Slovanský temperament předvádí tři autoři ze slovanských států na Nové scéně v Praze. Tři různé mentality a rozdílné způsoby práce s tanečníky spojují společné kořeny. Inscenace je poslední světovou premiérou aktuální sezony Baletu Národního divadla.
Existuje něco jako slovanská duše? Tuto otázku si nezávisle položili tři choreografové.
Polka Katarzyna Kozielska v choreografii Aspects čerpá z vlastní zkušenosti ženy v dnešním světě. Zrcadla na scéně symbolizují tlaky, jimž lidé každodenně čelí – od médií po nadřazenost mocných.
„Slované jsou velmi odhodlaní lidé. Vychází to z naší podstaty. Vždycky jsme museli bojovat za věci, které máme ve svém životě. Nic jsme nedostali snadno,“ tvrdí choreografka.
První sólista Národního divadla Ondřej Vinklát si pro svůj part vypůjčil dumku Antonína Dvořáka. K ní dokomponoval vlastní elektronickou hudbu. „Je to o hledání někoho, koho jsme ztratili během svého života,“ prozradil.
Trojici uzavírá choreografie Perfect Example od ruského tvůrce Andreje Kajdanovského o panslavismu, tedy jednotě slovanských národů. „Zamýšlel jsem se nad všeslovanskou hymnou. A došel až k její politické stránce a systému, který je tolik podobný u všech slovanských národů a který se tak rychle mění,“ vysvětlil autor.
Přestože Slovanský temperament je o různosti slovanské povahy a každý z autorů mluví jiným slovanským jazykem, na tom univerzálním – tanečním –, se prý ale dokonale shodnou.
