Když umění leze na mozek. Vědci zkoumají vliv obrazů

Vědci zkoumají vliv obrazů na mysl (zdroj: ČT24)

Co se odehrává v mozku při sledování výtvarných děl, se pokoušejí zjistit vědci z Národního ústavu duševního zdraví. Výzkum, kterého se už zúčastnily desítky dobrovolníků, by v budoucnu mohl například pomoci k přesnějšímu využití umění při léčbě duševně nemocných.

Na začátku setkání s dobrovolníkem musí výzkumníci nejprve zjistit, které oko má člověk dominantní. Právě na něj pak zaměří tzv. eye tracker, přístroj, jenž dokáže zachytit jemné pohyby očních svalů. Kromě toho odborníky zajímá i to, jak na sledování výtvarných děl reagují jednotlivé části lidského mozku. K tomu využívají magnetickou rezonanci.

Architektura lidské mysli

„Set stimulů je vybraný tak, aby prezentoval určité emoce. Sledujeme aktivitu, prokrvenost mozku v různých regionech a koukáme i na to, jak konkrétní obrazy aktivovaly činnost mozku,“ upřesnil jeden z výzkumných pracovníků Petr Adámek. 

„Umíme sledovat spojení, konektivitu, jak určité mozkové sítě spolupracují. Můžeme experimentálními metodami zachytit při sledování obrazů děje v řádech desítek sekund, zajímá nás, co z toho potom lze vyvodit o architektuře lidské mysli. Své využití má zjištění samozřejmě i pro psychiatry a pro oblast duševního zdraví,“ doplnil Ladislav Kesner, vedoucí výzkumné skupiny Obraz, mysl a mozek.

Duševně nemocní lidé totiž na obrazy obvykle reagují jinak než ti zdraví. Konkrétní výsledky vztahující se k různým nemocem ale vědci zatím nemají k dispozici. Přesto jsou návštěvy galerií už dnes součástí terapie, například pro seniory trpící Alzheimerovou chorobou. Debaty o umění jim pomáhají vybavit si vzpomínky a důležitý je i prostor, který dostanou pro vyjádření svého názoru.

Strach z mediálních obrazů

Vedle uměleckých děl zkoumají vědci také obrazy, s nimiž se lidé setkávají každý den. Zajímaly je například reakce dobrovolníků na zobrazování uprchlické krize ve sdělovacích prostředcích.

„Mediální obrazy velmi podstatně určují emocionální stavy, ale formují také další mentální obsahy, stereotypy, předsudky,“ vysvětluje Ladislav Kesner. „Snažíme se objasnit mimo jiné to, zda a jaký způsob působení mediálních obrazů může v lidech generovat pocity strachu či nejistoty.“

Konečných výsledků výzkumu se odborníci doberou za několik měsíců, až vyhodnotí všechna nasbíraná data. Teprve potom bude možné zkoumat využití závěrů v praxi.