Víte, co je zdravec? Kakost, Geranium, příbuzný muškátů. Je ho mnoho druhů a Bulhaři o něm vědí důležitou věc – má magickou moc chránit lidi před nemocemi, před neštěstím, dopomůže k dlouhému životu, veselé mysli a štěstí. Zkrátka – kakost na kliku! A co by ne – zůstává zelený po celý rok, nezamrzá, roste všude… Jeho vůni zná důvěrně každý Bulhar a já si ji živě pamatuju z dětství. V Bulharsku je slovo zdravec plné pozitivních konotací, doslova zdravých významů. Nejen přírodně či botanicky podmíněných, ale i symbolických.
Zdravec není zdravice
Zdravec se pěstuje v truhlících, v záhoncích před domy, na zahrádkách, v parcích, roste divoce, kde může. Jmenuje se po něm bezpočet ulic, pět bulharských vesnic, četné hotely v různých koutech země, sportovní a turistická sdružení a kluby, školky, obchody, restaurace, cukrárny. Je součástí kytiček při každém lidovém svátku. S ním se vyprovází branci, kdysi se s ním vyráželo na dlouhé cesty i do válek. Je součástí svatebních obřadů, křtů, snad všech církevních obřadů (je vždy v kytičce, kterou se kropí svěcenou vodou). Je symbolem vitality, ale i tuhosti bulharského kořínku.
Kakost je jen jednou z více než 650 léčivých bylin vyskytujících se v Bulharsku. Mnohé z nich používají nejen místní výrobci, ale i zahraniční farmaceutické a kosmetické firmy. Listy, nať a kořeny asi 30 druhů kakostu, které tu rostou, obsahují řadu léčivých látek a používají se k léčbě i k zdravotní prevenci. Zejména bohatý je Geranium sanguineum, který roste ve výškách přes 1200 metrů nad mořem.
Zdravec dezinfikuje vzduch a navozuje svou vůní pocit svěžesti a dobrou náladu, působí protialergicky a protizánětlivě. Pomáhá při anémiích, cirózách, neplodnosti, ledvinových kamenech, malárii, začínající tuberkulóze, snižuje krevní tlak. Účinkuje při kožních problémech, proti zanícení ran a při jejich hojení, podporuje imunitu. Listy prý snižují hladinu krevního cukru u diabetiků. A tak dále…
A nebylo by to Bulharsko, kdyby s ním nebyla spojena historicky motivovaná legenda – když se k jednomu klášteru zasvěcenému Bohorodičce blížili Turci, chtěli před nimi mniši schovat čestný kříž. Někde ho ukryli, ale pak se jim to místo nezdálo dost bezpečné, tak ho přemístili jinam. A pak znovu a znovu a znovu. Neví se, jak to dopadlo s těmi Turky, ale všude, kde kříž chvíli ležel, vyrostl zdravec.
Až budete někdy v Bulharsku, zkuste se rozhlédnout po dvorcích a zahrádkách. Nebudete-li si jisti, zeptejte se – každý vám zdravec rád ukáže. A určitě vám ho s úsměvem trochu natrhá – dá vám s ním i kousíček bulharské duše.
