Baborák Ensemble nenechá Mozartovy fragmenty ležet ve skříni

Rozhovor s Radkem Baborákem (zdroj: ČT24)

Nahrávka, která možná není určená ortodoxním zastáncům Mozartovy hudby, dalo by se říct o novém album hornisty Radka Baboráka a jeho souboru Baborák Ensemble. Z dochovaných fragmentů Mozartových notových záznamů dotvořil dva „nové hornové koncerty“. Koncertantní symfonii a hudbu pro lesní roh Wolfganga Amadea Mozarta představil v rozhovoru pro Události v kultuře.

Jak jsou muzikologové spokojeni s vašimi úpravami Mozarta? Už se k vám donesly nějaké reakce?

Zatím žádné nemám. Doufám, že budou, ale myslím si, že ten počin není zas tak převratný. K dokončování fragmentů docházelo dokonce už bezprostředně po Mozartově smrti, díky panu Süssmayrovi, tak postupem doby pak i díky různým dalším autorům. Takže nahrávka je i pro ortodoxní zastánce Mozartovy hudby, protože nejdůležitější pro nás především bylo zahrát skladby v Mozartově duchu. 

Jak jste dotvářel chybějící části Mozartových skladeb? Znamená to, že jste musel některé části sám dokomponovat?

To bych se neodvážil. Je to tak, že Mozart začal skládat sedm nebo osm hornových koncertů, ale vcelku se z nich dochovaly jenom tři. První koncert tvoří jen dvě věty, někdo je dal k sobě, protože mají stejnou tóninu, a potom zůstalo další koncertantní rondo, celá skladba, která ale nemá první a druhou větu… Takže jsem si s tou myšlenkou pohrával. Proč mají fragmenty jen ležet ve skříni? Rozšířit hornový reperotár Mozartových skladeb o pátý a šestý koncert, i když na albu jsme to tak ještě nenazvali, má cenu. 

Hudebně lze tedy fragmenty dohromady spojit? 

Určitě ano. Něco jsme samozřejmě museli přetransponovat, trošku i pozměnit instrumentaci, ale myslím si, že to funguje dobře.  

Už Mozart věděl, že lesní roh není jenom nástroj pro muziku k lovu?

Mozart byl jedním z prvních, kteří odhalili netušené zvukové možnosti tohoto nástroje. Na lov nicméně nikdy nezapomínal, jeho třetí věty jsou sbírkou loveckých fanfár, podané jsou ovšem tak umně, že to na nás tak nepůsobí. Ale krásné volné věty, jakási nokturna nebo romance, kde opravdu nechává lesní roh zpívat, to bylo v jeho době unikum.

Uměl Mozart na lesní roh i hrát?

Nikde není sice psáno, že Mozart hrál na lesní roh, ale údajně hrál třeba na tympány. O Mozartovi se nicméně traduje řada příhod. Například že nesnášel zvuk žesťů, tedy vojenských nástrojů, že při jejich hraní v dětství dostával psotník. A jeho tatínek Leopold, který byl nejen vynikající pedagog a houslista, ale také hrál na lesní roh,  údajně Mozartovi hrával pod okny, aby ho na zvuk tohoto nástroje zvykl.

Nejenom Mozart, ale všichni takto výjimeční skladatelé jsou obdařeni jednak fantazií a jednak znalostí nástrojů, dokonce někdy i předjímají jejich vývoj. Například v Beethovenově době se pomalu začínaly dostávat klapky do přirozených nástrojů a on tušil, že za sto let to tak pravděpodobně bude běžné. Stejně tak Bach i Mozart. 

Dá se z notových záznamů poznat, jak pečlivý byl Mozart při komponování?  

Je jedno, jestli skladatel komponuje před pěti sty lety, nebo v současnosti. Potřebuje mít hlavně kombinatoriku, tzn. z obrovského množství akordů, rytmů, barev, zvuků vybrat ty správné, aby dávaly smysl. Mozart byl v tomto samozřejmě případ par excellence, u něj dává i v útržkovitých skladbách každá nota smysl. 

Zbylo vám ještě něco z Mozartových hornových skladeb na příště?

Určitě zbylo. Album Koncertantní symfonie a hudbu pro lesní roh je druhý projekt u Supraphonu čistě s hudbou Mozarta. Tentokrát se podařilo pozvat výjimečné hudebníky. Nebudu je jmenovat všechny, ale jednoho uvedu: hornistu Radovana Vlatkoviće. S ním bych rád pokračoval v Mozartovi. Je tady řada divertiment a hudební žert pro dvě horny a určitě i nějaké překvapení. Mozartovy hornové koncerty jsou buď nedokončené nebo ztracené nebo se ještě potulují různě po světě v archivech, v soukromých sbírkách.