Je to tak, 16. června 1960 mělo premiéru Psycho. Režisér dnes už klasického hororového thrilleru Alfred Hitchcock měl za sebou Okno do dvora či Vertigo a před sebou jako další snímek Ptáky.
Psycho, natočené s relativně nízkým rozpočtem necelého milionu dolarů, bylo nominováno na čtyři Oscary (nejlepší režie, nejlepší herečka ve vedlejší roli, nejlepší černobílá kamera a nejlepší výprava v černobílém filmu).
Do filmových dějin se ze snímku zapsala především scéna v motelové sprše, děsivá zásluhou rafinované střihové skladby a také hudebního doprovodu Bernarda Herrmanna. Pětačtyřicet působivých sekund se natáčelo sedm dní, herečku Janet Leighovou částečně zastoupila nahá dvojnice.
„V té scéně je nejvíc násilí z celého filmu. Jak se děj rozvíjí, je násilí stále méně, protože vzpomínka na tu první vraždu stačí vyvolat úzkost v okamžicích napětí, které následují,“ svěřil se Hitchcock v knize Rozhovory Hitchcock–Truffaut.
Na úspěch příběhu (dle knihy Roberta Blocha) se pokusila navázat tři pokračování, už bez Hitchocka, ve všech si ale zahrál Anthony Perkins, navždy zapsaný jako pošahaný Norman Bates, jeden z filmů dokonce režíroval.
Publikum mrazilo i v roce 1998 při uvedení remaku Hitchcockova titulu, natočeného podle stejného scénáře (od Josepha Stefana). Husí kůži ale dle ohlasů spíš než napětí vyvolávalo zpracování, které potvrdilo, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
Do Psycha se pustil režisér Gus Van Sant ( Zemřít pro.., Dobrý Will Hunting, Milk) a vysloužil si za to Zlatou malinu pro nejhoršího režisér a nejhorší remake. Na oscarovou anticenu byla nominována i herečka Anne Heche, naštěstí pro ni ještě hůře než ona v tomto ročníku hrály The Spice Girls samy sebe ve filmu Spice World.
