Byly to dva různé světy. Ve středu v poledne se na Ústavním náměstí v centru Varšavy sešlo několik set převážně mladých lidí spíše na happeningu než na demonstraci. „Stop fanatikům“, „Moje tělo, moje volba“ – to byla jejich hesla. A před Sejmem asi tři tisíce převážně starších lidí, které svezly autobusy z farností v různých koutech Polska. Vyslechli rozhlasovou stanici Radio Maryja kontroverzního kněze Rydzyka a přijeli podpořit zákaz potratů.
Polka porazila Polsko
Vyslechli i hlas ultrakatolické nacionalistické Ligy polských rodin. Té strany, jejíž předseda Roman Giertych, místopředseda vlády a ministr školství, navrhnul, aby potraty bez výjimek zakázala celá Evropská unie. A jeho žena navrhuje za potraty ženám doživotí. Nesli kříže, mnozí měli v rukou růžence. Modlili se, zpívali hymnu a náboženské písně.
Jedni požadovali, aby o svém osudu rozhodovala žena, druzí potraty odmítají zcela. Polsko se rozdělilo na dva takřka stejně velké tábory. Oba sledují, jak parlament začal projednávat nový zákon o potratech. Současné přísné předpisy by měla nahradit ještě ostřejší verze. Přitom těhotné Polky už dnes vyhledávají lékaře, kteří zákrok provedou tajně.
Alicja Tysiacová je první Polkou, která vyhrála u Evropského soudu pro lidská práva. Žalovala polský stát, že nemohla uměle přerušit těhotenství, přestože ji lékaři varovali před ztrátou zraku. „Zrak se zhoršil a hrozí mi, že o něj přijdu úplně. Teď mám minus 26 dioptrií. Jsem v invalidním důchodu. Dostávám měsíčně 500 zlotých, k tomu 153 zlotých pečovatelského přídavku, říká matka tří dětí. To je dohromady asi 4 500 korun. Průměrná mzda v Polsku je asi pětinásobná. Bez brýlí vidí na vzdálenost jednoho a půl metru. Její příběh plně odráží současnou situaci v Polsku.
Šestatřicetiletá Alicja Tysiacová otěhotněla v roce 2000, tehdy ji bylo třicet. Měla už dvě děti, syna a dceru. Oční specialista jí řekl, že další těhotenství může ovlivnit její stav natolik, že hrozí výrazné zhoršení už tak špatného zraku. Rozhodla se těhotenství uměle přerušit. S lékařskou zprávou navštívila gynekologa. A začal seriál problémů. „Lékař si zprávu přečetl na chodbě a jen řekl, že s potratem nesouhlasí. Ani mě nevyšetřil, nic víc nechtěl slyšet, jen řekl, že můžu mít i osm dětí a zopakoval, že potrat nebude,” tak popisuje setkání s lékařem.
V Polsku je jeden z nejtvrdších protipotratových zákonů v Evropě. K interrupci může dojít pouze, když je ohroženo zdraví či život matky, když je poškozen plod anebo když došlo ke znásilnění. Lékař má ale právo zákrok odmítnout, může se odvolat na své svědomí. Naprostá většina lékařů potraty odmítá. Je těžké najít místo, kde zákrok ženě provedou. Na lékaře je vyvíjen nátlak ze strany vlivné katolické církve.
Pokud lékař zákrok provede nelegálně, hrozí mu dva roky vězení. Přesto kvete potratové podzemí. Potrat není levná záležitost, průměrně jde o 40 000 korun. Odhaduje se, že ročně je v Polsku asi 200 000 nelegálních potratů, legálních jen 200. Na takřka čtyřicetimilionové Polsko málo. To svědčí o tom, že těhotné Polky chtějí potratit nelegálně. I Tysiacová se chtěla podrobit nelegálnímu zákroku, ale desetinásobek svého měsíčního příjmu si nemohla dovolit. Lékaře nenašla, musela porodit. Teď radí Polkám, aby se nebály. Příběh Polky, která se stala terčem nezvykle tvrdé kritiky odpůrců potratů, mě zaujal. Potratová bitva v polském Sejmu bude docela zajímavá podívaná. Střet dvou světů.