Přečetl jsem si informaci, že Čína předstihla ekonomicky Japonsko a figuruje v aktuální tabulce hospodářských gigantů už na druhém místě. Potom jsem si jen tak zkusmo ťukl na internetové diskuse k tomuto sdělení. Jako by vystrčili hlavy staří dinosauři, kteří ještě pamatují časy, v nichž prvomájové průvody skandovaly: „Amerika ruce spíná, za námi je rudá Čína!“ Zapomněli nejspíš na dny, v nichž dav na Václavském náměstí v roce 1969 temně skandoval: „Ussuri! Ussuri!“. To se po hokejovém vítězství nad sbornou Češi uražení varšavskosmluvní (sovětskou) okupací radovali z tehdejšího téměř válečného konfliktu mezi Pekingem a Moskvou.
Stereotypy Rudého práva žijí
Troglodyti prastarých dob vracejí se k době, kdy Čína byla naším spojencem v „táboře míru a socialismu“ a stáli jsme spolu v pevné linii proti „žralokům z Wall Streettu“ a „jestřábům z Pentagonu“. Dokonce přečetl jsem si takovou ironickou otázku po důvodu čínského vzestupu: „Čím to asi tak bude? Že by tam vládli komunisté?“ Nejspíš podobné myšlenky ovládají mozky a srdce mnoha „bývalých“, kteří stále ještě podléhají zjednodušujícím ideologizujícím klamům. Přál bych jim věru čínský komunismus. Stačí si přečíst kupříkladu informace o čínském sociálním zabezpečení či zdravotní péči. Pravda, ten kolos řídí cosi, co se nazývá komunistická strana. Nicméně sociální poměry se v Číně blíží dickensovskému kapitalismu. Myslím, že žádný z těch, kdož mají pocit, že nyní konečně vzplála pod vedením rudé Číny ta poslední bitva, v níž lidský rod získá svoji důstojnost, jak se zpívá v jedné znělé historické písni, z níž komunisté udělali odrhovačku, by nevydržel pracovat a žít někde na čínském poli či v podniku. Za dva šupy padesát. V drsných podmínkách. Bez dovolání. Dalo by se říci, že čínský ekonomický systém je ve vztahu k pracujícím velmi tvrdě tržní bez nějakých zbytečných sociálních serepetiček.
Tento problém se dá ilustrovat i na situaci severní Koreje, či, chcete-li Korejské lidově demokratické republiky. Žádá krom jiných také nás o potravinovou pomoc. Proč se o ní nepostará její úspěšný věčný asijský čínský kmotr a spolubojovník? A i tady člověk propadne starému stereotypu, jímž je prostá lidská solidarita. Copak chudáci v komunistické Koreji mohou za své vůdce? Dejme jim z našich západních kapitalistických přebytků! Ovšem kdesi vzadu bliká výstražné světýlko: co když se posílí a pak si přijdou pro nášup! Vyhrožují kde komu a současně prosí o pomoc! Připomeňme teorii ču čche severokorejského soudruha otce zakladatele Kim Ir Sena, hovořící o absolutní soběstačnosti. Nicméně pro lidi, omezené starými stereotypy, je tato země, na jedné straně komunismem ožebračená, na straně druhé harašící jadernými zbraněmi, pořád nám bližší než prohnilý Západ, zejména Spojené státy.
Stereotyp antiamerikanismu je totiž také věčný. Země západní Evropy trpí vůči mladšímu bratrovi komplexem méněcennosti. Způsobila ho zejména skutečnost, že nebýt země za velkou louží, kdo ví, jak by to s nimi ve dvou velkých válkách minulého století dopadlo. A také jestli by se jich po těch válkách nezmocnil všežravý diktátor Stalin. Pravda, Američané pod kotel nechuti k sobě přikládají velmi pilně, nicméně při hodnocení jejich přínosu pro naši civilizaci lze na základě obyčejného systému „má dáti“ „dal“ dojít k závěru, že klady stále převládají. Jistě, samy USA II. světovou válku nevyhrály, ale nebýt jich, kdo ví, jak by to dopadlo! Dovolím si tipovat, že špatně. Ať je to jak chce, Reagan možná bolševický imperialismus nepoložil, ale přispěl k tomu značnou měrou. Není třeba kvůli tomu po něm pojmenovávat ruzyňské letiště, ale nadávky si zaslouží tak nanejvýš od v úvodu řečených troglodytů. Ti vědí, proč mu spílají. Žijí ve stereotypech, které ve společnosti přetrvávají z dob Rudého práva a stranických aktivů. Případně politického školení mužstva. Ovšem i proto by paradoxně neměli tolik jásat nad čínskými úspěchy. Ty nejsou žádným důkazem světlé budoucnosti komunistických idejí. Čína je diktátorský či autoritářský systém, mísící všechny prvky, které se jí k růstu za každou cenu hodí. Člověk nečlověk! Je-li toto budoucnost lidstva, pak se velcí utopisté všelidské humanistické spravedlnosti musejí otáčet v hrobě.