Dolmuš (turecky naplněný) je prostředek hromadné dopravy – městské, příměstské a podle potřeby vesnické či mezivesnické. Něco mezi linkovým autobusem a velkým taxíkem. Nedovedu si představit den, kdy by žádný dolmuš do ulic nevyjel.
Dolmušák by nestávkoval
Dolmuše jsou mikrobusy různého stáří a technického stavu, v Ankaře modré jako městské autobusy. Za předním sklem mají ceduli s trasou, po které jezdí. Na rozdíl od linkových autobusů vás naloží i vyloží doslova kdekoliv cestou, stačí mávnout a pak požádat řidiče, aby „zastavil, kde se mu to bude hodit.“ Dost eufemistické, protože on často okamžitě prudce zabrzdí ke zděšení řidičů kolem, kteří jsou sice zvyklí na ledacos, ale i tak to často ubrzdí jen taktak. Z dolmuše se vystupuje všude – v křižovatce, na přechodu, před ním i za ním, před zeleně svítícím semaforem, v levém jízdním pruhu, na nájezdu či sjezdu z větší silnice, uprostřed ulice, v podjezdu, na nadjezdu – jako kdyby žádná jiná vozidla neexistovala, o pravidlech silničního provozu nemluvě.
Je to samozřejmě velmi pohodlné – bydlíte-li na tom správném místě, můžete nastupovat a vystupovat přímo před domem. A svezete se za jednotnou cenu městské dopravy, tedy stejně jako autobusem, který staví až za rohem, je vázán existencí autobusových zastávek a nedostane se do míst, kde jsou ty nejužší uličky. V autobuse ovšem můžete (podle jeho vybavení) použít výhodnější předplacené jízdné a při placení v hotovosti dostat jízdenku. Ani jedno v dolmuši neexistuje. Do něj nasednete, klidně se posadíte kamkoliv a peníze podáte cestujícímu před sebou, ten je předá dál a za chvíli jsou u řidiče. Ten na ně mrkne, poslepu je hodí do misky a stejně skoro poslepu – protože přitom řídí – z ní vyloví drobné, které vám pošle stejnou cestou zpět. Toto podávání funguje i v autobusech a je pohodlné ve špičce, když jsou velmi plné, a pro starší lidi, kteří nemusí až k výběrčímu. A považte – nikdy se neztratí ani kuruš! (100 kurušů = 1 turecká lira) Jednou jsem si takhle sedla na konečné hned za řidiče – a byla ze mě podavačka peněz.
Jedete-li za dolmušem, je nejlepší se ho co nejdříve zbavit, tedy předjet. Je nepředvídatelný – malým dílem kvůli cestujícím, velkým dílem kvůli řidiči. Dolmušáci většinou patří k nejbezohlednějším, nejnevyzpytatelnějším, nejcholeričtějším a nejdivočejším řidičům. A aniž by to tušili, dokonce obtěžují místních poměrů neznalé cizinky – houkají a blikají cestou skoro na každého, co kdyby chtěl nastoupit, jednoduše o sobě dávají vědět. Jim je jedno, jestli to je starý Turek nebo mladá Češka. Stejně tak i taxikáři – je jich nepočítaně a konkurence je velká.
Pro turisty má městský dolmuš dvě nevýhody. Neznají princip jeho fungování, tudíž si do něj netroufnou. A z trasy na ceduli za oknem často nepoznají, doveze-li je tam, kam mají namířeno. Je určen hlavně tuzemcům, a tak jsou na ní napsány názvy čtvrtí, ulic či obchodů, které bývají orientačními body pro znalé. Lze ovšem dolmuš zastavit a zeptat se – buď se řidič zatváří odmítavě a je to jasné, nebo vám něco nesrozumitelně vysvětlí a mávne, abyste nastoupili – to vám pak ukáže, kde vystoupit a naznačí směr, kudy se máte vydat dál. Někdy je dolmuš jediným dopravním prostředkem k příměstským památkám.
V Bulharsku na dolmuše narazíte také, jmenují se maršrutki, tedy něco jako trasovky (maršrut=trasa), a fungují podobně, jen po zaplacení dostanete jízdenku. Doprava dolmušem a maršrutkou bývá rychlejší a vzhledem k přizpůsobení zastávek vašim potřebám i pohodlnější. Pro klid středoevropské duše je lepší dívat se z okna do stran a nesledovat dění pohledem řidiče. To tu ovšem platí vždy – pokud nejste ten řidič.
Mnoho tureckých dolmušáků své mikrobusy přímo vlastní a mají povolení k provozování MHD od radnice. Na to, co ze svého výdělku vykážou, zdaní apod., mají přímý vliv – miska s penězi je nekontrolovatelná. A aby uživili sebe a své rodiny, spoléhají se zpravidla jen na sebe – zodpovědnost je zodpovědnost a svalovat to na někoho jiného či výše postaveného by jim v Turecku nijak nepomohlo. I proto, že odborová práva jsou tu stále omezenější než u nás.
- Konečná dolmušů v Ankaře autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2647/264627.jpg
- Řidič dolmušu telefonuje za jízdy autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2647/264628.jpg
- Misky s penězi v dolmušu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2647/264630.jpg