Nutno přiznat, že jsme se k našim politikům nezachovali tak docela v duchu fair play. Volební remíza omezuje jejich manévrovací prostor, musí ke svým soupeřům a občas dokonce i ke spoluhráčům přistupovat těsněji a rozrušovat jejich aktivitu v zárodku. Naopak svoji musí korigovat podle rozložení sil na hřišti, hra jeden na jednoho musí být velmi technická, nicméně je třeba vyvarovat se zákroků, které by vedly ke ztrátě pozice. Standardních situací je málo, vše je nutno řešit improvizací.
Voličský faul
Ovšem mohli to od nás čekat. Fanoušci se zpravidla podobají mančaftu, který podporují. A naši vyvolenci jsou nějací šibalové! Navíc české obecenstvo je známo svou neláskou k politikům a k tomu značnou škodolibostí, v některých projevech až jadrnou. Proto nejspíš los, jímž občané zahnali politickou scénu do hry, kterou těžko vyřešit a jež hrozí i možným prodloužením, byl velmi ovlivněn datem konání mistrovství světa v kopané.
Pan prezident Václav Klaus zvolil čas konání voleb právě s ohledem na tuto událost. Měl nejspíš obavy, že kdyby měla veřejnost volit mezi zápasy světového šampionátu - svátku kopané - a volbami, tímto svěcením demokracie, čučela by raději na fotbal. Zná své pappenheimské a ví, že místo rozhodování mezi Topolánky a Paroubky (o Bursících, Filipech a Kalouscích nemluvě), raději by volili některého z Ronaldinhů, Ballacků či Henryů, samozřejmě nemluvě o Rosických a Kollerech… Čeho se ale ani Klaus nenadál, byla jedovatost českých, moravských a slezských voličů. Jak už řečeno, tito poddaní rádi občas vyvedou vrchnosti nějaký kousek, pro ni nepříjemný, pro ně zábavný. A tak jí teď věnovali plichtu.
Nyní našim politikům místo toho, aby skákali při fotbale jako Češi, bude souzeno přešlapovat a posedávat při všelijakých povolebních poradách, dumat nad složením vlády a řešit ústupky opozici, zatímco jejich srdce zatouží rozebírat fotbalové kousky. Namísto divokého přímočarého fandění budou zvolenci nuceni věnovat se kompromisům a výsledky zápasů dozvědí se nejvýš z sms zpráv v mobilu. „My občané máme hotovo, zvoleno,” jako bychom jim vzkázali, „a teď se čiňte vy! Co se týče nás, díváme se spokojeně na fotbal! V pauzách mezi zápasy si zjistíme, jak se činíte!”
Asi je to pomsta za předvolební zápas plný faulů a nečestných triků. Mají to, teď ať se snaží. Ovšem všechno zlé je k něčemu dobré: kdyby se naši politici oproti velké proklamované vzájemné nenávisti a opovržení a přes všechno dušování před volbami a těsně po nich: „S tím nikdy! A s tamtím teprve ne!” nakonec rozhodli obejmout se v nějaké velké koalici a kdyby to našim reprezentantům na šampionátu šlapalo, jistě bychom se to jejich nenadálé politické milování rozhodli přijmout jako výraz společné fandovské radosti, a ne jako mazané řešení kvůli nějakým kapříkům (i když bychom samozřejmě věděli svoje). Ale: jsme sice škodolibí, nicméně dobře provedenou fintu umíme ocenit.