Opět po roce v Praze zazněla opera pod širým nebem. Přírodní divadlo v Divoké Šárce oživili v neděli odpoledne umělci z Národního divadla, letos Jakobínem od Antonína Dvořáka. Na představení se přišly podívat zhruba čtyři tisíce diváků.
Uvedení opery v přírodě mění podmínky pro všechny, včetně diváků. Slavností šaty a společenské boty nahradila pohodlná obuv a bundy, aniž by mohlo dojít k nějakému faux pas. Mezi diváky usedl i uznávaný chirurg Pavel Pafko, který si prý díky inscenaci mohl zavzpomínat na své dětské účinkování v Jakobínovi.
Příběh opery se odehrává v českém městečku na konci 18. století, jeho obyvatelé ale řeší vztahové problémy ne tak vzdálené těm dnešním, včetně milostných trápení. Postavy ztvárnili herci z Národního divadla. „Jsem tu potřinácté, tedy jsem nikdy nechyběl, a líbí se mi tu velmi,“ rád se na venkovní představní vrací například pěvec Luděk Vele. Do Šárky se s ním vypravili i Aleš Briscein, Roman Janál či Jana Sibera.
Víc než století stará tradice
Představení pod širým nebem ale přináší i komplikace, třeba nevyzpytatelné počasí. Poslední přípravy letošního programu se odehrávaly za silného deště. „Kamenné divadlo má svoje pevné body, ale tady nejde režírovat takzvaně na značky,“ podotkla režisérka Jana Divišová.
Právě ona spolu s pěvkyní a režisérkou Renée Nachtigallovou v roce 2005 tradici přírodního divadla v Šárce obnovily. Divadlo se tu hrálo už před první světovou válkou, amfiteátr, v němž vystoupil i mladý Vlasta Burian, ale v roce 1924 zanikl. Na zelené louce tu po obnovení divadelní tradice mohlo publikum vidět Dvě vdovy, Prodanou nevěstu nebo Rusalku. Jakobína už podruhé – v Šárce se hrál i v roce 2009.
