Miroslav Kalousek je hlava a srdce reforem, řekl předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, když vysvětloval, že s pádem ministra financí by skončila i celá vláda, což si nikdo nemůže přát. Hlava a srdce byly symbolem celé TOP 09 hned na začátku její existence. Hlava, to byl Miroslav Kalousek, zkušený, pragmatický politik, který přesvědčil média, že jako jeden z mála rozumí složitým, rozpočtovým tokům. Srdce, to byl Karel Schwarzenberg, skutečný nositel tradice, uměřenosti a odpovědnosti, kterou TOP 09 nabízela jako marketingový tahák voličům, a ti – zejména mladí – na něj radostně naskočili.
Hlava a srdce Karla Schwarzenberga
Ztracený cit pro realitu
Srdce a hlava se měly doplňovat. Srdce dodávalo ducha počtářskému mozku, kalkulující mozek (politicky i účetně) měl táhnout k zemi případně příliš nadšené srdce. Během vládního působení TOP 09 ovšem hlava srdce přemohla. Vyvážený vztah, na němž stál úspěch TOP 09, začal být vztahem jednostranným. Srdce ztrácelo na přesvědčivosti, a to zejména proto, že přijalo jednorozměrnou logiku hlavy. Předvolební kouzlo vyprchalo.
Koneckonců nejlépe o tom svědčí už citovaný výrok Karla Schwarzenberga - „Miroslav Kalousek – hlava a srdce reforem.“ Ztratilo snad bývalé srdce TOP 09 cit pro živou realitu? A nechalo se nadobro zmást ubíjejícím účetním jazykem?
Je-li za něco Nečasova vláda od počátku systematicky kritizována, pak je to jistá bezduchost, řekněme mechaničnost reforem. Příčinou je ona účetní podstata, z které vychází. Účetní dohlíží výhradně na vyváženost příjmů a výdajů, sleduje toky na jedné, krátí toky na druhé straně tak, aby čísla seděla, aby byla navenek pěkná, aby se líbila mezinárodním institucím a investorům, kteří dnes rozhodují o ekonomické stabilitě státu. Na tom, jak a čím se vyvažuje, úplně nezáleží. Podstatný je výstup, dvakrát podtržené číslo, jak ostatně často v prosté logice účetních knih říkává ministr financí: „Klidně přidám, ale musíte mi říct, kde potom uberu.“
Reforma je tak dílem hlavy, které chybí srdce. Totiž duchovní rozměr účetní operace, s nímž účetní mysl nepracuje, pokud jí ho někdo nevnutí. A to se doposud nestalo. Proč, je zřejmé: nejen v TOP 09, ale ani v celé vládě se nenašel nikdo, kdo by v politice „myslel“ i srdcem, kdo by se snažil uvažovat v širších než číselných souvislostech sociálních systémů. Kdo by vytvářel skutečnou reformu, směrovanou proměnu společnosti, a ne jen dlouhou řadu parametrických změn prováděných často ad hoc. Pokud tedy předseda TOP 09 nyní přisuzuje ministru financí roli hlavy a srdce reforem, neříká tím nic víc, než že hlava definitivně přemohla srdce a že to už v politice není potřeba.
Nenápadný příchod bolesti
Karel Schwarzenberg dává přednost výhradně hlavě – která už nemá nic společného se srdcem zabarveným zdravým rozumem, v minulosti ministrem zahraničí tak často mile a živě používaným – zaobírá se stále více politickým počítáním, a nikoli politikou jako „smyslu-plnou“, společenskou činností. Ukazuje se to nejvíce v jeho podivně zatvrzelé pozici vůči policejnímu šetření prodejů letounů CASA a postoji k telefonátům ministra Kalouska policistům. Využívá přitom sofistikovaných argumentů a vychytralé logiky hlavy, ale jeho argumentace ztrácí srdeční cit pro něco tak nehmatatelného a přitom tak důležitého, jako je elementární slušnost, jejíž nedostatek v klasické inverzní figuře hlavy vyčte všem ostatním.
I v politice existují různé stupně bolesti: první malá lež oblíbeného politika; podvod na ministerstvu; ztráta důvěry; zjištění, že „všichni nakonec jenom hrajou…“; odhalení korupční podstaty systému. Největší bolesti ale přicházejí nenápadně. Jako když se v přímém televizním přenosu velké srdce mění v malou hlavu.
(Texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)