Jedním z prvních činů narychlo vytvořeného revolučního Národního ústavodárného shromáždění bylo vyhlášení Deklarace práv člověka a občana, slibující mj. rovnost všech lidí, svobodu slova a shromažďování a také náboženskou svobodu. Katolická církev se však ihned stala terčem nejbrutálnější perzekuce. Už v listopadu 1789 jí byl zestátněn pozemkový majetek, v únoru 1790 byly zrušeny všechny kláštery, řeholníci a řeholnice byli internováni. Když v červenci toho roku Národní shromáždění vyhlásilo tzv. civilní konstituci kléru, podle níž měli být faráři voleni občany (a to i jinověrci a nevěrci), prchlo ze země přes 30 tisíc příslušníků duchovního stavu. Zbylí se rozdělili na „přísežné“, kteří odpřísáhli civilní konstituci, a „nepřísežné“ (zachovali poslušnost papeži Piu VI.), jichž bylo 191 popraveno a 3600 zatčeno a deportováno do francouzských kolonií v Americe. Tažení proti pravověrným katolíkům pokračovalo po zrušení monarchie a vyhlášení republiky zákazem katolických bohoslužeb. Apokalyptickým vyvrcholením byl masakr 170 tisíc rolníků v kraji Vendée, kteří povstali se zbraní v ruce, aby hájili svého krále a svou katolickou víru. Většina historiků se později shodla, že masakr byl zlehčován, aby se „nepošpinila“ historie francouzské revoluce; obyvatelé Vendée nyní požadují, aby toto vraždění bylo připomínáno jako první genocida v moderní historii.
- Bastila autor: Wikipedia, zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/308/30744.jpg
- Francie slaví výročí dobytí Bastily. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/312/31136.jpg
- Velká francouzská revoluce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1070/106969.jpg
Za revolučními zvěrstvy stáli především jakobíni, členové nejvlivnějšího politického klubu v Národním konventu, jejichž zásady nejlépe vyjádřil jeden z jejich vůdců Camille Desmoulins: „Nechceme zákony! Chceme krev! Dokud nebudou miliony zpátečníků, kněží a šlechticů utopeny v krvi, nedočkáme se blaha“. Aby bylo tohoto „blaha“ dosaženo, byl ustaven „Výbor pro veřejné blaho“ a jeho vláda vešla do dějin jako hrůzovláda (francouzskyLa Terreur). Výbor, jehož hlavou byl nekompromisní stoupenec revolučního teroru Maximillien de Robespierre, má na svědomí více než 40 tisíc poprav (jen v Paříži 8000), včetně poprav stovek kněží, vysokých šlechticů a bývalých vládních činitelů. Nejčastějším důvodem pro popravu bylo obvinění z podpory monarchie nebo kontrarevoluce. Kromě toho činnost výboru spočívala v zavedení válečné diktatury a vedla k hladu v důsledku zákona o maximální ceně obilí i k nedostatku personálu ve školách a nemocnicích následkem dekristianizace.
Pod osvíceneckým heslem „Kultu Rozumu“ bylo třeba racionalizovat i popravy a za tím účelem byla 11. dubna 1792 uvedena do provozu tzv. gilotina (pojmenovaná po svém propagátorovi Dr. Josephu Guillotinovi). Tento „milosrdný“ popravčí stroj prováděl dekapitaci neboli stětí „rychle a spolehlivě“ spuštěním šedesátikilového šikmého ostří, které odseklo hlavu odsouzence od těla zpravidla mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem. Tak byl kromě tisíců jiných popraven v lednu 1793 i francouzský král Ludvík XVI. (za úmysl odstranit s mezinárodní pomocí vládu teroru) a v říjnu téhož roku královna vdova Marie Antoinetta. Její cestu na popraviště zachytil na autentické skice francouzský malíř J. L. David. „Dokonce ani nenávist nemůže popřít vznešenost, s níž Marie Antoinetta na této skice ve svém velkolepém držení těla hrdě ignoruje potupu jízdy na hnusném voze“ (Stefan Zweig). Gilotina ovšem byla o 150 let později oblíbeným popravčím nástrojem i hitlerovského Německa. Jen v pražské „pankrácké sekyrárně“ od dubna 1943 do dubna 1945 usekla hlavy 920 mužů a 155 žen.
Není náhodou, že totalitní režimy a různí diktátoři používají příbuznou ideologii i podobné, byť zdokonalené vražedné prostředky. Francouzská revoluce, která měla být počátkem svobody a demokracie, je příkladem, jak se vznešený cíl prosazovaný násilím zákonitě zvrhne v pravý opak. Její vůdci včetně Desmoullinse, Dantona a Robespierra vzali odplatu pod gilotinou a Velká francouzská revoluce po deseti letech skončila návratem k monarchii (Napoleon Bonaparte se stal prvním konzulem a brzy i francouzským císařem).