Umění je důvod, proč nevyhazovat tašku s nákupem

3 minuty
Kniha pomůže porozumět umění
Zdroj: ČT24

Výtvarní kritik Jan H. Vitvar přiznává, že sám některým uměleckým dílům nerozumí, ale vždycky se je snaží pochopit. Návodem k podobné ochotě by měla být i jeho kniha Umění, kterému nikdo nerozumí. V publikaci rozebírá důvody, proč lidé některá díla odmítají (nebo dokonce ničí), i to, proč uklízečky v galeriích občas uklidí i to, co nemají.

Jan H. Vitvar v úvodu knihy zmiňuje, že historky z podsvětí výtvarné kultury, jak zní podtitul, napsal z rozčilení. „Obecně mě štve, že si spousta lidí myslí, že umění nerozumí, že je pro ně složité, takže jim nic nemůže dávat. Snažím se v knížce vysvětlovat, že umění zdaleka není tak nesrozumitelné, jak se třeba na první pohled tváří. A to, že nerozumíte umění, neznamená, že byste ho měli nesnášet, natož ničit,“ upřesňuje.

Ničení děl se ale někdy děje neúmyslně. Například nadávající nákupní tašku Krištofa Kintery, která se dostala na přebal knížky, v pardubické galerii omylem rozebrala uklízečka. Myslela si, že napěchovanou igelitku na výstavě zapomněl nepozorný návštěvník. „Nemám jí to vůbec za zlé,“ podotýká Kintera, „pro mě to byl důkaz, že se to povedlo celkem věrně vyhotovit, například okurka není pravá.“

To není umění, ale…

Publikace uvádí i příklady, kdy lidé považovali za umění něco, co uměním nebylo. „Jeden kluk si udělal legraci, položil v galerii na zem brýle a lidé si je fotili, protože si mysleli, že je to umělecké dílo,“ prozradil Vitvar. Podobné historky ale prý nezmiňuje proto, aby pobavil nebo naznačil, že umění vlastně nic neznamená. „Na těchto krajních polohách je dost často vidět, v čem může být umění silné. I příklady zničeného umění naopak umělecké dílo povýšily na nezapomenutelnou věc,“ domnívá se.

Mezi uměním a jeho diváky se vyskytují i vážnější nedorozumění. „Vybral jsem pár důvodů, které mě osobně dlouhodobě rmoutí. Třeba to, že lidé nerozumí umění jenom kvůli tomu, že jim přijde málo české, nebo že je to spíš politika než umění, nebo že je to spíš pornografie než umění. Umění se zbytečně brání a škatulkují ho jinam než do kulturní sféry,“ vyjmenovává.

Hranice zákonů a chápání umění společností testuje třeba skupina Ztohoven. Za panáčky na pražských semaforech šel Roman Týc na měsíc do vězení. Za výměnu prezidentské standarty soud členy skupiny potrestal podmínkou.

Prezident se stal členem skupiny Ztohoven

„Jedná se o stejnou skupinu, která se například vykálela v Národní galerii,“ upozornil tehdy prezident Miloš Zeman. Mýlil se – za fekálním protestem proti Milanu Knížákovi stála skupina Rafani. Ti provokovali také třeba utopením zapomenutého obrazu nebo spálením černobílých napodobenin české vlajky. I ničení ale může být podle autora knihy uměleckým gestem.

Nechtěně to potvrdil podle Vitvara i sám prezident, když červené trenky před Hradem ostentativně spálil. „Ne nadarmo skupina Ztohoven prohlásila, že se Miloš Zeman vlastně stal jejím dalším členem. Protože on posunul to dílo někam, kam oni sami absolutně netušili, že by mohlo dojít, a vytvořil tak artefakt, o kterém se opravdu bude mluvit ještě za sto let, byť to tak nebylo zamýšlené,“ vysvětluje výtvarný kritik.

A nepochybuje, že umění má reagovat na svět a na to, co se v něm děje. „Kvalitní umění se mimochodem pozná i podle toho, že interpretací většinou nabízí víc, protože každý člověk vnímá svět jinak,“ dodává.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 2 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 12 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 22 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...