Baborák Ensemble nenechá Mozartovy fragmenty ležet ve skříni

7 minut
Rozhovor s Radkem Baborákem
Zdroj: ČT24

Nahrávka, která možná není určená ortodoxním zastáncům Mozartovy hudby, dalo by se říct o novém album hornisty Radka Baboráka a jeho souboru Baborák Ensemble. Z dochovaných fragmentů Mozartových notových záznamů dotvořil dva „nové hornové koncerty“. Koncertantní symfonii a hudbu pro lesní roh Wolfganga Amadea Mozarta představil v rozhovoru pro Události v kultuře.

Jak jsou muzikologové spokojeni s vašimi úpravami Mozarta? Už se k vám donesly nějaké reakce?

Zatím žádné nemám. Doufám, že budou, ale myslím si, že ten počin není zas tak převratný. K dokončování fragmentů docházelo dokonce už bezprostředně po Mozartově smrti, díky panu Süssmayrovi, tak postupem doby pak i díky různým dalším autorům. Takže nahrávka je i pro ortodoxní zastánce Mozartovy hudby, protože nejdůležitější pro nás především bylo zahrát skladby v Mozartově duchu. 

Jak jste dotvářel chybějící části Mozartových skladeb? Znamená to, že jste musel některé části sám dokomponovat?

To bych se neodvážil. Je to tak, že Mozart začal skládat sedm nebo osm hornových koncertů, ale vcelku se z nich dochovaly jenom tři. První koncert tvoří jen dvě věty, někdo je dal k sobě, protože mají stejnou tóninu, a potom zůstalo další koncertantní rondo, celá skladba, která ale nemá první a druhou větu… Takže jsem si s tou myšlenkou pohrával. Proč mají fragmenty jen ležet ve skříni? Rozšířit hornový reperotár Mozartových skladeb o pátý a šestý koncert, i když na albu jsme to tak ještě nenazvali, má cenu. 

Hudebně lze tedy fragmenty dohromady spojit? 

Určitě ano. Něco jsme samozřejmě museli přetransponovat, trošku i pozměnit instrumentaci, ale myslím si, že to funguje dobře.  

Už Mozart věděl, že lesní roh není jenom nástroj pro muziku k lovu?

Mozart byl jedním z prvních, kteří odhalili netušené zvukové možnosti tohoto nástroje. Na lov nicméně nikdy nezapomínal, jeho třetí věty jsou sbírkou loveckých fanfár, podané jsou ovšem tak umně, že to na nás tak nepůsobí. Ale krásné volné věty, jakási nokturna nebo romance, kde opravdu nechává lesní roh zpívat, to bylo v jeho době unikum.

Uměl Mozart na lesní roh i hrát?

Nikde není sice psáno, že Mozart hrál na lesní roh, ale údajně hrál třeba na tympány. O Mozartovi se nicméně traduje řada příhod. Například že nesnášel zvuk žesťů, tedy vojenských nástrojů, že při jejich hraní v dětství dostával psotník. A jeho tatínek Leopold, který byl nejen vynikající pedagog a houslista, ale také hrál na lesní roh,  údajně Mozartovi hrával pod okny, aby ho na zvuk tohoto nástroje zvykl.

Nejenom Mozart, ale všichni takto výjimeční skladatelé jsou obdařeni jednak fantazií a jednak znalostí nástrojů, dokonce někdy i předjímají jejich vývoj. Například v Beethovenově době se pomalu začínaly dostávat klapky do přirozených nástrojů a on tušil, že za sto let to tak pravděpodobně bude běžné. Stejně tak Bach i Mozart. 

Dá se z notových záznamů poznat, jak pečlivý byl Mozart při komponování?  

Je jedno, jestli skladatel komponuje před pěti sty lety, nebo v současnosti. Potřebuje mít hlavně kombinatoriku, tzn. z obrovského množství akordů, rytmů, barev, zvuků vybrat ty správné, aby dávaly smysl. Mozart byl v tomto samozřejmě případ par excellence, u něj dává i v útržkovitých skladbách každá nota smysl. 

Zbylo vám ještě něco z Mozartových hornových skladeb na příště?

Určitě zbylo. Album Koncertantní symfonie a hudbu pro lesní roh je druhý projekt u Supraphonu čistě s hudbou Mozarta. Tentokrát se podařilo pozvat výjimečné hudebníky. Nebudu je jmenovat všechny, ale jednoho uvedu: hornistu Radovana Vlatkoviće. S ním bych rád pokračoval v Mozartovi. Je tady řada divertiment a hudební žert pro dvě horny a určitě i nějaké překvapení. Mozartovy hornové koncerty jsou buď nedokončené nebo ztracené nebo se ještě potulují různě po světě v archivech, v soukromých sbírkách.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
před 16 hhodinami

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025
Načítání...