EU uprostřed létaMá Brusel právo na letní prázdniny? Od 1. srpna tam mají 'celozávodní' dovolenou. Srpen je v Evropské komisi mrtvý měsíc. Ale finanční trhy nevyhlásily ani letní pauzu ani time-out ani příměří. Finanční trhy, to je globální pojem a léto je jen na severní polokouli. Takže finanční trhy – stejně jako čert – nikdy nespí. Lídři Evropské unie to vědí. A když ne úředníci Unie, tedy oni se mají na pozoru. Jeden příklad za všechny: François Hollande zahájil svou dovolenou v letním sídle francouzských prezidentů v pevnosti Bragançon ujištěním, že si nedovolí 'prožít prázdniny naplno, když si doba vyžaduje, aby byl po čtyřiadvacet hodin denně naplno informován a aby byl stále ve střehu, zejména v souvislosti s hospodářskou situací.'
Svět podle Zdeňka Velíška (227)
Ve střehu před čím?
Evropští vládnoucí politici to nevysloví, ale jsem přesvědčen, že nejsou-li dogmatiky, vědí to. Ostatně není snadné potenciální hrozbu konkrétně označit, když je čímsi tak mlhavým jako to, čemu se všeobecně říká trhy. Rozuměj finanční trhy, bankovní svět. Poznamenal jsem si nedávno jednu výstižně neurčitou charakteristiku finančních trhů. Stojí za přečtení: Jsou neuchopitelné, anonymní, neidentifikovatelné a tím pádem, nemohou být hnány k odpovědnosti. A navíc, vzhledem k tomu, že je ve svých představách situujeme někam 'mimo', někam do iluzorního 'vnějška', můžeme si je snadno představovat jako jakéhosi globálního vnějšího nepřítele, proti které mu je domácí politik bezmocný.
Tuhle charakteristiku z pera španělského analytika mi v minulých dnech připomněl výrok předsedy sociálnědemokratické frakce SPD v Bundestagu Franka-Waltera Steinmeiera v souvislosti s debatou o finanční pomoci Španělsku. „Není možné se neustále smiřovat s tím, že jsou to pokaždé politici, na kom se chce řešení, zatímco aktéři finančních trhů se skrývají za svou anonymitou. Je nutné zavést pro finanční trhy nová pravidla. Jestli se to podaří či ne, to je otázka přežití demokracie. Finanční trhy ruinují nejen reálnou ekonomiku, ruinují i demokracii.“ Ten patetický a pro evropskou reálpolitiku dodnes neakceptovaný a pravděpodobně i neakceptovatelný výkřik protestu proti pocitu marnosti dosavadních pokusů ubránit evropské ekonomiky před nároky trhů vnímají někteří z vás možná jako projev přílišného radikalismu německého 'levičáka'. Je pravda, že v současné politické strategii Evropské unie se na antagonismus, který, jak se zdá, zvolna nasouvá mezi zájmy trhů a zájmy států EU, nepoukazuje. Tlaky trhů se pouze konstatují. Mě ale to, co jsem vám dosud citoval, připomíná dva ještě radikálnější odsudky finančních trhů, které zazněly z úst dvou světových osobností, dvou ex-prezidentů. V dané chvíli byli ale ve výkonu funkce a ani jednoho z nich by nebylo myslitelné obvinit z přílišného radikalismu, nebo z levicového pohledu na finanční trhy.
Finanční trhy a podnikatelský kapitalismus
Ještě před skutečným vypuknutím světové bankovní krize, v květnu 2008, označil prezident SRN a dřívější prezident Mezinárodního měnového fondu Horst Köhler globální finanční trhy za 'monstrum, které musí být zahnáno zpět na své místo'. Pak ještě srovnal bankéře s alchymisty, a obvinil je ze zodpovědnosti za masivní destrukci peněžních hodnot'. Köhler byl jeden z prvních, kteří – ještě včas – vyslovili požadavek regulace světového bankovního systému a 'přebudování a obnovení evropské kultury bankovnictví'. Ještě před ním, v listopadu 2007, tedy dlouho před světovou finanční krizí, pronesl podobně ostré varování jiný evropský politik, Nicolas Sarkozy. A to na fóru, které by se dalo označit, vzhledem k tomu, co Sarkozy řekl, za jámu lvovou.
Bylo to během jeho první prezidentské státní návštěvy v USA, tedy krátce po jeho nástupu do prezidentského úřadu. Nicolas Sarkozy měl projev na slavnostní schůzi obou komor amerických zákonodárců, svolané na jeho počest. Amerika očekávala, že v něm ukončí francouzsko-americkou nevraživost vzniklou kvůli negativnímu postoji Francie k Bushovu rozhodnutí zaútočit bez mandátu RB na Saddámův Irák. To Sarkozy učinil. Téměř vyznal Americe lásku, ale hned potom se distancoval od některých projevů americké zahraniční politiky a na adresu amerického finančního kapitalismu řekl: „Ti, kdo milují vaši zemi, která nejlépe světu ukázala výhody volného podnikání, čekají od Ameriky, že bude první, kdo odsoudí scestný vývoj a výstřelky finančního kapitalismu, které dávají volnou ruku spekulaci.(…) Amerika, kterou miluji, povzbuzuje podnikatele, a ne spekulanty.“
Omlouvám se, že tento výrok, který považuji za historický, asi opakuji příliš často. Doma pak Sarkozy ještě dodal, že finanční kapitalismus dnes rdousí podnikatelský kapitalismus. Dnes, po pěti letech od té výzvy (která, jak se brzo ukázalo, platila nejen pro USA), dokazuje dalekosáhlá aféra podvodného manipulování s mezibankovními úrokovými sazbami, známá jako LIBOR, že scestný vývoj a výstřelky finančního kapitalismu, které vedly ke světové krizi, se dodnes nestaly záležitostí překonané minulosti.
Ano, evropští lídři nemohou mít klidné léto, ale vcelku se dá konstatovat, že 'podnikovou dovolenou' si instituce EU klidně mohou dovolit. Je totiž jasné, že to, co musí Evropa (a nejen ona) překonat, není problém na jedno léto. Spíš na jedno desetiletí. Ale i během letošního léta, říká komisař EK pro společný trh Michel Barnier (4. srpna 2012, v listu Líbération), se horečně pracuje na systému jednotného evropského dohledu nad bankami v eurozóně a ve členských zemích, které se budou chtít připojit. K obecným poměrům ve světovém bankovnictví komisař Barnier ještě dodává: „Jsem přesvědčen, že na finančních trzích nemůže vládnout autoregulace. Nevěřím na nedotknutelnost této téze kapitalismu. Už dvacet let si trhy myslí, že mohou všechno. Mohou si to myslet, protože se jim všechno dovolovalo, neboť se postupně rušily existující regulace. Časy se změnily. Žádný aktér finančních trhů neunikne regulaci ze strany veřejných orgánů. Jsme na cestě k velmi rychlému návratu k těm pravidlům, která byla postupně opouštěna.“
Jak rychlý bude ten návrat, se ještě uvidí, Ty názory, které jsem tu dnes uvedl, by asi stále ještě část evropské politické scény prohlásila za příliš avantgardní, i když zazněly z úst někdejších i dnešních evropských lídrů a kompetentních osobností. Krom toho finanční trhy jsou bezhraničné, zeměpisně neomezené, prostě globální. EU je organizací jednoho kontinentu. Dosah moci obou těchto veličin je nesouměřitelný. Právě tak jako jejich podstata.