Bavilo ho psát, chtěl být spisovatel a novinařina měla být jen mezikrok. Tak si svoji kariéru na jejím začátku představoval současný šéf zahraniční redakce ČT a moderátor Událostí Michal Kubal. Nakonec se z mezistanice stala konečná a on u novinařiny zůstal. „Jsem za to strašně rád,“ říká dnes. Projel země s válečnými konflikty, působil ale také jako zpravodaj ze Spojených států. V nejnovějším díle podcastu Background ČT24 odhaluje například i to, co stojí za skvělou televizní reportáží.
Byl na Balkáně, v Iráku nebo Pákistánu. Dostal se do několika válečných konfliktů i do vyhrocených lokálních situací. Vždy chtěl být ale u toho: „Je to dar vidět zblízka věci, které se zapíší do světových dějin. Být u toho, když člověku přistane půl metru od nohy socha Saddáma Husajna, svržená na bagdádském náměstí. Stejně tak být u toho, když Rusové prohrají bitvu o Kyjev,“ říká Michal Kubal dnes. „To jsou věci, za které bych byl ochoten i platit – a teď to funguje ještě obráceně, člověk za tu unikátní příležitost dostává ještě plat.“
Naposled se vrátil z Kyjeva, kam odjel na tři týdny „pokrývat“ válku na Ukrajině. I tento konflikt pro něj znamenal konkrétní předěl. Zejména pak pro prostor sociálních sítí. „Nebudu diskutovat s někým, kdo říká, že se na Ukrajině žádné zločiny neodehrávají. To nemám zapotřebí. Vždycky si říkám, co bych si pomyslel o lidech, kteří by něco podobného tvrdili v roce 1939, že žádné nacistické zločiny se v Polsku neodehrávají. Teď jsem si nedávno četl Berlínský deník, který popisuje očima novináře vzestup Adolfa Hitlera – tam se opakují úplně stejná slova, úplně stejná argumentace, úplně stejná propaganda, jaká teď zaznívá ze strany Moskvy. Tehdy zaznívala ze strany Berlína. Ty věci se opakují a já nechci utrácet čas s někým, kdo tyhle věci píše.“
V noci práce, ve dne škola
Přes den škola, v noci příprava zpráv na noční směně. Takové byly novinářské začátky Michala Kubala. „Z těch týdnů si moc nepamatuji, byl to masakr,“ vzpomíná se smíchem Kubal. Ještě než se rodák z Plzeňska vydal na televizní dráhu, psal pro regionální deník a působil také v soukromém rádiu. Tam mu šéf řekl, že s takovým hlasem kariéru v elektronických médiích nikdy neudělá. Rádio proto opustil a vydal se do České televize. Hlas i tvář Michala Kubala její diváky dnes provází už přes dvacet let.
V televizi začínal na pozici zahraničního reportéra s tím, že zpočátku jako zatím málo zkušený novinář vyjížděl na místa, kde se toho nemělo tolik dít. „Můj první výjezd byla inspekční cesta s náčelníkem generálního štábu do Bosny. Tři roky po válce už to nikoho nezajímalo. Právě tehdy tam ale bosenští Srbové zaútočili na pozice českých vojáků,“ říká Kubal. „Najednou se z rutinní cesty, na kterou se nikomu nechtělo a poslali tam největšího ,zobáka‘ v redakci, stala otvírací reportáž Událostí,“ dodává. Byla to také jedna z prvních reportáží, kterou kdy vůbec připravoval. „Z toho se vám roztřesou kolena.“
Následovaly další cesty, včetně zemí s otevřenými válečnými konflikty. V Makedonii se během střetu mezi albánskými povstalci a makedonskou vládou dostal až do bezprostředního ohrožení. „Dva civilisté přijeli ke kontrolnímu stanovišti a něco se tam odehrálo. Makedonské síly tehdy tvrdily, že na ně vytáhl granát, Albánci zase říkali, že měl v ruce obyčejný mobilní telefon. Každopádně se začali hádat a skončilo to tak, že hlídka začala pálit a ti dva lidé tam zemřeli před našima očima,“ vypráví Kubal. V roce 2004 ho spolu s kameramanem a redaktorem Českého rozhlasu zase unesli povstalci v Iráku.
K Obamovi je nemožné se dostat
Všechny tyto zážitky měly dopad i na jeho vnímání novinářské práce. Z dnešního pohledu by některé věci hodnotil i jinak. „Člověk má (dnes) mnohem větší míru empatie a možná i větší schopnost zprostředkovat to v reportážích. Předtím to byl trochu technicistní popis toho, co se kolem odehrávalo, ačkoliv ta dramata nebyla o nic menší,“ říká Kubal a přidává vzpomínku na reportáž o masovém hrobu: „Přišel (tam) mladý kluk, který koukal a jeho nejintenzivnější pocit z masového hrobu, ve kterém byly děti, bylo to, že to tam strašně páchne. Dovedu si představit, že kdybych se teď ocitl ve stejné situaci, tak ta reportáž bude diametrálně jiná.“
Po válečném reportování následovala čtyřletá štace ve Spojených státech. Z počátku to podle Kubala mohlo být až frustrující. Český reportér se totiž v USA na všechna místa rozhodně nedostane.
„Pro někoho to bylo, jako kdyby do Česka přijela somálská televize a chtěla rozhovor,“ hodnotí svou zkušenost. Klíčové proto bylo najít si vlastní cestu. „Natáčeli jsme okrajové příběhy, které se těch velkých dotýkají. Během voleb je nemožné dostat se k Baracku Obamovi, ale natáčeli jsme příběh ženy, která v roce 2008 vytvořila jedno z jeho klíčových hesel,“ uvádí příklad Kubal.
Nabídka moderování Událostí ho překvapila
Své bohaté zkušenosti Kubal dnes zúročuje v pozici šéfa zahraniční redakce. V této souvislosti prozrazuje, jak se pozná kvalitní reportérská práce. „Víte, jak poznáte skvělou televizní reportáž? Podle toho, že text k reportáži vám nedává vůbec žádný smysl. Text totiž dotváří až obrázky,“ říká.
Do těch nejnebezpečnějších oblastí posílá Kubal jen ty nejzkušenější redaktory. Jim i těm začínajícím pak radí: neriskuj zbytečně, žádný záběr nestojí za to, aby byl poslední. Jinak ale mají „zahraničáři“ pod Kubalem volnou ruky, pokud tedy dokáží svou práci obhájit. „Redaktorům říkám: Napište, co chcete, ale každou z těch vět si po sobě přečtěte a zdůvodněte si, proč zní, tak jak zní, abyste byli schopni ji obhájit před sebou, přede mnou a před potenciálním stěžovatelem.“
Stěžovatelů a celkově lidí, kteří se vyjadřují ke zpravodajství o zahraničním dění, totiž podle Kubala v posledních letech přibývá, přičemž zlom nastal v roce 2014 po ruské anexi Krymu. „Máme oproti domácí redakci výhodu, že americký prezident nepíše do České televize. Ale to se změnilo. Samozřejmě prezident USA nepíše stále, ale píše spousta lidí, kteří si myslí, že americký prezident je ten nejlepší, nebo že Vladimír Putin je ten nejlepší,“ vysvětluje.
Nabídka na moderování hlavní zpravodajské relace Kubala podle jeho slov překvapila. „Vždycky jsem se bral jako člověk, který se v té televizi nějak ocitnul a teď se snaží nějak přežít a udělat práci co možná nejmíň špatně,“ přiznává. A ačkoliv se cítí víc jako reportér, pozice v Událostech nešla odmítnout. „Hlavní zprávy prezentují lidé, které diváci znají z mnoha různých rolí v průběhu mnoha let na obrazovce, a to zdůvěryhodňuje zpravodajství. Není tam člověk, který to má dané, ale který k tomu dospěl,“ uzavírá Kubal.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na YouTube, Spotify, Soundcloud a Podcasty Google a Apple.
