Herci vyhlásili stávkovou pohotovost! Ta zpráva zaujala média rozdílně, Lidové noviny jí dokonce mají jako trhák dne. Činoherci se bouří proti způsobu odvolání bývalého ředitele Daniela Dvořáka, proti dosazení ředitele prozatímního, Jana Mrzeny, a proti tomu, jak ten odvolal šéfa opery Jiřího Nekvasila. I způsobu a rychlosti vypsání výběrového řízení na ředitele nového, řádného.
V Národním se zbláznili?
Co se vlastně v té pověstné Zlaté kapličce děje? Řekl bych, že celkem nic nelogického. Jen si ministr Štěpánek nedal moc práce s formou a zdůvodněním. Jinak se nic jiného ani stát nemohlo. Věděly to dávno už i porušené trigy na střeše té budovy, kterou jsme si nadvakrát prý postavili. Daniel Dvořák si po zvolení ředitelem naprosto očekávaně přivedl jako šéfa opery Jiřího Nekvasila. Aby ne, vždyť se vypracovali od píky, v tomto případě od loutek. Není to tak dlouho, co vždy v létě na Ovocném trhu za Stavovským postavili malou scénu a tam předváděli Mozartovy opery. Především Dona Giovanniho. S velmi jednoduše vedenými figurkami postav a reprodukovanou hudbou z desek. Klasický letní kasamač, vycházející ze známého „mí Pražané mi rozumějí“. Pro turisty, tak jako jinde orchestry KMČ hrají Requiem, Čtvero ročních dob a další hity historie. Pak duo povýšilo, dostalo do vínku Státní operu, kde provedlo několik nesmrtelných operních inscenací, kterým nesporně kralovala opera Faidra Emila Viklického, muzak, který se snažila povýšit na chtěný tvar nákladná scéna a úporná režie hádejte koho.
Po příchodu do Národního divadla začaly prý, uvádějí zasvěcení, očekávané hody. Pod pokličkou experimentů a rozšiřování zavedeného repertoáru se dovážely průměrné operní skladby, které byly nákladně inscenovány. Z různých evropských zemí od zcela neznámých autorů. Zasuté nebo odmítnuté jejich věci. Scénu zhusta připravil a režie se ujal hádejte opět kdo. A ti muži, a o tom už se zas tak moc nevědělo, dostávali prý, naprostou shodou okolností, zakázky v domovských scénách těchto tak pečlivě nalezených zasutců.
S operou nechtěly spolupracovat dosti výrazné osobnosti - David Radok, Jiří Kout, Robert Wilson, udiveně odcházeli dirigenti Jiří Bělohlávek nebo Gerd Albrecht. Opera se svážela dolů, zatímco činohra pod vedením Michala Dočekala, kterého ovšem Dvořák zdědil po minulém řediteli, šla naopak výrazně nahoru.
A proto vypadá paradoxně současná situace. Činohra, které se nic neděje, které Jan Mrzena nikoho neodvolal a do plánů nezasahuje, protestuje. A žádá jeho odvolání. Opera, které odvolal šéfa a dramaturgický plán na příští sezónu zastavil a vlastně zrušil, se ho naopak zastává.
Zdá se to ovšem být jasné - činoherci, věrni morálnímu pohledu na svět, napadají humpolácké a špatně oficiálně zdůvodněné odvolání Dvořáka, dosazení Mrzeny a následné vyhození Nekvasila. Operníci jsou naprosto pragmaticky rádi, že zmizí osobní zájmy a vrátí se časy, kdy šlo jen o operu. Která žije na okraji zájmu a žádné trvalé devastaci už prostě odolat nemůže.
Můžeme jen doufat, pokud nám na Národním divadle záleží, že se vše urovná. Že proběhne výběrové řízení, že bude vybrána prestižní, kvalitní a nezpochybnitelná osoba a vše se v dobré obratí. Osoba to musí být skutečně nezpochybnitelná, vždyť se vší pravděpodobností přijde nový ministr kultury. A s ním nové záměry.
A že vám na Národním divadle nezáleží, stejně jste tam byli jen dvakrát, na Lucerně a na Prodané nevěstě? Mělo by, do jeho rozpočtu plynou každoročně stamiliony ze státního rozpočtu.