura)? Tržní mechanismus je tržní mechanismus, odírání turistů je odírání turistů a div světa je div světa.. Akorát že do Portugalska se turisti vždy rádi vracejí, a do Prahy, navíc i kvůli taxíkářům a stále ještě častým protáhlým obličejům vrchních, by se vracet třeba nemuseli. Anebo jen ti z Ruska, které zase nemáme tak moc rádi my. Ale o tom třeba až příště.