Vážení a milí umělci, tedy ti, kteří jste podepsali petici za to, aby o případném umístění amerického radaru na našem území rozhodli občané v referendu, troufám si napsat vám tento dopis. Aby mezi námi bylo od začátku jasno: zásadně s vámi nesouhlasím. Proč? Nejspíš cítíte se být srdcem národa, jak už tak kumštýři od věků bývají. Nicméně právě v tom je velký problém. Nemám nic proti rozhodování prostřednictvím emocí. V jistých okamžicích je to dokonce nástroj, který přináší mnoho dobrého, ba velkého.
Umělcům
Nicméně volat po pocitové (jsem přesvědčen, že v této diskusi zdaleka ne citové) volbě skrze lidové hlasování, zdá se mi být hazardováním nejen s pověstí, ale i s bezpečností země. Anonymní kolektiv nemá a nezná odpovědnost. Je snadno manipulovatelný a důsledky svého rozhodnutí, pravda, může nést, ovšem nikdy si nepřipustí, že chyboval. A důvody, které ho vedou k davovému souhlasu či nesouhlasu, bývají někdy velmi zvláštní. Vám, umělcům, přece nemusím připomínat chování občanů v Shakespearově dramatu Coriolanus. Tu tak, tu onak, jak právě nálada šla, se přikláněli k jednomu či k druhému názoru. Že by naše obecenstvo bylo nějak dramaticky odlišné?
Také se domnívám, že o tak závažných záležitostech, jako je obrana státu a jeho spojenců, nelze rozhodovat někde na tržišti. Teď se dopustím malé demagogie, ale té jste se vy ve svém veřejném vystoupení dopustili v některých okamžicích také: rád bych slyšel vaše reakce, kdyby někdo vystoupil s návrhem, aby například o zřízení Fondu české kinematografie rozhodovalo referendum, a hned jedním dechem sdělil, co daleko užitečnějšího a občanstvu bližšího by se za ty peníze dalo pořídit.
Ovšem nejpodstatnější je pro mne skutečnost, že lid začasté rozhoduje proti sobě. Zblázněn všelijakými demagogy, rétory a bijci v prsa, volí hystericky a davově. Rád bych vám, umělcům, připomněl slova člověka, který je vaším duším dozajista velmi blízký: „Je jenom jeden druh mínění, které je ještě horší, nesmyslnější, chatrnější a neslušnější než vlastní mínění; a to je veřejné mínění…“ Napsal Karel Čapek. Mohu-li si dovolit přidat ještě jedno adjektivum k jeho charakteristice obecné mínky, dodám: … „a vrtkavější“. A tomu byste vydali osud a budoucnost nejen vaší a mojí země?
V úctě Vladimír Kučera