Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků Stanislav Kolíbal letos oslaví sté narozeniny. Pražské Museum Kampa mu k jeho jubileu uspořádalo výstavu nazvanou jednoduše Stanislav Kolíbal 100. Potrvá po celý rok a vystavená díla bude muzeum průběžně obměňovat, aby výtvarníkovu tvorbu představilo co nejšířeji.
Stanislav Kolíbal svoje mládí prožil v Orlové a v Ostravě, v obklopení šachet, komínů a železáren. Právě jejich tvary výtvarníka inspirovaly. Ústředním tématem jeho kreseb a soch jsou otázky geometrie a prostoru. „Mě velice zajímala otázka krychle, ale ne krychle jako krásného tvaru, ten motiv, že něco není stálého. Stále vlastně se ubírá ke svému konci, proto se ta krychle najednou naklání a padá,“ podotýká Kolíbal k objektům vystaveným v Museu Kampa.
Zakladatelka muzea Meda Mládková se o Kolíbalovo dílo zajímala od svých prvních návštěv socialistického Československa na konci šedesátých let. Kolíbalova díla jsou zastoupena i ve sbírkách světových galerií – v New Yorku, Paříži nebo v Londýně.
„Když se hovoří o tom českém poválečném umění, tak člověka napadají jména jako Mikuláš Medek nebo Adriena Šimotová a Stanislav Kolíbal, který má tu možnost, že v tvorbě pokračuje až do současnosti a dál pracuje a tvoří,“ uvedl kurátor výstavy Jan Skřivánek.
Stanislav Kolíbal se podepsal i do veřejného prostoru. Jedním z vůbec největších uměleckých děl u nás je jeho více než sto metrů dlouhá plastika u Nuselského mostu, hned vedle vchodu do metra Vyšehrad. A Kolíbalovy reliéfy se objeví i na nové lince metra D – ve stanici Nové Dvory. I tentokrát budou vycházet z jeho lásky ke geometrii.
Narodil se 11. prosince 1925 v Orlové na Karvinsku, část života prožil v Ostravě.
Vystudoval užitou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Antonína Strnadela a scénografii na DAMU. S Adrienou Šimotovou, Václavem Boštíkem a dalšími zakládal v roce 1960 uměleckou skupinu UB 12, jež byla v roce 1970 zakázána.
V roce 1965 zaznamenal Kolíbal úspěch, když jej vybrala porota Guggenheimova muzea v New Yorku k účasti na výstavě Sochařství 20 národů, jeho díla se poté objevila v Tokiu, v pařížském Centre Pompidou či v newyorském Muzeu moderního umění.
Od roku 1970 nesměl Kolíbal z politických důvodů v tuzemsku patnáct let vystavovat. Uchýlil se do ateliéru a zabýval se instalacemi.
Na začátku devadesátých let učil na pražské Akademii výtvarných umění. Rozsáhlou výstavou se představil v roce 2012 v Jízdárně Pražského hradu.
Kolíbal je znám také jako kreslíř, mimo jiné ilustroval pro děti Pohádky pro obě uši nebo Španělské pohádky a také První a Druhý strom pohádek z celého světa.
Za své dílo získal řadu ocenění v Česku i v cizině. V roce 2005 převzal od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy. Je rovněž laureátem ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.
Jeho manželkou byla sochařka Vlasta Prachatická.
