Ö Ír a barátjának levelet. Je to maďarsky, a jenom opsání téhle věty mi trvalo dost dlouho a vlastně ani teď nemám jistotu, jestli jsem to napsal správně. Věta pochází z knížky Světem jazyků a znamená On píše příteli dopis. Budapešť je jediné evropské město, které navštěvuji pravidelně, pár maďarských slov a vět jsem se už naučil. Zatím jen vyslovit, nikoli napsat. Díky reklamě v maďarské televizi umím říct, že kočky by kupovaly whiskas, a dokonce zvládnu i větu o tom, že venku hodně sněží a medvídkovi Pú je zima. Pozdravím, poděkuji, i na základní počty si troufnu. Taky nadávat umím: sice jen trošku, ale prý to, co říkám, je hodně sprosté a říkat to nemám. Taky vím, jak se řekne psí hovínko nebo pejsek kaká, uklidím to.
Čeština před kamerou (96)
Jako Slovan, který se učil rozumět takovým slovům jako třeba: jedle, růže, jablko, kapr, laň (a která jsou preindoevropská), rozumím i indoevropským slovům: mlít, sít, jho, ovce, dveře a vy stejně tak jako já víte, o čem mluvím, když užívám třeba: upír, špenát, kometa - tedy slova, která jsou řekli bychom evropská.
Při svých pobytech v Maďarsku ale vlastně nemám šanci rozumět, a taky nerozumím. Maďarština je ugrický jazyk ugrofinské větve uralských jazyků, kterým mluví nejen Maďaři, ale i severozápad Rumunska, dál pak v bývalé Jugoslávii, Ukrajině a především pak taky na jižním Slovensku. Maďarština je zkrátka úplně jiná. Teď má nový jazykový zákon. Ten už podepsal prezident a od září platí. Jeho podstata spočívá v tom, že potkají-li se dvě Maďarky, prodavačka a zákaznice žijící na Slovensku, v obchodě, měly by spolu mluvit slovensky. U pokladny pak samozřejmě taky, na poštách, na úřadech jakbysmet. Pokud ne, je připravena sankce, která může dostoupat až k pětitisícovce eur. Náhrobky a pomníky slovenských Maďarů: nejdřív slovensky, pak jak je ctěná libost. Podle šéfa Strany maďarské koalice Pála Csákyho ani za monarchie nebyl takový zákon. Vyzařují z něj prvky národní zakomplexovanosti, zlomyslnosti a obsahuje prvky jazykového imperializmu. A jak píše v týdeníku MF PLUS jeho redaktor David Klimeš, předseda Slovenské národní strany Ján Slota zas říká, že Maďaři by měli být zticha, protože jejich vlastní politika vůči menšinám je srovnatelná s politikou nacistické třetí říše.
Je pravda, že na rozdíl od češtiny mají Slováci jazykový zákon už několik let. Teď v něm ale zhusta přitvrdili, a to právě hlavně směrem k Maďarům. Všechny státní orgány mají za povinnost komunikovat slovensky. Hlavně jih Slovenska se tak ocitá v jazykové schizofrenii a nejistotě. Média píšící a vysílající maďarsky měla mít za povinnost nejdřív odvysílat ve slovenštině, až posléze pak přejít do maďarštiny. Zatím to vypadá tak, že zákon přece jen slevil a vyžaduje jen maximální simultánní tlumočení či titulkování.
Malý retrospektivní český vhled: Zlatá bula sicilská Karla IV. postuluje požadavek, aby kurfiřti mluvili česky. V době husitství platilo, že kdo by česky mluvit nechtěl, musel se odstěhovat ze země. V době temna se musí čeština vyrovnávat s nadvládou němčiny a v roce 1763 vydává Marie Terezie vpisek, v němž připomíná rodičům, že musejí svým synům a dcerám pilně češtinu učiti. A v roce 1880 vídeňská vláda pomocí tzv. Stremayerových jazykových nařízení nařídila (na nátlak Čechů), aby jim úřady odpovídaly česky. Ústava z roku 1948 přináší nový slovník. V souvislosti s bratřením mezi národy nastoluje spojení bratrský jazyk.
Dnes je třeba ve vztahu Česko, resp. Slovensko aj. nejen chápat češtinu/slovenštinu jako jeden z dorozumívacích jazyků, ale vymezit a definovat ji i ve vztahu k ostatním evropským jazykům. Je tedy pochopitelná snaha Slováků takto se vymezit vůči maďarštině? Myslím, že je vhodné definovat, že na úřadech je v Česku komunikačním jazykem základním čeština, na Slovensku pak slovenština, a to proto, aby třeba Rusové či Němci neposílali své žádosti např. o stavební povolení v ruštině, resp. němčině, příp. maďarštině. Na početném maďarsky mluvícím jihu Slovenska se ale i Slováci můžou cítit diskriminováni: už teď si stěžují, že často u lékaře záměrně slyší jen maďarštinu, a vyžadují, aby i oni byli chráněni, a zákon je tedy namístě. Podle některých slovenských jazykovědců ale myslí jen na Slováky, nikoli na Maďary.
Lze se proto domnívat, že nový zákon přinese asi hodně sporů a především pak zbytečně moc zlé krve.
(K dalšímu čtení: MF PLUS 31-32/2009, s. 32)