Je to studio, které nedělá pokračování ani netěží ze zavedené značky. Z jeho stáje do kin míří průrazné autorské snímky s výraznou vizualitou, v nichž se často lineární vyprávění rozpadá do ambicióznějších tvarů. Americké nezávislé studio A24, jemuž se daří propojit specifickou kvalitu, zvláštní spiklenost s fanoušky a neotřelý marketing, posílá i do českých kin nový film On se bojí. „Můžeme už mluvit o určitém kultu,“ popisuje pro ČT24 přitažlivost této značky šéf pražského kina Aero Jiří Flígl.
Kult studia A24. Tajnůstkářský přístav osobitých filmařů tvoří s fanoušky zvláštní spiklenost
Ve snímku On se bojí se úzkostlivý Beau v podání herce Joaquina Phoenixe vydává na cestu za svojí matkou, s níž má komplikovaný vztah na bázi výčitek, traumat a psychologických bloků. Jeho pouť v tříhodinovém snímku režiséra Ariho Astera především odráží tento stav jeho mysli, vzpírá se tak diváckým očekáváním i snadnému žánrovému zařazení. Ambiciózní novinka tak vlastně dokonale naplňuje tvorbu spojenou s americkým nezávislým studiem A24, odkud vzešla.
„Ten film to určitě nebude mít ve své cestě k divákům jednoduché. Bude si ji hledat pozvolna,“ sděluje Flígl, podle nějž jde ale o typický produkt studia A24. „To znamená, že jde o velmi osobité dílo, které se nedá snadno zaškatulkovat. Od člověka, který naprosto perfektně ovládá film jako médium, což se nestává pokaždé. Když se to potká, tak je radost takový film sledovat, protože vidíte, že ho dělal někdo, kdo to měl kompletně promyšlené. Je to dlouhý film, ale každá minuta tam má smysl,“ dodává.
Flígl tím člověkem myslí režiséra Astera, díky němuž si velká část diváků tvorbu studia spojuje se zvláštními horory, které pro něj natočil. Ty nevolí tradiční způsoby vyvolávání děsu, když se vzdávají agresivních zvukových a vizuálních efektů. Asterovo Děsivé dědictví vířilo strach z toho, že největší zlo číhá v genech, že se zkrátka zdědilo, jeho další film Slunovrat se zase nenořil do temnot, když děj umístil na prosluněný švédský venkov, kde bujely zvláštní rituály. Podle Flígla by jiné studio nevědělo, jak takové horory zaškatulkovat a „prodat“ divákům, A24 na nich však do určité míry postavilo svoji identitu.
V portfoliu společnosti se tak objevují další „zvláštní“ horory jako Čarodějnice, Maják, X, Přicházejí v noci, Pearl, Svatá Maud nebo Men, které platí i za dramata o rozpadu osobnosti nebo se rozpouštějí do společenských alegorií. Spojovat A24 jen s takovým typem filmů by ale byl podle Flígla zjednodušující pohled. Horory jsou v jejich nabídce podle něj rozeseté, poutají nejvíce divácké a komerční pozornosti. Děsivé dědictví bylo ostatně svého času jejich kasovně nejúspěšnějším filmem.
Element autenticity
„Zdaleka to není jen o hororech. Jejich první film, který sami produkovali, byl Moonlight, což je velmi křehké drama o hledání identity a přejímání rolí, které nám vnější svět vnucuje. Mají i jiné skvělé filmy o dospívání jako Osmá třída nebo Devadesátky,“ vypočítá Flígl.
S filmy od A24 se tak pojí v reakcích adjektiva jako excentrické, pohlcující či atmosférické, kdy se stávají v kruzích velmi mladých cinefilů událostí, ale jinou než eventové franšízy komiksových filmů. S nadsázkou lze říct, že „všechny cool děcka se na ně koukají“, což samozřejmě vzbuzuje i posměšky. „A24 je zkratka pro čtyřiadvacetiletého týpka, který si myslí, že právě kouká na nejlepší film všech dob“, objevilo se na Twitteru.
Diváci „hltají“ třeba neuchopitelné snímky jako Zelený rytíř, adaptaci klasické básně ze 14. století, kde se ve zneklidňujících obrazech středověku hrdinovi v jednu chvíli zjeví mluvící liška, nebo Záhada Silver Lake, kde se pátrání po ztracené krásce posouvá díky podprahovým sdělením v písničkách či tajných mapách na obalech s cereáliemi. Snímek Zola zase přetavil skutečné twitterové vlákno do sebeironické moderní pohádky, v níž se sexualita mísila s okázalou bohabojností a která tepala v rytmu notifikací a zvuků aplikací.
„Můžeme už konstatovat, že nejzásadnější na kultu A24 je element autenticity. V rámci toho studia evidentně dělají lidi, kteří mají rádi filmy, a filmaři, kteří mají osobitý hlas. Ve stejném duchu zaměstnávají lidi, které baví na takových filmech dělat a vymýšlet jim kampaně,“ popisuje Flígl společnost, pod jejíž hlavičkou vzniklo už více než sto snímků. Fanoušci už teď dokonce často nejdou za konkrétními tituly či tvůrci, stačí jim, když vidí v ukázce logo studia pojmenovaného podle italské dálnice. Pak už jim je jedno, jaký z více než stovky titulů ve finále zhlédnou.
Vydržují si autory
Společnost založili veteráni newyorské nezávislé filmové scény David Fenkel, John Hodges a Daniel Katz. Nejprve filmy pouze distribuovali, což znamená, že je jako svoji akvizici do kin získali během produkce či koupili na festivalech. V roce 2014 počínaje zmíněným Moonlight v případě některých titulů vstoupili přímo do výroby, aby si pojistili konkrétní projekty či tvůrce, které jim pak nemůže přetáhnout solventnější konkurence. Loni v březnu byla firma oceněna na 2,5 miliardy dolarů a média jako The New York Times nebo The Guardian ji označují jako nejvýznamnější nezávislé filmové studio na světě.
Mezi nejvýraznější filmy A24, což ale v případě této firmy nemusí znamenat davy diváků či kasovní úspěch, patří třeba Spring Breakers, Ex Machina nebo dokument Amy. Po prvních oscarových úspěších s filmy jako Moonlight, Lady Bird či Room se firma dostávala do povědomí snímky jako Drahokam nebo Dobrý časy. Poslední jmenované natočili bratři Safdieové, kteří se tak k A24 vrací s různými projekty. To je podle Flígla pro studio příznačné, protože si rádo „vydržuje“ svoje oblíbené autory, které nechává točit polarizující filmy, s nimiž by si tradiční studia nevěděla rady.
Mezi dvorními režiséry a režisérkami A24 se objevují Jonathan Grazer, který se po filmu Under the Skin letos v Cannes vrátí s dramatem holocaustu The Zone of Interest, Kelly Reichardtová, jež po „antiwesternu“ První kráva uvádí portrét umělkyně Showing Up, nebo Joanna Hoggová, která po dvoudílném Suvenýru natočila mysteriózní The Eternal Daughter. Do českých kin se dostaly realistické, ale vždy lehké snímky Seana Bakera o americké spodině jako The Florida Project nebo Red Rocket a také díla Alexe Garlanda jako zmíněné Ex Machina či Men. A24 nyní pořádá testovací projekce pro jeho čerstvý film Civil War.
Všechny Oscary
Většina zmíněných titulů je širší veřejnosti neznámá, což nikomu v A24 patrně nevadí. V posledních měsících se ale společnost díky jednomu filmu stala významným hollywoodským hráčem. Nečekaného úspěchu se totiž dočkalo uvolněné sci-fi drama Všechno, všude, najednou od tvůrčího dua Daniels, v němž žena ve středním věku zjišťuje, že v jiných vesmírech existují jiné verze jí samotné. Snaží se také najít cestu ke své dceři. Z filmu s rozpočtem kolem dvaceti milionů dolarů se postupně stával hit, který přepočítává už více než 130 milionů dolarů na tržbách, které v březnu korunovalo šest Oscarů.
Deník The New York Times si všiml, že A24 se v tu chvíli stalo v pětadevadesátileté historii Oscarů prvním studiem, které získalo šest sošek ve všech hereckých kategoriích i v kategoriích režie a nejlepší film. Kromě Michelle Yeohové, Jamie Lee Curtisové, Ke Huy Quana a režisérů se totiž nejlepším hercem stal Brendan Fraser za film Velryba, což je rovněž projekt zmíněného studia. Firmy Searchlight Pictures a Focus Features, které tradičně zaštiťují prestižní snímky s potenciálem vyhrát filmové sošky, odešly s prázdnou – žádnou z nominací neproměnily jejich filmy Víly z Inisherinu, respektive Tár.
S vítězstvím Všechno, všude, najednou se objevily i komentáře, zda na první pohled progresivní film není vlastně jen podbízivou vábničkou na ceny, která chce především dojímat své diváky, tudíž ceny vlastně „musela“ vyhrát. Flígl nesouhlasí s tím, že by pro nezávislé, tak trochu ukryté studio byl oscarový triumf „polibek smrti“ a snímek samotný označuje za „kreativní erupci“.
„Ten film v sobě má upřímnost a srdečnost, na což diváci reagují hodně výrazně. Mají pocit, že se jim nepodstrkává něco falešného. Je to success story, jíž člověk tvůrcům přeje, pokud mu jejich film není protivný. Jistě, je to něco pro mladší, ocenění mohou být částečně výsledkem kampaně mezi hlasujícími, ale řekl bych, že i starší generace oceňuje řemeslnou stránku,“ doplnil.
Virální pozornost
Úspěch všech titulů A24 podporuje specifický marketing. Zástupci studia odmítli komentář pro ČT24, podobně jako se nedávno vyhnuli odpovědi pro deník The New York Times o tom, podle čeho vybírají svoje filmy a filmaře nebo jak konstruují strategie k jejich uvedení. Podle Flígla ale studio svým tajnůstkářstvím spíš stvrzuje, že jeho hlavním zájmem jsou filmy samotné.
„U nich je specifické, jak využívají komunikační platformy. Nejedou ten standard, kdy nasekáte plakáty a billboardy, zaplatíte si reklamu v časopisech a uveřejníte trailer. Oni de facto necílí na lidi třicet plus, ale třeba na dvacet plus. Ukazují, že když se jim prodá dobře něco, co vychází z jejich směru uvažování, tak je to hit. Ale není to tak, že dělají filmy jen pro mladé,“ uvažuje Flígl.
Firma tak prý měla štěstí, že se rozvíjela v raných desátých letech 21. století, kdy se teprve saturovala obrazová internetová kultura poháněná Instagramem, memy a reakcemi v gifech. To všechno studio využívalo, když levným způsobem ponoukalo virální pozornost například při propagaci Ex Machiny, když vytvořilo robotce Avě profil na Tinderu. Na Twitteru měl k premiéře Čarodějnice zase profil ďábelský kozel.
„Bavíme se o společnosti, která má hodně různorodé filmy, ale dělá jim do nějaké míry podobnou kampaň. Je velmi kreativní, nápaditá, originální. U marvelovky má každá postava svůj character poster, tedy vlastní plakát. A24 tohle vezme a aplikuje to na Maják, kde má vedle představitelů hlavních rolí Roberta Pattinsona a Willema Dafoea svůj poster i racek,“ říká Flígl. Silnou přítomnost na sítích vyvažuje akcent na merchandising, tedy fyzické propagační předměty, které se leckdy stávají i sběratelskými artefakty. Když ve Všechno, všude, najednou měly postavy prsty ve tvaru párků, studio začalo prodávat speciálně vytvarované rukavice.
GALERIE
Plakáty studia A24
Nový Miramax?
Stále poměrně mladé firmě mnozí přezdívají „Miramax pro novou generaci“, a to podle již zaniklé firmy bratrů Boba a Harveyho Weinsteinových, která v 90. letech vyhmátla klíčové talenty v čele s Quentinem Tarantinem a do kin uvedla filmy jako Sex, lži a video, Clerks nebo Nebeská stvoření. Právě Harvey Weinstein ale podle Flígla vstupoval později do výroby filmů silově, když je přestříhával a pak agresivně promoval oscarovým voličům. Producenti z A24 naopak zůstávají v pozadí.
„Přirovnal bych je spíš ke společnosti ATG z Japonska, která v minulém století vycházela vstříc tvůrcům, pro něž zajišťovala dobré podmínky. I ti etablovaní měli zájem pod ATG pracovat, protože si tam mohli udělat film způsobem, jakým ho skutečně chtěli udělat. Také se tam pracovalo s plakáty od osobitých výtvarníků, kteří vám ne nutně o filmu řekli vše, spíš upoutávali pozornost,“ doplňuje Flígl.
V Česku nemá A24 přímé zastoupení, mnoho jejich filmů ale distribuuje společnost Aerofilms. Podle Flígla má i jistý podíl na tom, že se do českých kin dostalo Všechno, všude, najednou, byť pod jiným distributorem. „Ten film je dodneška nasazovaný. Vidím, že přijde skupina lidí, sednou na bar, a když odejdou do sálu, tak po nich zůstane sáček s nalepovacíma očima, které se ve filmu objevují. Je to film, který si buduje vlastní kult.“