Od narození herce v nelehké životní situaci Vlastimila Brodského uplynulo sto let

Plachý herec a skvělý vypravěč, tak přátelé i kolegové vzpomínají na jednoho z nejslavnějších českých herců Vlastimila Brodského. V úterý 15. prosince uplynulo sto let od jeho narození. Natočil přes sto filmů a ztvárnil řadu divadelních, televizních a rozhlasových rolí. Patřil ke generaci mimořádně bohaté na talenty, proslavil se třeba ve filmech Světáci, Skřivánci na niti nebo Noc na Karlštejně. Celý život také vtipkoval o smrti a zápolil s melancholií. Ve věku 81 let spáchal sebevraždu na své chalupě ve Slunečné na Českolipsku.

Měl pověst plachého umělce a inteligentního člověka, ale i lamače ženských srdcí. Kolegové a přátelé ho nazývali Bróďa. Uznání si vysloužil hlavně pro citlivost, s níž vytvářel portréty lidí v nelehkých životních situacích, stranou pochvaly nezůstala ani jeho technická herecká dovednost. Přesvědčivě zahrát „zapšklého dědka“ dokázal prý už ve dvaceti letech, legendární se stala jedna z jeho prvních divadelních rolí Švejka.

Vlastimil Brodský se narodil 15. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou u Frýdku-Místku. Jako gymnazista se s rodiči přestěhoval do Prahy. Ve škole příliš nevynikal, a i proto ji musel často měnit, jeho koníčkem byl ale tanec a step, jeho vzorem pak americký herec a tanečník Fred Astaire. Ještě před maturitou Brodský vystupoval v barech a nějakou dobu byl i tanečním instruktorem.

53 minut
Příběhy slavných –⁠ Vlastimil Brodský
Zdroj: ČT24

Herecký talent v něm objevil avantgardní režisér E. F. Burian, ke kterému se dostal právě díky svému tanečnímu nadání. Ještě za druhé světové války tak vystupoval v několika divadlech. Než nastálo zakotvil v roce 1948 na Vinohradech, hrál ještě dva roky v Divadle Satiry. K jeho nepřehlédnutelným postavám plným sebeironie, smutného humoru, zasněnosti i cynismu patřily třeba Bondy ve Válce s mloky nebo stavitel Alquist v R.U.R.

Kariéru naplno rozvinul až v 60. letech, a to především díky spolupráci s předními českými režiséry. Vedl ho třeba Evald Schorm, Jiří Menzel, Zdeněk Podskalský nebo Vojtěch Jasný. Rád tak vzpomínal na Ostře sledované vlaky nebo trezorové filmy jako Skřivánci na niti a Všichni dobří rodáci. Ty se po zákazu v době nastupující normalizace dočkaly uvedení až po sametové revoluci.

Skřivánci na niti
Zdroj: ČT

Po boku svojí tehdejší manželky Jany Brejchové ztvárnil v roce 1973 roli Karla IV. v oblíbeném muzikálu Noc na Karlštejně. O dva roky později pak získal Stříbrného medvěda na filmovém festivalu v Berlíně za hlavní roli ve východoněmeckém filmu Jakub Lhář. Jde o tragický příběh z druhé světové války situovaný do prostředí židovského ghetta. Snímek byl dokonce nominován i na Oscara za zahraniční film.

V roce 1977 potom s mnoha dalšími československými umělci podepsal prorežimní Antichartu, která měla za cíl potopit snahu českých disidentů o prosazování lidských práv. Komunistický režim mu pouhý rok před sametovou revolucí udělil také ocenění Národní umělec.

Gustav Husák blahopřeje Vlastimilu Brodskému v roce 1988
Zdroj: ČTK/Karel Mevald

Herec mnoha médií

Vlastimil Brodský byl úspěšný ve všech médiích, kde se objevil. Do zlatého fondu televize patří například jeho postava policajta v komedii Uspořená libra, kde sekunduje opilecké dvojici Jana Wericha a Jiřího Sováka. K nezapomenutelným patří i jeho děda Drchlík ze sci-fi seriálu Návštěvníci a král ze seriálu Arabela.

Jméno Brodský je spjato také s rozhlasem. Druhého ledna 1961 dal hlas postavičce Hajaji v cyklu pohádkových příběhů na dobrou noc. Díky věhlasu pořadu si na něj tehdy jako na Hajaju ukazovali i diváci během jeho divadelních představení. Skrz skvělé vypravěčství ho dodnes děti znají i z večerníčků o Makové panence a motýlu Emanuelovi.

Vlastimil Brodský na natáčení pokračování Arabely
Zdroj: Vladislav Galgonek/ČTK

Melancholik na hranici deprese

Brodský byl známý svojí melancholií. I jeho kolegové na něj vzpomínají právě díky lehce posmutnělému hlasu, jehož zachmuřenost se s lety prohlubovala. 

Celý život ho provázely úzkosti. „Každou chvíli byl s tou depkou ve špitálu, on tam měl vyseděný místo, ve vojenské nemocnici už ho dobře znali,“ popisovala jeho první manželka Bíba Brodská.

Zvláštní byl také hercův vztah se smrtí. Jeho kolega a herecký partner Stanislav Zindulka vzpomínal na Brodského černý humor. Popisoval mu například, jaké mají štěstí, že zrovna zlevnily urny, které budou moci využít. Vtipkoval i o tom, že už ve stáří vysedává u topení, aby se připravil na žár kremační pece. „Každej člověk si z věcí, na který je krátkej, má dělat srandu,“ říkal sám Brodský.

Vlastimil Brodský a Stanislav Zindulka
Zdroj: Karel Kouba/ČTK

„Bral na sebe často bolesti jiných a nic nenechal jen tak, na všechno reagoval, nechci to říkat, aby to znělo bombasticky, ale on sám na sebe často brával smutek ostatních lidí, a proto sám bejval takovej bolavej,“ vzpomínal Zindulka.

Některé prameny u Brodského společně s hercem Milošem Kopeckým uvádějí, že trpěl bipolární poruchou, kterou medicína dříve označovala jako maniodepresivní psychózu. U této nemoci dochází k neovladatelným změnám nálady, a to v cyklech. Nemocný tak prochází obdobím nadměrně dobré nálady a následně obdobím skleslosti.

Manické fáze začínají často náhle a mohou trvat čtyři až pět měsíců. Deprese potom bývají delší, průměrně vezmou šest měsíců, někdy ale mohou trvat i více než rok.

Milovaná chalupa

Po odchodu do hereckého důchodu se čím dál více uchyloval na svou starobylou roubenku ve vesnici Slunečná u České Lípy. Kamarádi ho popisovali jako mimořádně manuálně zručného člověka. Věnoval se především truhlařině a sám si vyráběl mimo jiné točité dřevěné schodiště.

Naposledy zazářil v roce 2001 s dalšími hvězdami a kamarády své generace Stellou Zázvorkovou a Stanislavem Zindulkou ve filmu Babí léto režiséra Vladimíra Michálka. Všichni tři jmenovaní za své výkony získali Českého lva.

Vlastimil Brodský se svojí partnerkou Táňou Kühnelovou a Českým lvem
Zdroj: René Volfík/ČTK

V roce 2001 mu pak prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy. K dalším významným cenám patří Thálie za celoživotní mistrovství z roku 1998 nebo Cena za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2002.

Dvě manželství, dvě děti herci

Ženatý byl Vlastimil Brodský dvakrát. Z prvního manželství s Boženou Brodskou měl syna Marka, který je známý především jako hudebník a výtvarník. Zahrál si s ním ale třeba v komedii Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka Rozpuštěný a vypuštěný. V otcových hereckých šlépějích pokračuje dcera Tereza, jejíž matkou je Jana Brejchová. Konec druhého manželství Brodského velice zasáhl.

Tereza Brodská a Marek Brodský
Zdroj: Michal Krumphanzl/ČTK

„Ty vztahy se většinou zhroutěj, já jsem ovšem už psychicky na zhroucený vztahy adaptovanej, připravenej a v tomto smyslu procházím životem, sice zraňován, ale stále živ,“ vzpomínal zpětně na svoje potýkání se ženami sám Brodský.

Na konci života si připouštěl, že se svět řítí někam, „kam bychom si nepřáli, že se vytrácí humanismus, poctivost a svědomí lidí, že svět žije strašně překotně“. „Styděl se, když musel od někoho přijmout pomoc, bál se, že bude jednou na někom závislý,“ popisoval Stanislav Zindulka.

Velmi ho zasáhlo, když navštívil svého kamaráda herce Miroslava Horníčka v nemocnici. Horníček byl tou dobou těžce nemocný a neuvědomoval si už příliš svoje okolí.

Brodský míval záměrně na nočním stolku položenou pistoli. „Víš, Kajínku, to je prostě proto, kdyby sem přišel nějakej zloděj, a nebo kdyby mě přestalo bavit bejt tady s váma,“ vysvětloval přítomnost zbraně svému příteli, rozhlasovému režisérovi Karlu Weinlichovi. Na své chalupě ve Slunečné se 20. dubna 2002 rozhodl zbraň obrátit proti sobě. Nepomohla mu už ani přivolaná záchranka.

Vzpomínat se na něj ale bude především jako na člověka mimořádně nadaného a citlivého. „Domov může být jedině nějakej člověk nebo víc člověků, co jsou schopni chápat moji celoživotní zvýšenou průserovost a nadzvednout mi čumák nad hladinu tý louže marastu dřív, než začnu polykat andělíčky,“ napsal svojí poslední partnerce Táně Kühnelové, o které mluvil jako o svém strážném andělovi, v jednom z dopisů.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela Loretta Switová, známá jako „Šťabajzna“ ze seriálu M.A.S.H.

V pátek krátce po půlnoci zemřela americká televizní a filmová herečka Loretta Switová. Bylo jí 87 let. Proslavila se hlavně rolí Margarety „Šťabajzny“ Houlihanové v americkém válečném komediálním seriálu M.A.S.H., který běžel mezi roky 1972 a 1983.
před 14 hhodinami

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
před 20 hhodinami

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
před 23 hhodinami

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
včera v 10:39

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
29. 5. 2025Aktualizováno29. 5. 2025

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
29. 5. 2025

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
29. 5. 2025

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
29. 5. 2025
Načítání...