S tradičně velkou pompou slaví dnes Francie už 222. výročí pádu Bastily – dobytí pařížského vězení, jímž začala Velká francouzská revoluce. Pevnost Bastilu, postavenou r. 1369 na obranu proti Angličanům, bychom ovšem dnes marně hledali. Revolucionáři ji jako symbol „Starého režimu“ začali rozebírat už dva dny po jejím obsazení. V Bastile původně hledali střelný prach pro revoltu proti nenáviděnému králi Ludvíku XVI. a také „nelidsky týrané“ politické vězně. Po pětihodinové bitvě, v níž padlo 83 Pařížanů a jen tři obránci (většina se jich vzdala) však vítěze více zajímalo drancování. Ani političtí vězni v Bastile nebyli – pouze sedm kriminálních zločinců, mezi nimi i pověstný markýz de Sade, odsouzený za týrání.
Od Bastily ke gilotině
Jedním z prvních činů narychlo vytvořeného revolučního Národního ústavodárného shromáždění bylo vyhlášení Deklarace práv člověka a občana, slibující mj. rovnost všech lidí, svobodu slova a shromažďování a také náboženskou svobodu. Katolická církev se však ihned stala terčem nejbrutálnější perzekuce. Už v listopadu 1789 jí byl zestátněn pozemkový majetek, v únoru 1790 byly zrušeny všechny kláštery, řeholníci a řeholnice byli internováni. Když v červenci toho roku Národní shromáždění vyhlásilo tzv. civilní konstituci kléru, podle níž měli být faráři voleni občany (a to i jinověrci a nevěrci), prchlo ze země přes 30 tisíc příslušníků duchovního stavu. Zbylí se rozdělili na „přísežné“, kteří odpřísáhli civilní konstituci, a „nepřísežné“ (zachovali poslušnost papeži Piu VI.), jichž bylo 191 popraveno a 3600 zatčeno a deportováno do francouzských kolonií v Americe. Tažení proti pravověrným katolíkům pokračovalo po zrušení monarchie a vyhlášení republiky zákazem katolických bohoslužeb. Apokalyptickým vyvrcholením byl masakr 170 tisíc rolníků v kraji Vendée, kteří povstali se zbraní v ruce, aby hájili svého krále a svou katolickou víru. Většina historiků se později shodla, že masakr byl zlehčován, aby se „nepošpinila“ historie francouzské revoluce; obyvatelé Vendée nyní požadují, aby toto vraždění bylo připomínáno jako první genocida v moderní historii.
- Bastila autor: Wikipedia, zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/308/30744.jpg
- Francie slaví výročí dobytí Bastily. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/312/31136.jpg
- Velká francouzská revoluce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1070/106969.jpg
Za revolučními zvěrstvy stáli především jakobíni, členové nejvlivnějšího politického klubu v Národním konventu, jejichž zásady nejlépe vyjádřil jeden z jejich vůdců Camille Desmoulins: „Nechceme zákony! Chceme krev! Dokud nebudou miliony zpátečníků, kněží a šlechticů utopeny v krvi, nedočkáme se blaha“. Aby bylo tohoto „blaha“ dosaženo, byl ustaven „Výbor pro veřejné blaho“ a jeho vláda vešla do dějin jako hrůzovláda (francouzskyLa Terreur). Výbor, jehož hlavou byl nekompromisní stoupenec revolučního teroru Maximillien de Robespierre, má na svědomí více než 40 tisíc poprav (jen v Paříži 8000), včetně poprav stovek kněží, vysokých šlechticů a bývalých vládních činitelů. Nejčastějším důvodem pro popravu bylo obvinění z podpory monarchie nebo kontrarevoluce. Kromě toho činnost výboru spočívala v zavedení válečné diktatury a vedla k hladu v důsledku zákona o maximální ceně obilí i k nedostatku personálu ve školách a nemocnicích následkem dekristianizace.
Pod osvíceneckým heslem „Kultu Rozumu“ bylo třeba racionalizovat i popravy a za tím účelem byla 11. dubna 1792 uvedena do provozu tzv. gilotina (pojmenovaná po svém propagátorovi Dr. Josephu Guillotinovi). Tento „milosrdný“ popravčí stroj prováděl dekapitaci neboli stětí „rychle a spolehlivě“ spuštěním šedesátikilového šikmého ostří, které odseklo hlavu odsouzence od těla zpravidla mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem. Tak byl kromě tisíců jiných popraven v lednu 1793 i francouzský král Ludvík XVI. (za úmysl odstranit s mezinárodní pomocí vládu teroru) a v říjnu téhož roku královna vdova Marie Antoinetta. Její cestu na popraviště zachytil na autentické skice francouzský malíř J. L. David. „Dokonce ani nenávist nemůže popřít vznešenost, s níž Marie Antoinetta na této skice ve svém velkolepém držení těla hrdě ignoruje potupu jízdy na hnusném voze“ (Stefan Zweig). Gilotina ovšem byla o 150 let později oblíbeným popravčím nástrojem i hitlerovského Německa. Jen v pražské „pankrácké sekyrárně“ od dubna 1943 do dubna 1945 usekla hlavy 920 mužů a 155 žen.
Není náhodou, že totalitní režimy a různí diktátoři používají příbuznou ideologii i podobné, byť zdokonalené vražedné prostředky. Francouzská revoluce, která měla být počátkem svobody a demokracie, je příkladem, jak se vznešený cíl prosazovaný násilím zákonitě zvrhne v pravý opak. Její vůdci včetně Desmoullinse, Dantona a Robespierra vzali odplatu pod gilotinou a Velká francouzská revoluce po deseti letech skončila návratem k monarchii (Napoleon Bonaparte se stal prvním konzulem a brzy i francouzským císařem).
