Natáčení historického filmu Il Boemo se blíží k poslední klapce. Název snímku znamená v překladu „Čech“ a odkazuje k přezdívce, kterou si v osmnáctém století vysloužil skladatel Josef Mysliveček v Itálii. Připomenutí odkazu kdysi věhlasného komponisty je také jednou z motivací, proč režisér a scenárista Petr Václav věnoval přípravě filmového příběhu deset let. Hudební drama v titulní roli s Vojtěchem Dykem vzniká i s přispěním České televize.
Na Josefa Myslivečka se ve srovnání s jinými tuzemskými skladateli dob minulých tak trochu zapomnělo, přitom patřil mezi nejvyhledávanější operní komponisty osmnáctého století. Věhlas získal v Itálii, kam se vydal na hudební zkušenou místo převzetí rodinného mlýna.
Od zajímavého osudu k zajímavé hudbě
Petr Václav, mimo jiné držitel Českého lva za sociální drama Cesta ven, už před pěti lety o Josefu Myslivečkovi natočil dokument u příležitosti uvedení Myslivečkovy opery Olimpiade v Národním divadle v Praze. Zpověď zapomenutého byla krokem k hranému ztvárnění skladatelova příběhu.
„Fascinuje mě jeho osud. Když jsem se o něj začal zajímat, nevěděl jsem ale ještě, že je tak velký skladatel, protože jeho hudby bylo nahráno málo,“ přiznává Václav. Myslivečka znovuobjevoval spolu s Václavem Luksem, uměleckým vedoucím barokního orchestru Collegium 1704.
Ten také pro film Myslivečkovy skladby nahrával. „Zhudebňoval špičkovou poezii, libreta jsou intelektuálně náročná, ale na druhou stranu hudba je přístupná, atraktivní i pro dnešního posluchače,“ nepochybuje Luks.
Il Bohemo není Amadeus
Životní příběh Josefa Myslivečka je částečně spojen s příběhem jiného, velmi slavného skladatele – Wolfganga Amadea Mozarta. Diváci ale podobné soupeření, jaké ve svém oscarovém filmu mezi Mozartem a jeho konkurentem Salierim vygradoval Miloš Forman, čekat nemají. O generaci starší Mysliveček byl pro Amadea ve skutečnosti vzorem.
„Nemám žádného ‚bad guye‘, který by Myslivečkovi škodil,“ potvrzuje Václav. „U mě jsou antagonistou spíše sociální pořádky, nemoc a těžkosti života,“ dodává. S chudobou a chorobami se skladatel potýkal zejména v závěru života, který v jeho případě poznamenala syfilida.
„Je to strašné období, protože se vlastně postupně rozpadával. Přišel i o tvář. Ale v té době psal nejkrásnější hudbu. Místo aby zahořkl a probíral svou vlastní bolest, tak se velmi niterným způsobem zajímal o vnitřní svět hrdinů, o nichž skládal. Jenže vzhledem k nemoci byl odsouzen, upadl do zapomnění, protože se zapsal do historie jako nemrava,“ podotýká Petr Václav.
Není důležité, jestli byl „božský“, ale jeho odkaz
Svůj nejnovější film natáčel střídavě v obou zemích, které jsou s Myslivečkem spojené – Itálii i v Česku. Štáb během podzimu filmoval na Karlově mostě, v pražských palácích, na zámku v Bučovicích i v brněnském Mahenově divadle. Poslední tuzemské záběry vznikají v cisterciáckém klášteře v Plasích. Poté se filmaři opět vrátí do Itálie. Poslední klapka padne 19. prosince v Římě, kde Josef Mysliveček v roce 1781 zemřel.
Petr Václav upozorňuje, že Italového „svému“ Myslivečkovi nikdy nepřezdívali „Il divino Boemo“, tedy „božský Čech“, jak se mylně ujalo díky stejnojmennému romanetu Jakuba Arbese.
„Je to romantický výmysl,“ domívá se režisér. „Řekneme, že Češi mají něco ‚divino‘, ale nespravujeme Myslivečkův odkaz, nehrajeme jeho hudbu. Přitom právě starat se o jeho odkaz je nutné,“ nepochybuje. V kinech by měl Václavův film Josefa Myslivečka připomenout příští rok na podzim.
