Peníze dělaj’ člověka, varuje Lakomec z Klicperova divadla

Harpagonova touha po penězích je pro naši dobu ještě příznačnější než pro Francii za vlády Ludvíka XIV., vysvětlují tvůrci z Klicperova divadla, proč sáhli po tři sta padesát let staré komedii slavného francouzského dramatika Molièra. Jeho Lakomce inscenují jako grotesku o společnosti, v níž touží po majetku všichni.

Video Události v kultuře
video

Klicperovo divadlo uvedlo Lakomce

Chorobného lakomce Harpagona si na českých jevištích zahráli František Filipovský, Miloš Kopecký, Boris Rösner, Viktor Preiss, dokonce i Luba Skořepová. V Městském divadle Brno ho aktuálně ztvárňuje Bolek Polívka. V Klicperově divadle se do hrabivého muže, který je schopen pro peníze obětovat i štěstí svých dětí, převtělil Filip Richtermoc. 

„Snažím se ho hrát jako postavu, která každého z nás doprovází celý život, jen někoho víc, někoho míň,“ poznamenává. Místo doslovného pokladu se Harpagon v královéhradeckém nastudování mazlí s velkým plyšovým prasetem, který je symbolem mamonu a také hloupého lidského chování. Vše se odehrává na jednoduché žluté stěně s nápisem „Vlastnictví je krádež“.

„Tento výrok prvního anarchisty Pierra-Josepha Proudhona mi přišel jako dobrý kontrapunkt k oslavování majetku,“ vysvětlil režisér Michal Hába. Lakomce pojímá jako grotesku o zhoubném vlivu, jaký může mít lakomství nejen na hrabivého staříka, ale i jeho okolí. „Jak se jím lidé nakazí a jak jsou pak zvířecky hnáni svými touhami a potřebami, jak jdou doslova hlavou proti zdi. Jak se chovají komicky a hloupě, jak jsou vlastně směšní,“ shrnuje režisér.

Molière byl podle divadelníků výborným pozorovatelem lidských neřestí a mravů, které diváci snadno rozeznají i v dnešním světě, kdy mít dům a auto je společenskou nutností a dovolená u moře známkou úspěšného života. Inscenace Lakomce je tak možností podívat se na toto pachtění s odstupem a humorem.

Lakomec
Zdroj: Klicperovo divadlo
Autor: Patrik Borecký