Vyprodáno na premiéře prý zdaleka nebylo, zvláště dražší místa zela prázdnotou. První uvedení díla těsně před koncem sezony nebylo vedením divadla šťastně načasováno a napjatá politická situace hrozící prusko-rakouské války rovněž veselohernímu námětu z venkovského života nepřála.
Kdo mohl tušit, že se „Prodanka“ stane jednou ze zásadních českých oper. Nevěřil v to zjevně ani Karel Sabina, spíš než jako libretista „proslavený“ svým udavačstvím rakousko-uherským úřadům.
Že svou práci odbyl, si stěžoval už Smetana, který Sabinovi vyplatil za libreto deset zlatých, a sám Sabina přiznal, že kdyby věděl, čím Prodaná nevěsta bude, byl by si býval dal na textu více záležet.
Skladatel kus vycházející z českého folkloru zamýšlel původně jako operetu. První verze z roku 1866 měla jen dvě jednání a zněly v ní i mluvené dialogy. Dnes neodmyslitelné části jako Polka, Furiant a Skočná a Mařenka nad lásky snem lkala dodal Smetana až později.
„Umínil jsem sobě, že se pokusím, jestli se mi podaří lehčí sloh, o kterém jsem dosud nikdy nepracoval. Chtěl jsem všem svým odpůrcům dokázat, že umím se velmi dobře pohybovat v menších hudebních formách, co mně oni upírají, jelikož prý jsem tuze zarytý wagnerián, abych to trefil. Též jsem hleděl ve všech číslech národní ráz hudby zachovati,“ popsal později své pohnutky k tvorbě Smetana.
Na premiéře se chopil také taktovky. Mařenku zpívala tehdejší primadona Elenora z Ehrenbergů, Jeníka se ujal tenor Jindřich Polák.
