Čína a její parta

Minulý víkend ukončil pětidenní oficiální návštěvu Číny její dobrý přítel, barmský diktátor generál Than Shwe. Během svého pobytu v Říši středu šéf junty navštívil města Šanghaj a Šenžen. V Pekingu se setkal s čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem a premiérem Wen Ťia-paem, kteří ho ujistili o své podpoře. Obě země mají mnoho společného: autokrativní režimy, opovrhování lidskými právy nebo střílení neozbrojených buddhistických mnichů. Čína má navíc obrovský zájem o barmskou ropu, zemní plyn a o přístup k Indickému oceánu. Barmští generálové zase usilují o čínské zbraně a vojenskou spolupráci. Musí být spokojeni – minulý měsíc proběhlo v Bengálském zálivu společné námořní cvičení.

Návštěva despotyThan Šweie začala pár dní po té, co z Číny odjel další dobrý kamarád prezidenta Chua, severokorejský diktátor Kim Čong-il. Byla to letos již druhá návštěva drahého vůdce v zemi. O čem přesně jednal, se neví, ale odborníci odhadují, že osmašedesátiletý tyran připravoval půdu pro nástupce trůnu, svého nejmladšího syna Kim Čong-una. Při své první návštěvě v květnu letošního roku se Kim a Chu okázale objímali a líbali před televizními kamerami a hovořili o vřelých soudružských vztazích mezi oběma zeměmi.

Peking pochopitelně velmi dobře ví, že severokorejské torpédo letos potopilo jihokorejskou válečnou loď. Ví, že katastrofální hospodářská politika Pchjongjangu umořila v zemi hladem na 2 miliony lidí. A ví, že statisíce lidí trpí v zemi v hrůzných podmínkách severokorejských koncentráků. Peking si je určitě vědom toho, že se Kimův režim živí výrobou a prodejem drog, falšováním valut nebo vývozem zbraní, ale to je všechno v pořádku. Čínští komunisté dávají přednost nevypočitatelnému diktátorskému sousedovi, který je ideologickým spojencem před dejme tomu sjednoceným korejským poloostrovem, který by mohl být demokratickým spojencem Spojených států.

Těsně před příjezdem Kima zdobily titulní stránky čínských novin fotografie usměvavého prezidenta Chu třesoucího ruku Roberta Mugabeho, brutálního diktátora, který zruinoval jednu z nejvyvinutějších zemí afrického kontinentu – Zimbabwe, a který tak odsoudil miliony jejích obyvatel k životu v chudobě a mizérii. Vůdci hovořili o hlubokém přátelství mezi oběma zeměmi, ale i tady má Čína pragmatičtější zájmy. Potřebuje uhlí, jehož má tato africká země dostatek. Za povolení k těžbě staví Čína v zemi elektrárny (s dovezenými čínskými dělníky) a opravila národní stadion.

Tím seznam kamarádů komunistů v Pekingu nekončí. Počátkem letošního roku například Frank Bainimarama, vojenský diktátor, který v roce 2006 na tichomořském ostrově Fidži svrhnul demokraticky zvolenou vládu, prohlásil, že omezuje vztahy s tradičními partnery Austrálií a Novým Zélandem a otvírá svou náruč Číně. Čína je prý jediná země, která mu rozumí, za nic ho nekritizuje a neotravuje ho s nehoráznými požadavky, jako je například vypsání voleb. Někteří pozorovatelé si myslí, že čínský zájem o malý ostrov v Pacifiku může být motivován touhou Pekingu mít v Tichém oceánu námořní základnu.

Čína byla jednou z prvních zemí, která uznala a podpořila vojenské pučisty v africké Guineji v prosinci 2008. To samé vojenské velení pak v loňském roce dohlíželo na potlačení opozičních demonstrací v hlavním městě Konakry, při němž vládní vojáci pozabíjeli desítky lidí a znásilnili v ulicích města přes sto žen. I tady jsou motivy jasné. Země má obrovská ložiska bauxitu, železné rudy a zlata.

Můžeme pokračovat. Súdán – ropa. Srí Lanka – vzácná dřeva a námořní základna na jihu země. Írán – ropa. A tak dále. Mezinárodní organizace Human Rights Watch minulý týden uvedla, že Čína riskuje reputaci patrona nezákonných režimů. To je výkřik do tmy. Čína je mecenášem a ochráncem kriminálních režimů už řadu let, a co si myslí Human Rights Watch nebo zbytek světa, je komunistům v Pekingu úplně jedno. Hlavně že to sype a slouží dlouhodobým globálním cílům čínské zahraniční politiky.

Zarážlivá a znepokojující je ale jiná věc. Když se jakýkoliv vůdce západního světa setká se stárnoucím buddhistickým mnichem jménem Dalajláma, vláda v Pekingu má pěnu u pusy zuřivostí, ruší summity uprostřed světových krizí, ruší plánované vědecké, hospodářské a jiné mítinky, vyhrožuje sankcemi a dalšími odvetami. Když se ale čínský prezident líbá s diktátorem, kterého mnoho analytiků považuje za vražedného psychopata, nebo když pekingská vláda poskytuje miliardové dotace nejdespotičtějším režimům světa, západní svět až na několik bezmocných nevládních organizací mlčí. Proč žádný lídr nezareaguje alespoň s poloviční energií jako čínští soudruzi? Možná jsou všichni obuti do levných bot „Made in China“.

  • Kim Čong-il autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1947/194695.jpg
  • Robert Mugabe autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/681/68058.jpg
  • Chu Ťin-tchao autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/488/48711.jpg
  • Chu Ťin-tchao autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/773/77279.jpg
Vydáno pod